Malá skromná reportáž z muzea Arcade Hry

Když jsme se se Standou jednoho nedělního rána blížili k Červenému újezdu, byla hustá mlha. „Úplný Silent Hill!“ komentovali jsme. A pak jsme to našli - Arcade Hry muzeum - což byla taková malá schovaná dřevěná chatka. Ještě před tím jsme si ale šli pro kešku, protože my hrajeme geocaching a jedna byla schovaná přímo u muzea a byla dokonce muzeu i věnovaná.

Arcade Hry muzeum je ve skutečnosti taková roztomilá chatka

A pak jsme mohli jít konečně dovnitř. Přijeli jsme, protože se konal Retro PC Víkend, což v praxi znamenalo, že kromě všeho, co je v Arcade Hry k dispozici tam byly navíc i nějaké staré PC se starými hrami. A starými PC myslím tyhle:

1) Intel Pentium 166 MHz
2) AMD K6 350 MHz
3) Intel Pentium II 233 MHz
4) Cyrix 6x86 PR200 166 MHz
5) Intel Pentium III 933 MHz
6) Intel Pentium 4 3.0 GHz

K mému překvapení muzeum bylo docela malé. To není kritika - byl jsem naopak rád, že je to taková hezká útulná chatka. Překvapilo mě to ale v tom kontextu, že na videích na YouTube a na fotkách to tam vypadá veliké - jako veliká prostorná hala. Reálně je to spíše taková malá roztomilá boudička. Uvnitř je samozřejmě hromada různých herních automatů a pár dalších věcí.

Pohyboval se tam také Orna, samotný majitel celého Arcade Hry muzea. A taky tam byl Ringo z Ringohraní. Kolem se ještě pohyboval Jirka - hlavní programátor české hry Dreamland. Celou akci Retro PC víkend pořádali Márty a Spiro z kanálu Loading. Jako host se tam rovněž měl objevit Pavel Dobrovský z Retro Nation, což byl důvod, proč jsem tam původně moc nechtěl jet, jelikož jsem ho tam nechtěl potkat.

Každopádně jsem se se všema seznámil, podali jsme si ruce a já jsem mohl ukázat všechny ty social skills. Ano, ty který samozřejmě vůbec nemám, takže jsem musel působit jako mega-podivín.

Márty tam chodil s papírem a verboval lidi do turnaje v Doomu. Jednalo se o deathmatch v jedničce v mapě E1M1. Já jsem se přidal. Nečekal jsem od toho moc, ale nakonec jsem celý turnaj vyhrál. :D Respektive v prvním kole jsem se umístil na druhém místě a v druhém rozhodovacím kole jsem vyhrál. To nebylo špatné na to, že mi občas vynechávala myš a ještě me u toho trolili lidi kolem a pořvávali na mě „ty kapříku!“ apod.

Fotka zachycuje, jak rotačákem střílím do zdi... Sakra, jak jsem ten turnaj vůbec mohl vyhrát :/

Spiro tam chodil s mobilem a akci streamoval na Youtube. Diváci nám psali do chatu různé komentáře. Někdo mi napsal, že jsem koblížek. Moc hezké, děkuji. Pak mi Spiro říká, abych divákům zamával, tak jsem ukázal na kameru prostředníka.

Později se tam opravdu objevil Dobrovský z Retro Nation. Chtěl jsem se mu vyhnout, ale potkali jsme se na schodech. On je scházel dolů a já jsem po nich šel nahoru. Když jsem ho viděl, rychle jsem se otočil a dal se na útěk, ale on mě dohnal a chytil. „To seš ty! TY! TYTYTYTY!“ a začal mi nadávat. Měl jsem z toho trochu dojem, že se mu moc nelíbí, když mu do jeho Youtube streamů píšu dotazy typu „Jsou v té hře vlaky?“ nebo „Nebyla ta hra lepší, kdyby hlavním hrdinou byl Captain Claw?“

Každopádně Dobrovský si pak s Ornou dali také deathmatch v Doomovi - konkrétně ve dvojce v první mapě Entryway. Docela mě překvapilo, jak to Dobrovský prožíval, protože pokaždé, když umřel, zařval na celé muzeum ÁÁÁÁ, až jsem se několikrát lekl. :D Mimochodem, Dobrovský hrál Doom pouze na klávesnici. :)

Dobrovský hrál pure keyboard metodou

A nyní bych se rád dostal k tomu nejdůležitějšímu. A ano, myslím hraní her samozřejmě. Tak jak pak se mi vlastně hrálo? Hraní na herních automatech je popravdě trochu jiné, než třeba na klávesnici nebo na gamepadu, takže je potřeba se připravit, že si na to budete muset malinko zvykat. Já jsem si třeba prvních dvacet minut připadal, jako kdybych měl obě ruce levé - vůbec mi to nešlo. Ale jakmile jsem si na to zvykl, bylo to samozřejmě lepší. Stále však jsem nedosahoval takových herních výkonů jako na klávesnici.

