„Ladder“ aneb variace na Donkey Kong v terminálu

Mnozí z vás možná pamatujete, jaké to bývalo, když ještě počítače neměly grafiku, ale jen textový výstup. Daly se v tom hrát hry? Daly, akorát jste si museli vystačit … s textem, jak jinak. Přesněji řečeno s relativně omezenou sadou znaků.

Takovým počítačem byl např. Kaypro II (jakkoli šlo o první komerčně vydaný stroj, měl v názvu rovnou II, podle tetičky Wikipedie zřejmě proto, aby to dobře pasovalo na počítač Apple II, který už tou dobou byl nějaký ten pátek na trhu) určený pro operační systém CP/M (to je ten, co ho zjednodušeně řečeno později nahradil MS-DOS). Stroj s procesorem Zilog Z80 na 2,5 MHz, 64 KB RAM, monochromatickým „zeleným“ CRT 9″ displejem a dvěma 5¼″ disketovkami (jednostranné, 191 KB). Samozřejmě bez pevného disku. To se psal rok 1982, možná 1983. Přesně si to nepamatuju, anžto jsem toho nebyl svědkem :).

Co si naopak pamatuju velice dobře, je počítač Robotron PC 1715 z roku 1985, což byl fakticky první počítač typu „PC“, se kterým jsem měl kdy osobně tu čest. Jednalo se víceméně o východoněmeckou variaci na Kaypro II. Jeho procesor U880 byl fakticky klonem Zilogu Z80 a běžel taktéž na 2,5 MHz. Dvě 5¼″ disketovky, 64 KB RAM, absence pevného disku, monochromatický „zelený“ CRT monitor a schopnost zobrazovat v podstatě jen textové znaky byly společnými jmenovateli tohoto stroje a původního KayPro II. Rovněž na něm běžel systém CP/M, či spíše nějaký kompatibilní klon CP/M.

Tento počítač jsem jako dítě školou povinné ještě před „plyšáčkem“ ohmatával v místním „jézédé“, kam jsme jako děcka chodili na počítačový kroužek. Samozřejmě pařit hry, protože ten software, kvůli kterému si ho jezedáci pořizovali, nás zcela nepřekvapivě nezajímal. No, jenže to nebyly hry jako dneska, nebo jako na skutečných pozdějších PC XT s CGA grafikami a podobně. Tohle byly hry, kde si zkrátka musíte vystačit s ASCII znaky a navíc můžete v klidu zapomenout na rámečky a jiné vymoženosti PCček pozdější doby.

A tak se programátoři činili, co to šlo. Hry, na které si vzpomínám poměrně dobře, byly Ladder (o tom bude dnes řeč), Wurmi, Chaser a pak ještě jedna, jejíž jméno si nevybavuji - létalo se v ní s vrtulníkem, sice jen ve 2D (tedy do stran, nahoru a dolů) ale z té ASCII grafiky nám tenkrát spadla brada kamsi pod stůl a kolikrát jsme ji tam při odchodu i zapomněli.

Koncept hry Ladder mi nebyl v té době neznámý. Původního Donkey Konga jsem sice neznal, ale znal jsem docela dobře jeho variaci s názvem „Crazy Kong“, kterou provozovali šátoráci na arkádových automatech v maringotce s velkým nápisem „TELEVIZNÍ HRY“ spolu s dalšími hrami jako Space Panic, Scramble, PacMan a řadou dalších. A aby tam haranti, neboť to byla dítka učenlivá, nehráli moc dlouho, odpojily ty bestie švindlířské z joysticku (vytvořeného z přepínací páčky ze sprchové baterie) vodič určený pro směr dolů (takže čtvrtý level a nazdar hodiny).

Ladder se od Donkey Konga a jeho variací významně liší dvěma věcmi. Tou první je, že hráč, který spadne z výšky, nezemře. Hráč zemře pouze tehdy, pokud se střetne s „barellem“ (jehož roli hraje písmeno o), nebo se napíchne na bodák (jehož role se nepřekvapivě zhostil znak stříšky: ^ - trošku problém je, že to má podle autora značit oheň, ale jak říká klasik: „na funkci to nemá vliv“).

