Jelikož knihu již loni doporučil technomorous, hádám, že máte všichni dávno přečteno, ale pokud ne, spěchám se svým doporučením i já.
Nechci a nebudu vyzrazovat nic ze zápletky díla, omezím se na konstatování, že s dobrými knihami se mi stává taková nepěkná věc, a totiž, že je neumím rozumně odložit. Vejrám do nich do tří do rána, a pak, po čtyřhodinových mdlobách, je otevírám zase, a to ještě před snídaní. Před snídaní! A já mám moc rád svou anglickou snídani!
A při čtení české sci-fi Hvězdolet Vltava (autor Tomáš Lipner) se mi přesně tohle stalo. Kniha má téměř 800 stran, někdy dvě hodiny po půlnoci mi zbývala k cíli slabá stovka, ale zrak byl rozmlžen a odmítal ostřit na patřičné vzdálenosti, nezbylo než dorazit zbytek až ráno, v okénku mezi kávou a již zmíněnou anglickou snídaní. Kručelo mi v břiše ukrutně, ale zvládl jsem to, a s pocitem lítosti, že ta skvělá jízda končí, knihu uložil do poličky.
V roce 1996 splnil Iževský závod vesmírného strojírenství pětiletý hospodářský plán na 125 %, což znamená, že namísto čtyř těžkých křižníků třídy Krasnoarmějec jich bylo na zemské orbitě zbudováno pět. Horečné zbrojení, jímž státy OSN čelily hrozbě mimozemské invaze, zcela vyčerpalo kádrové rezervy Varšavské smlouvy, leda snad v Československu by se ještě našlo několik lidí s potřebnou kvalifikací. Prvního května 1997 tak československý válečný hvězdolet Vltava opouští pozemskou orbitu a míří do hlubokého vesmíru na standardní misi testující schopnosti a funkčnost nového plavidla.
Zní to trochu bizarně, a ono to také bizarní je, ale tím správným způsobem, kdy se na straně jedné nebere materiál příliš vážně, na straně druhé je to skvěle napsané, propracované, uvěřitelné, prostě šlapající. Hvězdolet Vltava je retrofuturistické hardscifi s příchutí upoceného komunismu, je to dobrodružství čechoslováků v nepřátelském vesmíru, je to chytré, je to vtipné, je to strhující. A co víc, autor se vyzná i ve vznešených věcech retroherních (stejně jako se zjevně vyzná ve Star Treku, Červeném Trpaslíkovi, a sci-fi klasikách):
Takže doporučuju! A doufám v pokračování...
Zní to skvělele, zatím to marně hledám jako audioknihu :D
Titulek zní „Co číst“,a ne co poslouchat. :-D Neber to prosím jako urážku, prostě mě to v souvislosti s nadpisem pobavilo. :-D
Chápu ale.. na čtení není čas, ovšem na audio při cestování je…
Už několik let mám to že když si večer lehnu ke knize tak za chvíli usínám a 800 stran bych četl 2 roky. Při audioknize jsem byl schopen dát ságy jako Game of Thrones nebo the Sword of Truth v angličtině a to bych prostě fyzicky nepřečetl nikdy. Za mě je nezkrácená audio kniha na stejné úrovni, né lí výše než kniha fyzická.Plus, obrovská přidaná hodnota je kvalita vypravěče měnícího hlasy atd… Mám vcelku obsáhlou knihovnu ale smutně jsem si vědom toho že ke čtení se dostanu tak možná v důchodu. Teď jsem rád že jsem si schopen nastudovat nějaká pravidla k deskovce nebo RPG v klasickém textu.