Je to tak, drazí čtenářové, dal jsem se na dráhu kyberzločinu. Hnán neuchopitelným nutkáním a, přiznejme si, nemalou koncentrací staré, dobré, poctivé ujetosti, rozběhal jsem si na nadbytečném železe takový docela malý soukromý, ergo nelegální, World of Warcraft server. To vše s cílem oddávat se sólo hře ve virtuálním světě, který byl navržen s ohledem na vše možné, ale rozhodně ne s ohledem na sólo hru.
Pokud vám na mysli vyvstávají slovní spojení jako"velký úchyl" či "kdyby se radši naučil portugalsky", je to naprosto v pořádku.
Jedna výhoda takového sólování je zjevná - neotravují vás kreténi, jinak základní stavební kámen, motor a zároveň zkáza všech klasických MMO her. Z toho plyne i hlavní nevýhoda, nemůžete se takovým MMO kreténem stát :( Přesněji můžete, ale moc zábavné to není, jelikož všem těm imaginárním spoluhráčům je to putna. Kreténem jste ve fázi hraju osamocen MMO leda tak v očích vlastní manželky...
Ale co naplat, já mám to univerzum rád, tedy měl jsem, než se z něj stal aktuální strašlivý guláš, a rád si ty staré lokace zase proquestím, tentokrát v klidu, nehnán absolutně ničím. Fakt, že ve hře navždy zůstane viset obsah, na který sám jaktěživ nedosáhnu, mi žíly netrhá. Stejně jako další taková překážka, všeobjímající grind, na který byste v singleplayerovém MMO nenarazili... vlastně počkat, v Diablu 2 jsem klikal úplně stejně. A stejně jako v Diablu 2 se svět kolem mě nemění a konečnou motivací k hraní je tak jen explorace a vylepšování postavy...
...no vidíte! Tuze jsem doufal, že vás budu moct oslnit nějakým hlubokým sdělením, které vyvře z ohnutí reality směrem, který běžný smrtelník nepředpokládal, tak jako buddhističtí mniši oslňují moudrostí nabytou prostřednictvím hlubokých meditací, tak jako poustevníci udivují vytrvalostí, s jakou jsou schopni snášet měsíce až roky neprané spodní prádlo. A je to tady. Vždy se to ty vole hraje skoro stejně jak normální single ARPG. Jen je to mnohem větší, ukecanější, pomalejší.
Ha! Odvážně jsem se vydal tam, kam by se nikdo z vás příčetných nikdá nevydal, a proklestlil jsem cestu skrze křoviny všednosti a houští normality až ke konečnému a strašlivému poznání, které vás, nedáte-li si pozor, obere o celé dny, týdny až měsíce!
Není zač! Když to shrnu - nevidím velký rozdíl mezi sólováním WOWka a hraním věcí jako Diablo 2 či Torchlight. Blbé je to stejně, a WOWko tu blbost aspoň může přebít ohromným světem a tisícovkami questů, přičemž některé jsou i docela slušně napsané.
Tak. A teď si jdu dogrindit tu sedmdesátku.
P.S. Pokud by snad někdo to, vítejak, tamto, tak na fóru.
Technická:
Jde o WOW Wrath of the Lich King, patch 3.3.5a. Pochopitelně jsem zvolil předkonfigurovaný repack, konkrétně Naaru's 3.3.5a Blizzlike Repack (Trinity Core). Celá ta zhůvěřilost šlape na "serveru" s Celeronem N3050, 4GB RAM a SSDčkem. Jako systém slouží neaktivované Win10, což je nejspíš další velezločin, takže teď po mě půjdou muži v černém z Blizzradu (tam tedy spíše v červeném) i Microsoftu.
Jenom hloupa otazka, budes na dane tema psat i dalsi clanky?
Jde mi o to, ze tyto „war a rezz“ upravene servery pry maji velke problemy s nekterymy questy. Dokonce pry takoveho razu, ze jsou nedohratelne…
Zajimaly by me shortky v prubehu casu ;)
Nemyslím, že se tomu budu nějak extra věnovat, ale z mé zkušenosti: čím starší datadisk je na daném serveru provozován, tím větší šance, že vše funguje plus mínus jak má. Aktuálně se prokousávám skrz Outland, což je druhý datáč (Burning Crusade), a zatím nula problémů. Nepředpokládám je ani v Northendu (Wrath…). Za ty roky už to prostě komunita odladila :)
Zas taková uchylárna to není, neboj. Já na wowku taky neměl rád ty lidi kolem. Jako singl je to super.
Přiznávám, že po vydání WoW Classic jsem se mrknul na svůj starý realm a zjistil, že tam obdobný projekt běží taky! Tedy WoW patch 1.12.
Nedalo mi to, zkusil jsem to – a byl jsem příjemně překvapený! Server plný hráčů, ale questy v pohodě, lidí sdílní, wipe v instancích se spoustou humoru, komunikace bez urážek, žebrák ani jeden, minimálně polovina horďáků s vyšším levelem mi jenom zamávala…
Až jsem si začal klást otázku, že bych si celé to období WoW pamatoval jinak, hůř než to bylo?
A pak mi to došlo. Jsem starej. A všichni ostatní hráči, co jsou tam se mnou, jsou taky starý.
Hrajeme to z nostalgie, pozdní třicátníci, co na to maji čas hodinku denně. Mladistvá nenávist k ostatním a zápal trollů je tatam. Na jednu stranu je to fajn, nikdy jsem tak snadno nenašel tolik trpělivých lidí na instance, co jsem v životě nešel.
Na druhou stranu, připadám si ještě starší.
Úchyl určitě nejsi. Já třeba nemám rád lidi tak nějak obecně. Kdysi jsem asi rok objetoval travianovi a od tý doby cokoliv v multiplayeru nechci. Splitscreen na Amize nebo střídání se u Painballu, to ještě šlo. Ale každej jinde a u svýho kompu… to je prostě divný. Navíc lidi jsou svině, radši budu hrát singl proti kompu.