Každopádně se od sebe jednotlivé automaty celkem lišily. Třeba takový Mortal Kombat měl hrozné ovládání. Páčkou nahoru postava vyskočí nahoru. Pochopitelně. A když chcete skočit nějakým směrem, je potřeba tou páčkou hnout nahoru plus nějakým směrem. A tohle mnohdy nefungovalo vůbec, nebo jen když jste tím trhli velice specifickým způsobem. Nechtěl jsem ten automat rozbít, takže jsem s tím raději moc netrhal. Naopak třeba automat od Segy, na kterým jsem hrál Sonica 2 byl naprosto super a skoro jsem celou hru dohrál, (respektive jsem odehrál tak 80 % celé hry).

Nyní k jednotlivým hrám.

Tekken - na chvíli jsme si chtěli vyzkoušet nějakou mlátičku, abychom si rozbili huby. Nejvíce jsme hráli asi trojku, protože je tam můj oblíbený bojovník. Ano, je to medvěd Kuma, což teda není moc kreativní postava, protože je to prostě jen obyčejný medvěd se šátkem. A to je celé. Vlastně ani to jméno není moc kreativní, protože "kuma" japonsky doslova znamená "medvěd". A když si oba hráči vyberou Kumu jako postavu, tak jeden z nich dostane místo toho pandu, která se jmenuje prostě jen "Panda".

Mortal Kombat - Jirka, který stojí za Dreamlandem si se mnou chtěl zahrát Mortal Kombat. Nejdříve jedničku, pak dvojku a pak Ultimate Mortal Kombat 3, který mě překvapil tím, že automatová verze vypadala dost jinak, než verze pro Mega Drive / Genesis. Ještě tam byla čtyřka, ale ta už obsahovala 3D modely, takže to nepůsobilo jako pořádné retro. :)

Čtyři díly Mortal Kombat vedle sebe :)

Celkově tyhle mlátičky, jako Tekken a Mortal Kombat nejsou můj oblíbený žánr. Ono to zní hezky v teorii - sedneme si a dáme si bitku. Ale reálně je to trochu trapas, protože to nikdo neumí moc dobře hrát a ještě se to na automatech hraje blbě, takže popojdeme. :D

Vedentta - tuhle beat 'em up hru jsem neznal, ale vypadala zajímavě, tak jsme ji rozehráli. Hrál jsem za postavu, co se jmenovala Boomer. Tehdy slovo "boomer" asi nemělo tak negativní konotaci jako dneska. Jedna postava se jmenovala Sledge. Popravdě to byla hodně zajímavá hra a byly tam momenty, které mě upřímně rozesmály. Tahle věc by si určitě zasloužila samostatnou recenzi. :) Akorát mi trochu přišlo, že je Vendetta hodně pay-to-win, protože za mince se daly neustále dokupovat životy. Automaty v Arcade Hry jsou samozřejmě upravené tak, abyste tam reálně mince házet nemusely a automat se choval, jakoby jste tak učili, ale trochu bylo poznat, že si ty životy furt musíme dobíjet tlačítkem start. :D

Alien 3 - Jednalo se o automat, který se ovládal za pomocí dvou velkých plastových bouchaček, které k němu byly připevněné. Popravdě v celém Arcade Hry muzeu bylo hodně takových automatů s bouchačkami. Tyhle hry se chovají tak, že bouchačkou míříte na obrazovku, čímž ovládáte nějaký kurzor a můžete takto střílet. Tedy spíše dva kurzory, protože jednotlivé hry jsou typicky pro dva hráče. Oba kurzory mají obvykle jinou barvu nebo i tvar, aby si je dvojice při hraní nepletla. Alien 3 je FPSka, ale ne v tom smyslu jako třeba Doom. Ve skutečnosti se hlavní postavy pohybují samy od sebe v nějakém prostředí, ze všech stran vybíhají vetřelci a jiná havěť. Úkolem je samozřejmě všechny postřílet, přežít co nejdéle a nahrát, co nejvyšší skóre. :)

