Metodou přerušovaného dohrání jsem se konečně dohrabal k outru klasického českého dungeonu Brány Skeldalu. Mezi hlavním chodem a finálním dezertem se rozprostírá několik měsíců pozvolného trávení a odpočinku, což má bohužel neblahý následek – různé jemné chutě a exotické podtóny už jsem spolehlivě stihl zapomenout :( Ale nešlo s tím bojovat, předfinální Labyrint zpívajících vod mě tak strašně, ale opravdu nesmírně zhnusil, že pauza byla nezbytná. Naštěstí se Branám Skeldalu přede mnou již věnoval Pollux, takže já opět rezignuji na… celý článek »
Kapitola 5: Zpátky do útrob ocelové bestie TORONTO Plyn je ještě stále trochu cítit. Se zastřeným pohledem a hlavou někde v mlžném oparu halucinací mě dva členové posádky podpírají a vedou chodbami lodi. Sotva vnímám, kam vlastně jdeme. Kolem stojí kapitán Brandt, Christine, Joe, několik dalších členů posádky a také Ned (lodní AI). Joe na mě vytřeští oči. „Tome! Věř mi, jsem zatraceně rád, že tě vidím živého!“ „Driscolle! Chlape bídná, ty pořád žiješ!“ přidá se kapitán Brandt. „Musel sis… celý článek »
V blízké budoucnosti – roku 2037 – začne korporace jménem SinTEK získávat jistou moc a vliv. Dělá samé špatné zlé věci. Jede svůj vlastní jaderný program na výrobu rekreačních atomovek. Provozuje děsivé laboratorní experimenty na lidech, modifikuje jejich DNA a vyvíjí supervojáky. A také v tom samozřejmě budou nějaké ty pouliční drogy. Zašlo to prostě příliš daleko, takže je na čase, aby proti téhle korporaci někdo začal bojovat. Jelikož policie už neexistuje, postavit se jí může pouze jiná korporace. V… celý článek »
Ambiciózní RPG z roku 1999, které se nebálo riskovat. První generace Sony Playstation přinesla řadu her, které se nebály experimentovat s technickými možnostmi 3D grafiky i způsobem vyprávění příběhu. Hiroki Kikuta pracoval v 90. letech pro japonskou firmu Square, která se svými RPG (Final Fantasy, Chrono Trigger) dominovala konzoli Super Nintendo. K dokonalosti tehdy chybělo jediné – dabing, který nebyl možný z důvodu nízké kapacity cartridge. Emocionální náboj tak jednotlivým cutscénám i soubojovým sekvencím dodávala především hudba. Kikuta byl jedním… celý článek »
Když jsme byli na akci v kině Art, potkali jsme tam člověka, co si nechává říkat Tyf. Ten zmínil, že začátkem velkých prázdnin plánuje takovou malou retro akci v Uherském Brodě a bude se jmenovat Game Over. A měl pravdu – akce se konala pod hlavičkou kina Máj a dokonce ji i o týden protáhli. Vlastně jsme ani moc nevěděli, co očekávat, protože plakáty s akcí neobsahovaly moc informací a nepodařilo se mi najít žádný program, ani nic takového. Když… celý článek »
Umajo: Dovolená snů pod žhavým sluncem Do země Umajo se opět dostávám skrz Jeskyni Bohyně. Jakmile vystoupíme z chladného podzemí, udeří do mě vlna žáru tak prudce, až mám pocit, že jsem právě otevřel dveře do obří pece. Vzduch se tetelí nad rozpáleným pískem a každý nádech škrábe v krku jako jemný smirkový papír. Nalevo od nás se v oparu konečně vynoří již známé obrysy města. Už po několika minutách chápu, proč se místní obyvatelé tváří, jako by jim někdo… celý článek »
A už je to tady zase! UFOuni opět přepadli svět a opět se musí najít nějaký hrdina, který je z naší planety vykope. V Duke Nukem: Time to Kill, podobně jako v Zero Hour, UFOuni opět využili stroj času, aby změnili časovou přímku takovým způsobem, že ovládnou svět. A stejně jako v Zero Hour musí Duke cestovat daleko do minulosti a zbavit se UFOunů už v jejich zárodku. Samozřejmě je trochu zvláštní používat obraty jako „zase“ a „opět“, protože Time… celý článek »
Vzpomínáte na SimCity? Tak si sedněte. Píše se rok 1993. Hry se instalují z disket, počítače hlasitě vrčí pod stolem a internet je pro většinu lidí spíš sci-fi než každodenní realita. Právě v té době přichází SimCity 2000. Během pár minut vybudujete prosperující město. O dalších deset minut později už se potýkáte s výpadky elektřiny, požáry bez hasičů, dopravními kolapsy a zoufale hledáte okamžik, kdy se váš urbanistický sen proměnil v katastrofu. Po SimCity 2000 přišlo SimTown. Nenápadná hra, která… celý článek »
Ačkoliv jsem milovník série Castlevania, hrávám obvykle jen 2D díly. Ty 3D jsem tak nějak ignoroval, protože mezi hráči nemají přespříliš dobrou pověst a celkově se zdá, že téhle sérii 3D zase tak nesluší. Přesto jsem se však nakonec nad celou věcí smiloval a rozhodl se tomu dát šanci. A začal jsem chronologicky hrou Castlevania 64, která vyšla v roce 1999 pro konzoli… chvíle překvapení… Nintendo 64! Ona se ta hra tedy oficiálně jmenuje jen „Castlevania“, označení 64 se přidává… celý článek »
Jak už jsem zmínil jinde, herně lze k aktuální spalující výhni přistoupit dvěma způsoby: a) půjdeme proti ní a pokusíme se navodit duševní pohodu něčím ledovým, b) ji přijmeme a použijeme k dokreslení atmosféry :) Jelikož mám vůli příliš slabou na to, abych potlačil realitu, bod a) je nakonec mimo hru. Nezbývá než kapitulovat, tuhle sálající demoverzi do ruda rozžhaveného pekla akceptovat, navléct fremenský oblek, co do něj můžete čurat, a odevzdat se žáru. A aby následující dva dny nebyly… celý článek »
Nejnovější komentáře