Zase jsi umřel? Gratuluji, hraješ Delver

Tak trochu Minecraft, ale s depresemi!

Delver je, jako kdyby se Doom a Minecraft opili levným pivem a zplodili dítě ve sklepení Dungeons & Dragons. Malá pixelová potvora, co se tváří nenápadně, ale má víc zubů než náhodný britský upír. Hra, která vypadá, jako kdyby ji stvořil retro fanatik se zálibou v dungeonech, voxelové grafice a nečekané smrti. A i když je tenhle dungeon crawler na scéně už sedm let (ano, starší než některé tvé spodky), pořád funguje. Ne moderní efekty, ne motion capture… jen čistá, potupná smrt v podzemí a radost z každé zbraně, co ti neshoří v ruce (možná).

Zbraň, co se rozpadne po třech úderech? Ano, prosím!

V Delveru nejsou zbraně, jen nástroje destrukce, a jsou to zároveň časované bomby. Najdeš cool meč, co září jako vánoční stromeček, uděláš s ním tři švihy, a pak… crk, zlomí se jak morálka v pondělí ráno. Ale neboj, za rohem je další zbraň. Možná dřevěný klacek, možná ohnivá hůl, možná něco, co tě zabije při použití (ano, kouzla jsou tu někdy trošku rizikové podnikání). Každý run začínáš jako bezejmenný zoufalec s dýkou a pár lektvary. O chvíli později máš batoh plný věcí, které nevíš, co dělají, ale všechny vypadají, že by mohly explodovat. A přesto… je to krásný. Každý loot je sázka. Každé rozhodnutí tě může poslat na titulky digitálních nekrologů.

Dungeon, co se mění rychleji než algoritmus na Instagramu

Procedurálně generované úrovně jsou jako bonboniéra z Tesca po expiraci, takže nevíš co ochutnáš, ale víš, že to pravděpodobně bude bolet. Každý dungeon je jiný. Jednou ti hra nabídne luxusní trasu plnou healing potionů a slabých nepřátel, podruhé tě pošle přímo do místnosti plné ohnivých čarodějů a sarkasticky ti mrkne: "Hodně štěstí, šampione." Ale právě v tom je kouzlo. Delver není o tom, abys memoroval levely jako v Quake. Tady je to o improvizaci, náhodě a přežití na poslední srdíčko. A pokud se ti to náhodou povede, ten pocit vítězství je sladší než první vítězství v Dark Souls. Teda, skoro.

Rok 2025: Stále běží. Stále kouše. A stále nestojí majlant

V dnešním světě, kde ti každá hra zabere půl disku, běží na Unreal Engine 37 a stojí jak ojetý Peugeot, je Delver jako návrat do časů, kdy se dalo něco prožít i bez raytracingu a battle passů. Spustíš to i na bratrově školním notebooku, co pamatuje flash hry. Pokud máš v srdci kousek místa pro jednoduchou, poctivou zábavu bez kravinek, tohle tě chytne. Hra běží jak vítr, nespadne, a na rozdíl od AAA titulů tě nenutí připojovat se k osmi launcherům a sociálním sítím, jen abys jí spustil. A víš co? Je to jako návrat domů. Do dětství. Do doby, kdy byl herní svět drsný, ale fér. Kdy sis všechno musel zasloužit. A kdy "inventář plný bordelu" nebyla chyba designu, ale součást terapie.

Delver je jako starej dobrák z hospody: nemá zuby, ale rány rozdává přesně tam, kde to bolí.

Pokud tě nebaví čtyřhodinové cutscény a tuny tutoriálů, Delver ti dá to, co potřebuješ: meč, dungeon, pár lektvarů… a přání štěstí. Budeš ho potřebovat. Jo, a Delver má překlad, btw.