FTL v roce 2012: Když jsme ještě věřili, že to zvládneme
Pamatujete na ten moment, kdy jste poprvé spustili FTL: Faster Than Light? Kickstarterový zázrak, který vypadal jako mix Star Treku, Battlestar Galactica a vašeho nejhoršího zážitku s leteckou společností Ryanair? Hra slibovala strategický vesmírný management, ale nikdo nám neřekl, že to bude spíš simulátor tragického rozhodování a instantních selhání. Přesto nás to bavilo. Možná proto, že jsme byli naivní. Možná proto, že jsme netušili, co nás čeká. Sen se stal realitou, ale realitou s tvrdou pěstí, která nám fackovala naděje při každém skoku vesmírem.
Rychlejší než světlo, pomalejší než naše reflexy
FTL je typický příklad hry, kde si myslíte, že jste v pohodě... dokud vás hra nepřesvědčí o opaku. V jednom momentu máte štěstí, že jste objevili obchod a dokonce si vylepšili štíty. A pak bum, do sektoru přiletí flotila rebelů, hackne vám kyslíkový systém a vy sledujete, jak vaše posádka umírá bolestivou, ale stylovou smrtí.
Každá nová hra je tragický experiment, kde zjistíte, jaký jiný způsob smrti jste ještě neobjevili. Je jedno, kolik hodin máte nahráno, FTL vás stejně někdy podrazí. "Přistáli jste na tajemné stanici. Prozkoumáte ji?" Samozřejmě! A bum, vašeho inženýrka sežrali vesmírní pavouci. "Chcete pomoct uprchlíkovi?" Jistě! A najednou jste v pasti a na obrazovce bliká "KRITICKÁ INTEGRITA TRUPU". Každé rozhodnutí je sázka, kde jsou všechny karty proti vám. A přesto to hrajeme pořád.
Máme překlad! Ale loď pořád exploduje v každém druhém sektoru
Před deseti lety jsem si řekl, že můj život je příliš jednoduchý a klidný, takže jsem se rozhodl vzít si na bedra českou lokalizaci (aktuálně v nové verzi 1.19). Protože co může být lepšího než hra plná technoblábolů, náhodně generovaných událostí a rozhodnutí, která vedou jen k pomalejší smrti? "To bude hračka!" říkal jsem si naivně.
O pár měsíců později už jsem v polospánku mumlal věty jako "senzory jsou v háji, kyslík dochází a všude hoří", což byla nejen běžná situace ve hře, ale i popis mého duševního stavu. Překlad ale nevyřeší hlavní problém: že tahle hra je nemilosrdná jako průměrný celník na letišti. Ale aspoň umíráme s plným jazykovým komfortem.
Vesmírný masochismus v roce 2025
Tak co, funguje FTL i dnes? Ano. A je to stejně nečestné jako v roce 2012. Herní průmysl už má ray tracing, open-worldy velké jako menší kontinenty a AI nepřátele, kteří se chovají lépe než někteří lidé na sociálních sítích. A my? Pořád startujeme s Kestrelem a doufáme, že to tentokrát dopadne jinak. Nedopadne. Ale stejně to zkusíme znova. Tentokrát to ale zkuste třeba s modifikací, která nahrazuje všechny planety a obrázky na pozadí ve vyšším rozlišení.
Staré, ale pořád lepší než většina nových her
FTL je jako ten starý sci-fi seriál, který jste kdysi sledovali a občas si ho pustíte znovu. Ano, grafika už nevypadá jako špička oboru, ale hra samotná nestárne, protože je pořád bezkonkurenčně zábavná. Každá nová hra je novým příběhem, novou tragédií, novým pokusem přežít ještě o chvíli déle. Hra nás učí pokoře, také sebedestruktivní vytrvalosti a schopnosti hledat nové způsoby, jak nepřátelskou vlajkovou loď stejně neporazit. Ačkoliv je stará, pořád si drží kouzlo jednoduchosti a napětí, které v moderních hrách občas chybí.
Takže ano, famózní FTL nás mlátí přes obličej už pěkně dlouho. A my si to stále ještě užíváme! :)
Na základě článku jsem si hned jeden průlet sektory střelil, pěkně s Kestrelem a na Easy, žádné velké divočiny. No a samozřejmě jsem dostal strašně po držce, ač jsem si první 4 sektory říkal, jak to mám slušně a nadějně rozjeté :)
Hele, naprosto to chápu.! Měl jsem to stejně, viz poslední screen ;)
FTL umí vždycky perfektně načasovat tu chvíli, kdy si člověk řekne „hele, to jde dobře“, aby mu pak vesmír okamžitě připomněl, že „Easy“ je jen jiné slovo pro „umřeš až za chvíli“ :)
Skvělá hra, ale nikdy jsem se nedostal před první mapu.
Tedy.. vlastně jsem ani netušil, že to má víc map, až mi kámoš řekl, že se jednou probojoval přes ten poslední point a pokračoval dál. Měl jsem za to, že je to prakticky nemožné, a když už se to někomu může povést, tak hru „dohrál“.
Pak mi ale dotyčný prozradil, že se dá dělat „save“. Už jsem to dlouho nehrál, takže si přesně napamatuju jak to tam fungovalo, jestli i když to nepodporovalo save, tak se nedalo pokračovat v rozehrané hře, když to člověk zavřel uprostřed cesty a pak otevřel. Nicméně dalo se prý vždy vykopírovat někam ven nějaký soubor, a pak udělat „load“ tím, že se po smrti ten soubor nakopíroval zpátky a jelo se od poslední pozice.
Díky za připomenutí tohohle klenotu. RNG téhle hry je tak dobře udělané, že i když jsem pro zábavu a exploring vesmíru hrál s modem vypínající pronásledující flotilu abych mohl každý sektor pěkně prozkoumat, tak i přes vyřazení tohoto klíčového elementu se v prvních sektorech běžne stávalo že posádka zmízela v nenávratnu a ani pozdější sektory s plně vybavenou lodí díky proskákání víc nodů neznamenaly že jeden nepovedený skok do iontové nebo meteorické bouře s nepřítelskou lodí posílající výsadky neskončí spektakulárním výbuchem.
Into the breach od stejných tvůrců je taky pěkný počin kde se mi velmi líbí možnost přenesení jednoho pilota s perky mezi hrami. Je to aspoň taková malá náplast na to když to člověk spektakulárně podělá.
Jo, ITB jsem si soukromě taky přejmenoval na Breč!, když se podívám na svoje skóre soubojů s hmyzáky…
Proc jen autori nespachali verzi pro android… idealni hra na cesty a sluzebky.
joo.. to je mi taky hrozně líto. Tahle hra si o to hodně říká.
Hádám ale, že se asi nedočkáme.
Nicméně, na Android je trochu pěkná podobná hra Star Command https://play.google.com/store/apps/details?id=com.starcommand.scgame
Bohužel to má ale hodně krátký příběh.