Hráli jste: Ascendancy?

Článek K240: Když se vesmírná kolonizace změní v bohapustou řežbu rozproudil Leviathanovi paměťové dráhy, výsledkem kteréhož procesu je vzpomínka na výtečnou 4X strategii Ascendancy. I já jsem u ní proseděl skutečně dlouhé, dlouhé hodiny, a je mou osobní tragédií, že jsem o ní za 16 let existence tohoto pochybného plátku téměř neutrousil slovo. Tímto se pokusím onen kosmický zločin aspoň trochu napravit.

Abych se přiznal, kromě aktuálního letmého připomenutí, ve kterém ale počas psaní tohoto textu pokračuji, už jsou to roky, co jsem Ascendancy řádně rozehrál, tzn. po stránce konkrétního herního obsahu je má paměť zastřena závojem alzheimerovým, ale co si pamatuju křišťálově jasně je unikátní atmosféra. Bezpochyby jsou v žánru lepší hry, nicméně v disciplínách "cizácká jinakost" a "trýznivý následek konzumace veselých vesmírných hub" rozhodně Ascendancy (1995) vede.

Na rozdíl např. od takového Star Treku, kdy co mimozemšťan, to žertovná gumová maska, protože lépe to v rámci daných omezení vymyslet nelze, si vývojáři z Logic Factory uvědomili bezbřehou volnost, kterou jim mladé a perspektivní médium propůjčuje, a odhodili svazující okovy lidství humanoidství. V mysteriózní Ascendancy spolu o absolutní nadvládnu nad vzdálenou galaxií zápolí bloby, hmyzáci, chapadláci, slizáci, oblaka plynu, mechanoidi, hlodavci a další nelidský hnus. Na jakoukoli růžovou a nám lidem podobnou opici zapomeňte.

(Koncept se autorům mimochodem zalíbil tak, že ho ještě dále rozvedli v dokonale mimózní The Tone Rebellion (1997). Zatímco v Ascendancy se ještě máte čeho chytit, jelikož v jádru jde o klasickou vesmírnou 4X strategii, v neuchopitelné The Tone Rebellion budete tápat v bublajících temnotách. Vážně, ta hra je tak divná, že by mohla být francouzská.)

Tísnivý pocit nelidskosti je dále umocněn audiovizuálním zpracováním, které je studené jak kometa ztracená ve vesmíru, jenž se zmítá na pokraji tepelné smrti. Grafika je z velké části renderovaná a nepřívětivá, zapomeňte na pestrobarevné přátelské malůvky ze série Master of Orion, a hudba dráždivě balancuje na pomezí ambientního podkresu a kakofonie, jen tu a tam na povrch probublá krátký náznak melodie.

Tíživá prázdnota hlubokého kosmu je zdůrazněna i zpracováním galaktické mapy, která před přehledným schematickým 2D znázorněním dala přednost efektnímu 3D pohledu. Až budete skrz hvězdné dráhy (star lanes) hopkat ze soustavy do soustavy, míjet nehostinné planety a poloprázdné planetární systémy, polovinu času dokonale ztraceni, sevře vaše srdce ostříleného vesmírného dobrodruha bodavá tíseň.

Ascendancy není vřelá, líbivá hra, do které byste si zašli nostalgicky odpočinout, je to spíš mírně zneklidňující, přesto meditativní zážitek.

A pro hráče znalého to skutečně meditace je, a to kvůli dokonalé tuposti nepřátel. Jakmile proniknete do základních mechanik, které, přiznejme si, nikterak originální nejsou, nenabídne vám hra větší výzvu, než jen poměrně svižný závod v kolonizaci vesmíru. (Problém částečně řeší oficiální mod The Antagonizer.) Díky nepružnosti AI je totiž možné nechat většinu planet v neefektivním "auto-management" módu a starat se jen o těch pár nejlepších, které mají největší potenciál k chrlení lodí.