Her, které se ovládají bouchačkou, tam bylo překvapivě docela hodně

Sega automaty - byly tam dva automaty od Segy, kde se daly hrát hry pro Mega Drive / Genesis. A dokonce se dalo vybrat ze seznamu několika her. Ne, nebyl to nějaký moderní automat s Raspberry Pi, ale opravdu origo od Segy. :)

Byly tam Sonicové, Golden Axy, Shinobi, Strets of Rage, Ghouls 'n Ghosts a tak dále. Jak jsem zmínil výše, odehrál jsem skoro celého Sonica 2 a překvapilo mě, jak dobře se na automatu ovládá. Golden Axe nám typicky vůbec nešel, jako vždycky. Stejně jako Streets of Rage. Ghouls 'n Ghosts jsem popravdě moc neznal a hrál ho poprvé, ale přišel mi fajn a určitě by si - podobně jako Vendetta - zasloužil samostatnou recenzi. :)

První Sonic

Mario - podobně jako automaty od Segy tam byl jeden s hrami od Nintenda, kde byli hlavně Mariové. A podobně jako u Sonica mi přišlo, že se ovládají docela fajn. Zkoušel jsem všechny tři první díly. :)

Offroad - Tohle je závodní hra, která se ovládá za pomocí volantů a dole jsou pedály, kterými můžete přidávat plyn. Nejdříve se to ovládalo příšerně, ale jakmile jsme si na to zvykli, tak to najednou bylo fajn. Dokonce bych řekl, že otáčení auta volantem bylo až podivně plynulé a naprosto smooth, až mě to překvapilo. Hráli jsme to ve třech - Já, Standa a Jirka.

Asteroids - ok, teď k trochu starším kouskům. Asteroids z roku 1979 vypadal fakt dobře. To ani nebyly pixely, ale vypadalo to spíše jako vektory nebo co. Obrazovka byla nezvykle ostrá. To muselo ve své době být hodně zajímavé něco takového vidět třeba někde v hospodě, nebo tak...

Asteroids

Samozřejmě tam byly další klasiky jako Pong, Space Invaders, Q*bert, Frogger, ale nechci, aby se tenhle článek proměnil v katalog, takže ještě zmíním dvě věci.

Kromě digitálních her s obrazovkami tam byla i jedna mechanická věc - Pinball. Dokonce hned několik různých druhů Pinballů. Přišlo mi velice zajímavé mít možnost si něco takového zkusit - bylo to moje poprvé, protože jsem před tím nikdy na Pinball nenarazil a vždycky jsem ho viděl jen někde na fotkách, popř. jsem hrál ten ve Windows XP. Z pohledu historie je hezké si uvědomit, že všechny hry na obrazovkách ve formě pixelů začínaly někde u běžných fyzických her. Akorát mi u Pinballu trochu vždycky připadalo, že máte minimální šanci tuhle hru ovlivnit kromě ovládání dvou malých páček tam dole. :)

Poslední věc byl automat na tančení. Je tam taková ta plošinka s různými šipkami. Vy musíte do rytmu hudby tančit a správně se trefovat do těch šipek. V některých momentech vás hra donutí vyskočit a dopadnou na obě nohy, což udělá hlasité ŽUCH. Tohle ŽUCH se ozývalo celým muzeem v pravidelných intervalech, protože u tohohle automatu furt někdo byl. Tančení je docela legrace, ale zárovň je to trochu frustrující, dokud to neumíte dobře a většina lidí to nebude umět dobře nikdy, protože si to vždycky jen vyzkouší na pár minut a pak to vzdá. :) Líbí se mi ale, že se hry dají spojit i s pohybem, což trochu přebíjí takový ten oblíbený argument mnoha lidí proti hrám, tedy, že "jsou nezdravé", neboť jen furt sedíte na zadku.

Když to shrnu, celý den jsem si skvěle užil, naučil se mnoho zajímavých nových věcí o hrách, poznal pár zajímavých lidí a měl možnost si osahat nejrůznější automaty. Bylo to fajn a doufám, že třeba zase někdy. Pokud vy máte rádi staré hry, určitě Arcade Hry muzeum navštivte - nebudete litovat!

Akorát mě k večeru bolelo za krkem od toho, jak jsem byl neustále shrbený k různým obrazovkám. A také mě bolely ruce od neustálého mačkání tlačítek. :)