K240: Když se vesmírná kolonizace změní v bohapustou řežbu

V roce 1994 vyšla hra, která dle mého sesadila původní Utopii z trůnu. Představte si, že jste důstojník vesmírné flotily s grandiózním úkolem: kolonizovat asteroidové pásmo a přeměnit ho v kvetoucí metropoli. Představujete si to? Tak na to zapomeňte, vaši sousedé nejsou mírumilovní farmáři, ale banda agresivních mimozemšťanů, kteří si myslí, že si na tom vašem kousku skály udělají letní sídlo. Vítejte ve světě K240, real-time strategie, která byla tak drsná, že by si na ní dnešní casual generace vylámala zuby.

Mírumilovná kolonizace? Ani omylem!

K240 je v podstatě nástupcem Utopia: The Creation of a Nation, ale zatímco Utopia vám dovolila se občas kochat budováním a správou města, tady vás hra rychle vyvede z omylu; kolonizace asteroidů je krvavý sport. Místo idylických parčíků a pěší zóny s hipsterskými kavárnami budete stavět továrny na zbraně, obranné systémy a obří děla, která z vašich nepřátel udělají kosmický prach.

Diplomacie? Hahaha, ne.

Hra sice obsahuje určitou formu komunikace s mimozemskými rasami, ale diplomacie v K240 vypadá asi takhle: Oni vám pošlou výhružnou zprávu a vy máte dvě možnosti; ignorovat ji, nebo začít připravovat rakety. Tohle není Civilization, kde si můžete hrát na vesmírného Dalajlámu. Tady platí jednoduché pravidlo: "Kdo vystřelí první, žije déle. Kdo vystřelí druhý, má moc pěkný ohňostroj"

Mikromanagement v pekelném tempu

Správa kolonie není žádná legrace. Musíte se starat o těžbu nerostů, energetické zdroje, výzkum nových technologií a zároveň dbát na obranu. A když už si myslíte, že všechno běží hladce, přijde zpráva, že se k vám blíží nepřátelská flotila. Co uděláte? No, v ideálním světě byste se diplomaticky domluvili. Ale tohle je K240, takže přiděláte k pustému asteroidu obří motory a pošlete ho na nepřátelskou kolonii jako vesmírnou verzi beranidla. A pokud se k vám blíží potulný asteroid? Žádný problém... prostě uhnete. Na rozdíl od daňového přiznání se vesmírným šutrům vyhnout dá.

Grafika a zvuk: Půvab Amigy v plné parádě

Na svou dobu měla hra poměrně detailní a překvapivě barevnou grafiku. Budovy měly pestré barvy, které v kontrastu s temným vesmírem vypadaly jako vesmírná verze neonového festivalu. Grafika je tak detailní, že by se dala srovnat s abstraktním uměním. Každý pixel má svůj vlastní příběh a každý polygon je mistrovské dílo. A pokud jde o atmosféru? Ta byla hustší než mlhovina v Orionu. Zvuky jsou naprosto ikonické; výbuchy, alarmy a nepřátelská prohlášení o vaší blížící se smrti vám budou znít v hlavě ještě dlouho po vypnutí Amigy (nebo emulátoru). A pokud si je budete pobrukovat i ve spánku,.. gratulace, právě jste si osvojili nový druh vesmírné PTSD.

Chcete to hrát?

K240 není hra pro slabé povahy. Jestli hledáte relaxační budovatelskou strategii, jděte hrát SimCity. Jestli chcete vesmírný konflikt, kde se neustále něco děje a chyby se trestají ztrátou kolonie (a duševního zdraví), pak jste na správném místě. Tahle hra je brutální, neodpouští chyby a naučí vás, že ve vesmíru se o slušnosti jen mluví. Na konci je K240 tak trochu vesmírná verze středověkého válečnictví; žádná pravidla, žádná morálka, jen instinkt přežití a ochota vrhnout všechno do výroby smrtících hraček. Takže, pokud si myslíte, že ve vesmíru vás čeká pokroková utopie, tahle hra vám ukáže, že to bude spíš krvavá noční můra na orbitě. A to je přesně ten důvod, proč je tak zatraceně skvělá.

Tahle hra byla jedním z nejvýraznějších zástupců strategií v reálném čase na Amize a ačkoliv její mechaniky byly tehdy poměrně novátorské, hra byla omezená svou platformou. Ale jak to už bývá, vše, co je skvělé, má svého nástupce. A tím je Fragile Allegiance z roku 1996 na PC, které vzalo koncept K240 a přetvořilo ho do grafiky, která vás nepopálí na očích. Ale o tom zase v jiném článku...