Ale nevadí, aspoň se můžete v klidu pustit do výzev jiných, jako je např. skutečně propracovaný výzkum, který je mimochodem prezentován působivě rotovatelným technologickým stromem. Stejně jako rasy, i technologie jsou cizí, i když styčných bodů se známou realitou mezi nimi najdete přeci jen více. Motor je motor, generátor je generátor a paprskomet je paprskometem, ať máte ruce, slizká chapadla nebo soustavu chápavých plynný vaků. Z menší část mají vyzkoumané technologie vliv na nabídku budov, které lze stavět na kolonizovaných planetách, z větší části pak na nabídku komponent pro vesmírné koráby.

Tím se dostáváme k vyložené silné stránce hry. Lodě si lze totiž konfigurovat dle libosti, dostupných technologií jsou vyšší desítky. (Jen škoda, že si nelze uložit šablony lodí, popř. klonovat lodě stávající. Každou novou kocábku je nutné naklikat kompletně znovu.) Můžete si vystavět letku malých rychlých lodí pro průzkum hlubokého vesmíru, nebo naopak splácat olbřímí koráb bez schopnosti mezihvězdných letů, zato se silou dostatečně ničivou na to, aby vyzmizíkoval ty fialové hajzlíky, co v nestřeženém okamžiku obsadili fajnovou planetu uprostřed vaší domovské soustavy. (To byla MOJE planeta!!!)

A žádný strach, zmizíkování ostatních ras vám trýznivá morální muka nezpůsobí, a to ani v případě, že hrajete poctivý "role play". Protože proč bych si jako příslušník rasy šestinohých ještěrů měl lámat hlavu nad osudem nějakých posraných améb? Pokud vámi ale xenofobie nezmítá a raději subprostorem šíříte mír a lásku, v pořádku, i diplomacie vám může otevřít cestu k vítězství. (Je-li podpořena zbraněmi hromadného ničení a technologickou nadvládou, pochopitelně.)

Mimochodem, co se ras týče, je nutné hře přidat další kladné body, protože nejen, že se jednotlivé rasy liší vizuálně, a to včetně podoby lodí, ale i jejich schopnosti jsou diametrálně odlišné. Nejde jen o klasický systém bonusů a postihů, kdy jeden dostal +1 k výzkumu a -1 ke stavbě továren, a druhý to má naopak. Každá rasa má nějakou jedinečnou vlastnost, kolem které je vhodné ohnout celý herní styl.

Vidíte, jsem si chtěl jen tak krátce zavzpomínat a udělat pár screenshotů, a nakonec jsem u téhle klasiky vytuhl skoro čtyři hodiny a pomalu sklouzávám k psaní recenze. Dost! Máte-li slabost pro 4X strategie a okouzlili-li vás první dva díly série Master of Orion, nebo např. startreková Birth of the Federation, jednoduše musíte Ascendancy zažít.

Tato galaxie je domovem tří stovek miliard hvězd. Před šedesáti tisíci stoletími kolem těchto hvězd obíhalo více než dvacet miliard světů schopných nést život. Na řadě z těchto světů se život vydal cestou inteligence. Některé druhy pronikly k tajemstvím cestování vesmírem, a když se vydaly na výpravy mezi hvězdami, setkaly se tváří v tvář s druhy jinými. Rozmanité a nesmírně odlišné civilizace, formované svými vlastními světy, se střetly v zápase o stejné planety. V zásadních otřesech dějin, jenž následovaly, jedna z nich získala nadvládu.

Jak už padlo v úvodu, určitě nejde o nejlepší hru v žánru, už jen kvůli mrtvolné AI, ale má tak specifický jazyk a styl, že by bylo škoda jí minout. Vstupu do neznáma se neděste, nejen, že má hra na rok 1995 velmi intuitivní ovládání a obsahuje všudypřítomnou nápovědu, ale v úvodní nabídce dokonce najdete krátký tutorial. Pokud chcete do Ascendancy proniknout hlouběji, zapomeňte na oficiální manuál, je v něm vesměs kosmické kulové, raději mrkněte na manuál neoficiální.

Tak vzhůru do akce, je třeba odhalit tajemství Tonklinových deníků!

Zajímavost: cca v roce 2004 byl ohlášen vývoj Ascendancy II, a to na zbrusu novém "in-house" 3D enginu Hydra. Bohužel - nedopadlo to. Fandové původní hry se cca v roce 2010 dočkali aspoň mobilního portu pro iOS, ale samozřejmě i nad ním už se zavřela hladina zapomnění.