Druhým a docela zásadním rozdílem je, že Ladder má podstatně více a podstatně složitějších levelů (než Donkey Kong). Jinak se ta inspirace nezapře: hráč chodí po nějaké podlaze, skáče, chodí po žebříku, tenká podlaha za ním mizí, po obrazovce ho honí barely a musí dojít do nějakého cíle. Těch může být v jednom levelu klidně více a některé mohou být i nedostupné. Nejste Mario, nehledáte princeznu. Jste znak p či q, případně během pádu b nebo d a pokud se nepohybujete do stran, tak jste g. A hledáte poklad, tedy $. Cestou můžete sbírat bonus vyjádřený ampersandem, čili &. Pozor, tečka . odráží a | je samozřejmě zeď a můžete se na ní i usadit. Jsou levely, kde to budete potřebovat.

                                       V                 $                     
                                                         H                     
                H                                        H                     
       =========H==================================================            
                H                                                              
                H                                                              
                H          H                             H                     
================H==========H==================   ========H=====================
                &          H                             H          |       |  
                                                         H         Easy Street 
                H                                        H                     
       =========H==========H=========  =======================                 
                H                                                              
                H                                                              
                H                                        H                     
======================== ====================== =========H==============       
                                                         H                     
                                                         H                     
*    p                                                   H                    *
===============================================================================

Protože je hra čistě textová, teoreticky jsem mohl do tohoto článku pouze psát :). Ale to by nebylo ono, takže tu máme i nějaké ty screenshoty. Ty nepochází z původního CP/M, i když bych si s tím samozřejmě mohl pohrát, pořešit nějaký emulátor s CP/M a rozjet nativní binárku (to nechám na vás, nadšencích, kteří ty Zilogy doma skutečně máte a můžete si to v krajním případě zahrát na nativním hardwaru). Nějaký pan Stephen Ostermiller se už v minulém tisíciletí pustil do tvorby klonu této hry a myslím, že se mu docela povedla. Poslední verze je pouhých 5 let stará a funguje normálně v Javě, takže si ji spustíte na kdecčems. Těch klonů samozřejmě existuje víc od různých autorů, já zvolil tenhle právě proto, že je to javovina, kterou lze snadno rozchodit kdekoliv.

Jak se to ovládá? Snadno. Kurzorovými šipkami chodíte nahoru, dolů, doprava a doleva, mezerníkem skáčete a nějakou jinou klávesou se zastavíte, přesněji řečeno zrušíte horizontální pohyb. To je na celé věci asi nejkrkolomnější, protože v některých levelech se zastavovat budete muset. Ve výskoku dokonce můžete měnit směr (taky se bude hodit), během padání už toho moc nezměníte. A to je celé. Jednoduché jak žebřík, co říkáte? Mimochodem ten je znázorněn písmenem H, ale toho už jste si také jistě všimli. Mimochodem z pocitu jednoduchosti hry vás spolehlivě vyléčí některé levely.

Hra obsahuje celkem 21 levelů a pokud je vám to málo, můžete si v jednoduchém editoru vyrobit vlastní. Obtížnost fakticky definuje pouze rychlost, hru si můžete pozastavit klávesou F3 nebo restartovat F2. Rozhodně doporučuji si změnit velikost fontu, protože to na monitorech s vysokým rozlišením může mít poněkud blechoidní nádech.

Zábavnost hry je vyloženě subjektivní. V mém případě má Ladder především značný nádech nostalgie, ať už proto, že „Crazy Kong“ byla fakticky první hra, se kterou jsem se kdy osobně setkal, či proto, že Ladder byla první variace na „Crazy Kong“ za jehož hraní jsem nemusel nikomu nic platit :). Ať tak či onak, v JZD jsem tenkrát u Ladderu (nebo Laddera?) strávil nejedno odpoledne a jako zábavné mi to tenkrát rozhodně přišlo. Pro dnešní mládež je hra tohoto typu ukázkovou kategorií „WTF“, ale zaznamenal jsem se i názor z řady současných teenagerů, který zněl: „jé, to je roztomilý :)“.

Domovská stránka javového projektu pana Ostermillera: Ladder