Ty měsíce pádí kupředu jak splašené a čím dál rychleji! Než se jeden naděje, bude rýt nápis "já ještě nebyl mrtvej, já jen odpočíval" nehty dospod dřevěného víka (fandové žehu sice nebudou mít čas se zarýt, mohou si ovšem krátce a intenzivně zaryčet).
Když už jsme u té smrti, ladně po oslím můstku přikvačíme ke hře tohoto měsíce, FPS vyvražďovačce Rise of the Triad, kde o mrtvé rozhodně nebude nouze. Hru nám jvempire vybral ze stránek druhého čísla časopisu LEVEL. Tam si Jan Herodes vystupující jako Doll vzal na paškál shareware verzi, a udělil jí nevalné hodnocení 56%. Nezlobte se na mě, ale já s jeho výtkami bohužel musím na 100% souhlasit.
V porovnání s dobovou konkurencí, kterou je samozřejmě Doom a Doom II, je technické zpracování Rise of the Triad tristní. Ve své podstatě jde o klon Wolfensteina 3D, na jehož vylepšeném enginu hra ostatně běží. Modifikovaný engine sice přidává možnost vystavět levely i v ose Z a zvládá texturované podlahy a stropy, ale to je jediné, co mu lze přičíst k dobru. Novinka v podobě "trampolín" a pohyblivých plošinek, které ze hry dělají 2.5D hopsačku, je spíše na černý puntík než na pochvalu.
V onen slavný den, kdy vyšel DOOM, byly všechny tyhle kopírky Wolfa 3D odsouzeny k sestupu do ligy B, a i když je v rámci béček Rise of the Triad za hvězdu, nevidím důvod, proč jej hrát. Pořád je to motání se v nepřehledných, pravoúhlých bludištích, zoufalé bloudění a trýznivé hledání exitu do další mapy. Těch pár grafických fines, zajímavých zbraní a drobností typu zničitelné objekty se okouká po pár minutách hraní. Jen si vezměte, že v roce, kdy vyšla plná verze RotT, dorazila na trh za zvuku blasterů taková pecka, jako jsou Dark Forces (1995).
Tak proč jsem svolil k Rise of the Triad coby hře měsíce, když takhle brblám? No protože dost možná nemám pravdu! V hráčské komunitě se RotT těší značné oblibě a relativně nedávno dokonce vyšel remaster Rise of the Triad: Ludicrous Edition. Takže fandovská základna, která by mě po přečtení předchozích řádků nejraději vhodila do relaxační kádě s louhem, zjevně existuje, a dost možná do ní patříte i vy, popř. patřit budete, až si RotT zahrajete. Což lze mimochodem učinit bez ztráty jediné koruny, protože nejen, že je snadno k dohledání původní shareware, ale dokonce i ona Ludicrous Edition nabízí hratelné demo.
Mě tahle hra kdysi bavila jako multiplayer. Myslím, že jsem jí nebyl schopen rozjet se 4Mb RAM, tak jsem někde sehnal 4 kusy 256kb abych to rozjel :-)
Nejlepší je Dog mode :-D
Amen. Mám za sebou dohrány všechny možné legendy. Oba první Doomy, DN3D, Blooda, Shadow Warriora, Dark forces. Ty mají status legendy zcela zaslouženě a dodnes jsou to neskutečně hratelné kousky. Ale proč má takový status i RotT, to absolutně nechápu. Fakt jen přeleštěný Wolf 3D, kde jen člověk zmateně běhá po ještě zmatenějších úrovních. A k tomu všemu je to dost nuda. Podprůměr v době vydání, dneska to nestojí ani za to psí štěknutí.
„No please No“ ROTT vyšla v době, kdy jsme měli všechno už třikrát dohrané.
Jak píše Rootan hráli jsme to i my na LAN párty. Tím, že to bylo trochu ujetý, to byla zábava na vyblbnutí.