Říkám si, jestli má vůbec cenu cokoliv psát o téhle hře. Těžko se o ní mluví, protože je tak šílená, vtipná, experimentální, kreativní, praštěná a ujetá, že to snad ani nejde vyjádřit slovy. Kdo tuhle hru zná, ten ví. A kdo ne, ten to prostě stejně bude muset zažít na vlastní kůži, protože ho ani tisíce recenzí nedokáží připravit na to, co v The Neverhood zažije. Vzpomínám si dodnes, jak mi hru přinesl jeden kamarád ze základky, že si ji musíme zahrát a já jsem jen zíral.
The Neverhood je v podstatě jednoduchá point'n'click adventura, která se celá odehrává ve světě z plastelíny. A když si člověk uvědomí, že všechno je v podstatě stop motion animace a tvůrci museli nasnímat reálné plastelínové modely... Říkám si jen, že to muselo dát strašně moc práce. Na YT je každopádně hodně dobových videí z vývoje, kde je všechno to šílenství kolem vidět.
Každopádně hra nemá příběh. Hlavní hrdina, který se jmenuje Klaymen, prostě spí v malé místnosti. Klikem ho probudíte a můžete jít prozkoumávat svět z plastelíny. Dalo by se zároveň říct, že The Neverhood má naopak příběhu možná trochu příliš, protože pokud budete chtít svět poznat do větší hloubky a pochopit celé deep lore, historii a podrobnosti o všech entitách, které v tomhle světě žijí, můžete zajít do archívu.
Archív je malá bílá budova, ve které najdete dlouhatánskou chodbu, kde je celá historie světa vysvětlena ve formě textů na stěnách. Přečíst je všechny vám zabere hodně času - v podstatě je to jako přečíst celou knihu. Další důležité informace o světě se dozvíte z videokazet, které musíte posbírat. Získat je všechny dá docela práci a jsou poschovávané po celém světě Neverhood.
Jinak když říkám, že je to point'n'click adventura, je potřeba k tomu dodat, že je to hodně netradiční point'n'click adventura. Žádné rozhovory s NPC postavami tu víceméně ani nejsou. Hlavní hrdina dokonce téměř nemluví, až na jedno slovo :) Žádný inventář tu nenajdete. Klaymen sice sbírá předměty, ale sám je vytáhne a použije tam, kde je to potřeba. Celá hra je spíše zaměřená na řešení drobných hádanek, puzzlů a miniher.
K tomu se adventurní pasáže střídají s FPS pasážemi, které hlavně slouží k přesunům mezi různými lokacemi. Jsou občas trochu matoucí, ale vypadají dobře. Popravdě by mě zajímalo, jak by něco takového vypadalo v dnešní době. Já si na hezkou grafiku nepotrpím, ale vážně... jak by vypadal plastelínový svět třeba ve 4k rozlišení? The Neverhood by měl mít nějaké pokračování!!
Jednotlivé puzzly a minihry jsou překvapivě docela logické a mají vždy vysvětlení, proč fungují tak, jak fungují. Přesto bych jim vyčetl, že jsou sem tam přespříliš složité a bez návodu bych nad nimi dumal strašně dlouho. Některé jsou však docela inteligentní a donutí vás trochu myslet "outside of the box", což je hezké.
Trochu bych tvůrcům vyčetl ještě tři věci. Za prvé se občas vyskytuje trochu otravný backtracking, kdy se třeba musíte vrátit o padesát lokací zpátky, abyste udělali jednu věc. A tahle cesta zpátky není jen to, že tam dojdete, ale budete muset opakovaně vyřešit nějaké puzzles a tak dále. Za druhé jsou tu puzzles, které se řeší, dost daleko od sebe. Tuhle třeba musíte zapnout rádio a naladit ho, ale zapíná se tak, že zatáhnete za lano v úplně jiné lokaci, která je tak třicet obrazovek jinde od daného místa. Možná by neuškodil nějaký fast-travelling.
A za třetí bych řekl, že je The Neverhood nejzábavnější hlavně na začátku. Jsou tam nejvtipnější a nejpovedenější momenty. Třeba tu narazíte na monstrum, co se jmenuje "lasička", a cutscénu, kdy se před ním Klaymen pokouší utéct je vrchol hry. Jakmile se dostanete trochu dál, začnou malinko docházet zajímavé nápady...
The Neverhood je skvělá, originální a velice vtipná věc. Je to správně praštěná, "cartoonová" adventura. Její praštěnost dobře reflektuje třeba i soundtrack. Když se na to dívám takhle zpětně, je The Neverhood možná jedna z nejoriginálnějších her devadesátých let.
Mimochodem - chvíli jsem si myslel, že si The Neverhood už nezahraji, protože se vlastně nikde neprodává - žádný Steam, GOG, nic... Navíc mi ve Windows 10 nějak nešel spustit, dokonce ani instalace. Zkoušel jsem různé kompatibility, různé patche, fixy a já nevím, co všechno. Už jsem to chtěl vzdát a vypadalo to dost zoufale. Pak jsem ale zjistil, že jsem idiot a The Neverhood se dá úplně normálně spustit ve ScummVM. Takže tak.
Jak vůbec nemám rád adventury, tak Neverhood jsem si tenkrát fakt užil a rád se k němu vracím.
