Rayman 2 – nejlepší díl série?

Rayman je skutečně zajímavá série. První díl je čistě 2D plošinovka, která vyšla v roce 1995 pro první Playstation v době, kdy všude frčelo 3D. V takovém případě byste neočekávali úspěch, ale ten se překvapivě dostavil. O čtyři roky později vyšlo pokračování Rayman 2: The Great Escape, který tentokrát už ve 3D je. Tomuhle pokračování bych se chtěl dnes v tomhle článku věnovat. Dříve jsem tu také psal recenzi na třetí díl, který vyšel až v roce 2003. Snad není trochu zvláštní, že jsem se rozhodl tyhle hry hrát a recenzovat v ne tak úplně chronologickém pořadí. :)

Připadá mi celkem zajímavé, že první 2D díl a druhý 3D díl oba vyšly pro první Playstion... Jakože kdybych to nevěděl a vy jste mě nechali hádat, kdy která hra vyšla pro jakou platformu, asi bych hádal druhý díl pro nějakou další generaci konzolí. Ačkoliv... To není úplně pravda, protože první díl vyšel také třeba pro Atari Jaguar, Sega Saturn a také pro DOS. Druhý díl se prvně objevil pro Nintendo 64 a PC. Až o rok později pro Dreamcast, Playstation a překvapivě také pro Playstation 2.

Já jsem hrál Playstation verzi. Proč? Proč ne tu pro Windows, kterou vlastním na GOGu? Inu, já mám prostě rád Playstation a taky mám rád quick save / load v emulátoru, které mě u velice obtížných her chrání před psychickým zhroucením. Čti: jsem hráč podprůměrných schopností.

Nutno také dodat, že jednotlivé verze se dost v některých ohledech liší. Kupříkladu finální boss je v PC verzi a na Playstationu úplně jiný. Dreamcast má zase nějaké levely navíc.

O čem, že druhý Rayman tedy je? V téhle hře hrajete za podivnou entitu jménem Rayman. Na začátku hry Raymana unesou piráti. Tedy roboti. Tedy roboti, kteří jsou zároveň piráti. A jejich pevnost je velká létající pirátská robotická loď. Zhruba někde v prvním levelu se vám z ní podaří utéct, což je možná důvod, proč má hra podtitul The Great Escape. Jakmile se dostane na svobodu, budete se muset robo-pirátům postavit, protože nejen, že vás chtějí zničit, ale také unesli spoustu vašich kamarádů a zotročili je. K tomu, abyste robo-piráty porazili, vám pomůžou celkem čtyři kouzelné masky, které budete muset najít. V praxi to znamená, že musíte projít osmnáct různých levelů.

Rayman 2 není open-world hra, ale zvláštní je, že se můžete vracet do předchozích levelů, hrát je opakovaně. A někdy se do nich dokonce budete MUSET z nějakého důvodu vrátit.

Jednotlivé levely se pak hrají jako normální 3D plošinovka, kterou Rayman 2 doslova je. Tj. skáčete z plošinky na plošinku, překonáváte různé překážky, vyhýbáte se pastem a využíváte různé možnosti, které hra nabízí. Sem tam bude nutné i zapojit hlavu a vyřešit nějaký lehký puzzle.

Rayman také obsahuje akční stránku. Hlavní hrdina totiž umí střílet z rukou takové bílé střely, kterými se může bránit. Ve všech ostatních dílech střílí svoje pěsti, ale tady jsou to bílé střely. Předpokládám, že je to nějaké technické omezení, kdy animace střílení pěstí byla ve své době pro první generaci 3D konzolí složitá vymodelovat. Tak jako tak občas potkáte nějakého robo-piráta nebo jinou havěť a budete je muset zneškodnit. Akce je však hodně vzácná, dokonce vzácnější, než třeba ve třetím díle. A už ve třetím díle mi akce přišla trochu vzácnější.

V jednotlivých levelech je také nutné sbírat červené a žluté bludičky. Červené jen doplňují zdraví. Ty žluté musíte sbírat, abyste mohli odemknout další části hry. Někdy se dostanete k bráně, která vás nepustí, pokud nemáte nasbíráno třeba 200 bludiček. Zde se hodí výše zmíněná možnost vrátit se do předchozích levelů.

V jednotlivých levelech jsou také klícky, kde jsou uvěznění různí tvorové a zvířátka. Vy je musíte vysvobozovat. V každém levelu si také můžete zobrazit statistiku - kolik jste sebrali žlutých bludiček a kolik máte nalezených klícek.

Rayman 2 je jinak hodně obtížná hra. Není divu, protože první díl je doslova známý a legendární pro svou vysokou obtížnost. Druhý díl se tedy rozhodl jít v jeho stopách... Ačkoliv, ne tak úplně. Prvních několik levelů je celkem snadných a projdete je bez problémů. Nicméně později obtížnost skokově vzroste a začne být celkem krutá. Zároveň se však nedrží konzistentně, ale spíše přichází ve vlnách. Jsou tu pasáže, které jsou v pohodě, a potom bum - objeví se otravná pasáž, u které budete brečet. Jsou to prostě takové podivné výkyvy.

V některých ohledech hra dost odpouští. Když třeba spadnete do nějaké propasti, není to instant death a game over. Místo toho vás to teleportuje někam na check-point poblíž a sebere vám to jen trochu zdraví. Mimochodem, tyhle check-pointy jsou ve formě zelených bludiček - to jen kdyby vám přišlo, že těch bludiček je v Raymanovi 2 málo. :)

Stejně tak mnoho boss fightů není tak strašných jako ty, co se nachází třeba ve třetím díle.

Trochu otravný je fakt, že si nelze uložit pozici kdykoliv se vám zachce. Uložit pozici si můžete jen mezi jednotlivými levely. To na začátku vypadá jako fajn systém, protože jednotlivé levely jsou kraťoučké a dohrajete je třeba za 5-10 minut. Ovšem pozdější levely jsou obrovské, rozsáhlé a dělí se na různé části, takže v nich strávíte třeba 20-30 minut. A vy je prostě musíte projít celé naráz bez uložení.

Docela mě zaujal grafický a umělecký styl hry. Verze pro první Playstation vypadá hodně dobře. Spoustu prvních 3D her má výrazné polygony a postavy vypadají, že je někdo složil z krabic, ovšem Rayman 2 je stále k světu. Je pravda, že se to trochu snaží schovat do jistého lehce komixového, surrealistického stylu, kdy se nepřirozené tvary dost odpouští...

Zajímavé také je, že je tu občas 2D grafika, kterou tvůrci nacpali do 3D světa. Třeba máte 3D krajinu, ale stébla trávy na zemi jsou 2D sprity. Nebo je tu postava žabáka Globoxe, který je 3D, ale jeho oči jsou 2D. Ačkoliv tahle kombinace ve hrách obvykle vypadá škaredě, tady mi to přišlo, že to nejen vypadá dobře a vtipně, ale ba přímo umělecky.

Hudba je také na vysoké úrovni. Je hodně dynamická a reaguje na konkrétní události. Navíc je vtipná a podtrhuje "praštěnou" atmosféru hry.

Mnohokrát jsem od různých lidí slyšel, že druhý díl Raymana je nejlepší a také, že je třetí díl zklamal. Mně však připadají, že jsou si hodně podobné. Mají velice podobný design úrovní, podobné herní mechaniky a nápady. Stejně tak mají podobný umělecký styl. Líbily se mi však oba a milovníkům plošinovek je můžu s klidným svědomím doporučit oba. Inu, snad se také někdy dostane na první díl. No, uvidíme...