The Typing of the Dead, je pero silnější meče?

Občas to chce zabrousit do vod neprobádaných a vyzkoušet věci, do kterých by člověk sám od sebe nešel. Nemám ale na mysli nic s komfortní zónou, ani dalšími buzzwordy koučů a samozvaných psychologů. Zahrál jsem si hru, která vlastně nesedí do ničeho, co by mě z herního světa zajímalo, a která ale má jeden velmi originální hratelnostní prvek. Šlo o The Typing of the Dead, které se objevilo roku 1999 jako arkádový automat a v následujících letech bylo portováno na platformy Sega Dreamcast, PC a PlayStation 2.

Vlastně se nejedná o samostatný titul, ale o rok mladšího sourozence The House of the Dead 2. Obě hry vypadají stejně a v obou případech se jedná o arkádový rail shooter. Zatímco ale kabinet THotD byl ke střílení vybaven světelnými pistolemi (můžete jej mimochodem vyzkoušet v Arcade hrách v Újezdě), ten pro TTotD měl dvě klávesnice a samotná střelba byla realizována psaním. Samozřejmě jsem pro srovnání vyzkoušel obě verze, ale v článku se chci zaměřit právě na tu pisatelskou mutaci už jen proto, že jde o docela pěknou kuriozitu herní historie.

Jak jsem už zmínil, jedná se o rail shooter. Tedy o střílečku z pohledu první osoby, kde kamera autonomně prochází levelem, zastavuje se na různých místech, kde vyběhnou nepřátelé a na hráči je jediné - střílet a přežít. Občas se objeví i nějaký ten civilista, kterého je s trochou rychlých reflexů možné zachránit. Příběh, jak jistě tušíte, nebude žádná špička. Stručně řečeno, pan Goldman, kápo zlotřilé korporace, která se zabývá výzkumem biologických zbraní, se rozhodne zamořit Benátky zombíky. Vaším úkolem je prostřílet se skrz zombíky v celkem šesti úrovních, v každé z nich přemoci jednoho či více bossů a sejmout Goldmana.

Samotná střelba světelnou pistolí (nebo myší u PC verze) je nahrazena psaním. V praxi to funguje tak, že před obludou se objeví rámeček s textem, který musíte vyťukat na klávesnici. Každý napsaný znak se v zadaném textu postupně označí a napsáním celého zadání příšera umírá. Překlepy jsou penalizovány pouze nezapočtením znaku, ke kterému může být při psaní, kde se spoléháte pouze na svalovou paměť, poměrně těžké se vrátit a pokud vám napsání textu trvá příliš dlouho, nestvůra vám uštědří ránu. Není to však nijak dramatické. Hra nechává docela dost prostoru na psaní a pospíšit si je třeba především až během posledních dvou levelů.

Bossfight s kvízem - za špatnou odpověď dostanete ránu.

Obtížnost textů také roste s každým levelem. Zatímco na začátku vám hra předhazuje jednoduchá slova a dvouslovné fráze, v pozdějších úrovních dostáváte i celá souvětí včetně interpunkce. Texty jsou samozřejmě v angličtině, takže si vystačíte bez diakritiky. Jen občas potrápí nějaký ten apostrof. Osobně používám české rozložení klávesnice i při programování a naučil jsem se potřebné znaky psát bez přepínání na anglickou. Právě u apostrofů jsem narazil, protože podle všeho ve Windowsech umím napsat nějaký jiný, než jaký by chtěla hra. Není ale problém přepnout layout klávesnice. Hru jsem zkoušel i pod Linuxem ve Wine a tam mi apostrof fungoval i na české klávesnici. To jen aby se to nepletlo. 🙂

Zajímavým rozdílem proti střelecké verzi hry je tréninkový mód. Zatímco v House of the Dead trénujete reflexy pro záchranu civilistů, v Typing of the Dead je výuka psaní „všemi deseti“. Hra má tedy svým způsobem i určitou edukativní stránku. Je to řešené zábavnou formou, tak proč ne, i když do výuky informatiky na školách se to asi nedostane. Navíc tak nějak naivně doufám, že doba zase pokročila a v informatice se řeší něco užitečnějšího, než průprava na práci za přepážkou.

Kromě této výuky nabízí hra hned několik herních módů, do kterých se můžete pustit. Jedná se ale téměř vždy o to stejné s určitými modifikacemi. V Arkádovém módu se můžete pustit do jednotlivých levelů, dokud nedojde čas nebo životy, což si můžete vybrat před spuštěním hry. Original Mode vám dovolí zvolit si jeden z levelů, které postupně odemykáte projitím toho předchozího. Také přidává do hry power-upy, jejichž využití mi přišlo ale dost zanedbatelné a proto jsem je během hry až tolik nevnímal. A pokud nechcete procházet ty samé úrovně neustále dokola, můžete vyzkoušet také Drill Mode, který nabízí krátké výzvy zaměřující se na rychlost, přesnost a reflexy.

Neobvyklý a úsměvný zároveň je způsob, jakým se vývojáři vypořádali s nahrazením pistole za klávesnici po vizuální stránce. Hra samotná se hraje z pohledu první osoby a zbraň není vidět. Změnu ale prodělaly kladné postavy, které jsou ve filmečcích místo pistolí vybaveny klávesnicí zavěšenou kolem krku, přičemž na zádech navíc táhnou konzoli SEGA Dreamcast, navrch ještě s obří baterií. Nádherný japonský bizárek.

Výuka psaní

Znatelnou změnou prošly také souboje s bossy. Pochopitelně v nich nejde o přesnost střelby a správné načasování výstřelů. Kromě přesnosti psaní dojde i vědomostní kvíz, kde musíte napsat jednu ze tří zobrazených odpovědí. Jindy je úspěšný zásah podmíněný napsáním textu bez překlepů. Za zmínku stojí také to, že podobně jako v původní hře může závěr hry dojít ke třem možným vyústěním a jejich volba však závisí na vašem výběru odpovědí na konci posledního bossfightu.

Co zůstalo netknuté, jsou grafika, hudba a zvukové efekty, které neurazí ani v dnešní době, i když roky se nich podepsaly, ne že ne. V případě hudební stránky se můžete těšit na svižný dramatický doprovod, který ke hře docela dobře padne. Vizuální aspekt prostředí a jednotlivých potvor mi k sobě trochu neseděl, protože hra se odehrává ve dne, myslím si, že dílu by prospěla celkově trochu temnější atmosféra. Na druhou stranu grafika není ani dnes vyloženě ošklivá, i když její léta jsou na ní více než patrné. Je ale pravda, že člověk jí tolik nestíhá vnímat, protože se soustředí především na rámečky s textem.

The Typing of the Dead se dá sfrknout jako jednorázovka za necelé dvě hodiny. Pokud byste se rozhodli ji vyzkoušet, pravděpodobně narazíte na problém sehnat ji legální cestou a budete muset zapátrat v šedých zónách abandonware. Jestli bych hru doporučil, je možná trochu silné slovo. Pokud vás souboj prostřednictvím psaní zaujal, pak vězte, že se nejedná zcela o unikátní počin - fakt, že je pero mocnější než meč, nebo spíše klávesnice mocnější než pistole, můžete dokázat i ve vodách nezávislých titulů, kde lze narazit například na krásnou dvoudílnou sérii Typing Chronicles. Nejde ovšem o rail shooter s vražděním monster, ale spíše o pohádkově stylizované RPG, které nabízí podstatně delší herní zážitek.