A abych tě potěšil, tak druhý díl existuje. Je od stejných tvůrců a jmenuje se Armikrog. Osobně jsem to ale nehrál, jen jsem o tom hodně četl
Samozřejmě nejdřív píšu, pak čtu – narážím na ten Armikrog. Hrál jsem ho, není to nejhorší, ale je to horší než Neverhood. Hudba je podle mě docela dobrá.
Neverhood je opravdu ikonická hra. Nejen formou, ale i obsahem. Příběh je a velmi silný. Kombinuje se komika s tragikou, ale opravdu umně. Pokračování je na GOGu a nikdy jsem ho nedohrál. Nemá to šťávu. Je to pro mě právě důkaz, jak je Neverhood skvělá hra díky svému obsahu. Mrzí mě, že není na GOGu.
V článku je drobná nepřesnost. Neverhood pokračování má, je od těch samých tvůrců, hudbu složil tentýž člověk, který skládal hudbu v Neverhoodu. To pokračování se jmenuje Armikrog a má tu vlastnost, že na rozdíl od Neverhoodu v něm není Klaymen, postavy (včetně psa) mluví a celé je to na rozdíl od Neverhoodu podstatně jednodušší (existuje snad jen jedna lokace, která má řešení v každém spuštění hry jiné, jinak je to všechno stejné a pokud jste to hráli jednou, dohrajete to bez tužky a papíru i kdykoli poté a nemusíte ani navštěvovat místa, kde se dozvíte indicie k řešení dalších částí, protože už to znáte z minula). Je také více zabugovaná (v Neverhoodu jsem snad na žádný bug nenarazil, v Armikrogu mají ty bugy vliv i na chod hry.
A samozřejmě není Armikrog až tak zábavný jako Neverhood a stejně jako v Neverhoodu je nejzábavnější v podstatě jen ten začátek, než se rozkoukáte, protože pak je to už jen ta adventura. Inventář je víceméně identický s Neverhoodem a není tam až tolik částí, kde musíte nějakou věc aktivovat kdesi daleko a pak se vracet zpět, je to takové víc přímočaré, i když nějaké návraty se také konají.
Jinak k mým zkušenostem s Neverhoodem: když jsem to poprvé jako malej hrál, tak jsem některý věci nedokázal vůbec vyluštit, nepřekonatelným problémem pro mě byla i v článku vyobrazená minihra s myší a sýrem (jasně, když víte, jaký je princip, tak je to srandazápas). Neobešel jsem se bez tužky a papíru, když jsem hrál to z*****ný pexeso, který se po první chybě celý zase obrátí. Stejně tak jsem tužku a papír potřeboval kvůli kanódu a taky k těm mihotajícím se symbolům a pokaždé jsem byl vzteklej když jsem ty nesmysly nestíhal kreslit. A je dobrý mít myš, jejíž levé tlačítko je naprosto v pořádku, protože jinak se může člověk na dně jezera (nebo co to je) dočkat nedopatřením i smrti.
Chodbu jsem celou nikdy nepřečetl a neznám nikoho, kdo ano :D.
Na tvorbu hry bylo pouzito neco pres 3 tuny plasteliny.
Nesúhlasím, že hra nemá príbeh. Ten príbeh je zakomponovaný ho hry a dozvieš sa ho z tých kartičiek. A samotný príbeh sa na koci uzavrie. potom hráč pochopí, prečo niekde nelogicky chýba podlaha atď..
Přemýšlím, kde zrovna nelogicky chybí podlaha … pokud nepočítám to „rozpůlení světa“, kde toho ale chybí poněkud víc než jen podlaha ;).
Nie som si istý, či ozaj chýbala podlaha. Viem, že niekde niečo chýbalo. Narážam na to rozpolenie ako hovoríš.
Hehe, tak přímým pokračováním Neverhoodu k mému velkému překvapení není Armikrog, ale hra Skullmonkeys (plastelína, Klogg, Klayman, mírně upravená hudba z Neverhooda, i Neverhood se tam objeví), akorát to neni superní adventura, ale trapná plošinová skákačka ala Mario. Doteď jsem o téhle hře nevěděl :).
Je zajímavé, jak odlišný může být pohled na backtracking. Já backtracking miluji. Obvykle je to prvek dělající z daného světa plně funkční celek, v kterém souvisí vše se vším. Já se naopak rád vracím někam, když později najdu něco a řeknu si, aha, tamhle něco podobného někde u začátku (uprostřed či jinde) bylo potřeba a neměl jsem to. Nebo nějaká činnost ve hře měnící fyzicky dané prostředí vyústí ve výsledek, že lze jít někam, kam před tím jít nešlo. Jinak hra mi přišla originální a nápaditá od začátku do konce. Parádně vymyšlený systém, kdy je třeba svět „opravit“ a spojit dohromady, neboť byl rozdělen, mě to přišlo všechno dokonale originální až do samého závěru. Jinak ve hře je skrytý hluboký příběh, je vyprávěn postupně, jeho střípky je třeba ve hře najít.
Vtip je ten, že aby backtracking v téhle hře fungoval, musí mít člověk zapnutý zvuk. Vlastně ona se celá ta hra bez zvuku neobejde :). A náramně jsem se bavil tím, jak osoby s hudebním hluchem nebyly ani za boha schopny naplivat do píšťal správné množství vody :D.
No co, já jsem zase jako tenkrát nepolíbený angličtinou nebyl schopen rozluštit „BOBBY“.