Dohráno: The Suffering

V roce 2004 vyšla horrorová hra The Suffering, která se snažila být trochu jako Silent Hill, ale zároveň si chtěla jít vlastní cestou. Tahle hra nás zavede na ostrov Carnate Island ve státě Maryland, kde se v izolaci od zbytku světa nachází věznice Abbott State Penitentiary.

Hlavním hrdinou je Torque, který sedí ve vězení proto, že brutálně vyvraždil celou svou rodinu. Nejdříve ubil ženu k smrti, následně utopil svého prvního syna ve vaně a druhého vyhodil z okna. A ač vás hra postaví před tenhle fakt, zároveň vám naznačuje, že to celé vlastně mohlo být jinak, protože Torque si z toho nic nepamatuje, nebyli žádní svědci a důkazy jsou hodně nepřímé. Co se vlastně stalo? To budete muset zjistit.

Torque sedí ve své cele a připravuje se psychicky na to, že ho brzy popraví. Ovšem najednou se stane něco divného. Nejdříve přijde lehké zemětřesení, následně se vypnou všechna světla. V cele u jednoho vězně se objeví podivná obluda - spustí se ze stropu jako Spiderman - následně vězně zmasakruje. Ostatní tomu jen s hrůzou přihlíží, protože to mohou pouze bezmocně sledovat ze svých cel. Podobně jsou postupně zmasakrováni všichni, až na hlavního hrdinu. Hlavní hrdina místo toho dostane svobodu, protože se monstrum objeví před jeho celou a vytrhne mřížované dveře ze zdi, čímž Torqua osvobodí.

Torque využije téhle šance a dá se na útěk z vězení. Vězení, potažmo celý ostrov, je však zamořený hromadou děsivých monster. Z toho, že jedno monstrum osvobodilo hlavního hrdinu z cely by se mohlo zdát, že jsou na jeho straně, jenže nikoliv. Stejně se bude muset přes hromadu z nich dostat s bouchačkou v ruce, jestli chce přežít.

Ve vězeňském komplexu Abbott State Penitentiary se naštěstí odehrává jen první polovina hry a brzy se také dostanete ven, kde můžete navštívit řadu dalších zajímavých míst. Stále však budete izolováni na ostrově Carnate Island.

Tvůrci hry se chvástají, že na hře také spolupracoval známý designér Stan Winston, který stojí třeba za speciálními efekty ve filmech jako Terminátor nebo Jurský park či Vetřelec. Je to však trochu klamavá reklama, protože toho vlastně moc neudělal. Původně měl nadesignovat jednotlivá monstra, ale protože se k vývoji dostal až trochu později, měli je tvůrci víceméně hotová. On jim dal jen nějaký feedback a donutil je změnit různé drobnosti. Víceméně jim však řekl, že jinak dobrý a monstra se mu líbí.

V tom měl každopádně pravdu - design jednotlivých monster je fakt na hodně vysoké úrovni a asi je to ta nejpodstatnější věc na celém The Suffering. Myslím, že i lidi, co hru nehráli musí ocenit, jak děsivě některé obludy vypadají.

Důležitou obludou v celé hře je sám hlavní hrdina. Ten později získá možnost se proměnit v monstrum, díky čemuž je neuvěřitelně silný a může vybít hromady jiných monster. Když zabíjíte monstra, postupně vám roste jeden ukazatel v rohu obrazovky a když se proměníte v obludu, tak se tenhle ukazatel postupně vyčerpává. Já jsem si tuhle věc dost šetřil, protože jsem si říkal: „Nechám si to na potom, až třeba potkám nějakého silného bosse, kterého nebudu moct porazit.“ Jenže takový okamžik nenastal a já jsem režim monstra v podstatě nevyužil téměř vůbec. A najednou byl konec hry... Oooops.

A ač se mi The Suffering jakožto hra líbí a její hraní jsem si dost užil, musím přiznat, že je to v mnoha ohledech trochu slabší záležitost.

Děj není ve výsledku tak zajímavý. Torque celou hru mlčí a nemluví podobně jako třeba Gordon Freeman, jenže díky tomu se do něj nedokážete tolik vžít a je vám vlastně jeho minulost celkem lhostejná. Děj jako takový je přímočarý a postrádá nějakou větší hloubku a/nebo myšlenku.

Jako horror to funguje dobře, ale Silent Hill je stále lepší. The Suffering vsází hodně na různá jump-scares, než že by uměl budovat napětí. Je to takový ten americký styl hororu.

Na rozdíl od Silent Hillu je The Suffering hodně akční. Tak akční, že se nemáte čeho bát. Čeho byste se báli, když brzy dostanete dvě bouchačky, brokovnici či dokonce kulomet? The Suffering není tak úplně survival horror, ale spíše jen akční horror. Nemám nic proti tomu, ale ke konci už ty počty monster začnou trochu strmě růst a mně to trochu lezlo na nervy. Jasně, když se blíží finále, tak je normální, že tempo, akčnost a obtížnost trochu rostou, ale tady mi přišlo, že tvůrci malinko přestřelili, (no pun intended).

Jsou tu momenty, které mi trochu připomínaly Serious Sama. Tj. spawne se třeba deset monster, vy je vybijete. Spawne se dalších deset. Vy je zase vybijete. A tak to jede třeba v deseti vlnách. Někdy vás dokonce hra drží na nějakém místě a nepustí vás dál, dokud všechno živé kolem nepostřílíte. Jsou tu i pasáže, kde je třeba nekonečný respawn a monstra vás otravují opakovaně, dokud nesplníte nějaký úkol. A tak dále. Některá monstra jsou později také nesmrtelná a neustále se oživují, dokud je nezabijete nějakým konkrétním specifickým způsobem, který po vás tvůrci chtějí, (např. jednomu monstru je potřeba ustřelit hlavu, jinak zase vstane a otravuje dál atd.). Ve výsledku to působí trochu stereotypně.

Hra však není jen tupá střílečka. Často před vás hodí nějaký hlavolam či překážku, kdy budete muset vyřešit nějaký problém inteligencí. Například posunout bedničku semhle, a po ní vyskočit támhle. Některé hlavolamy mi přišly docela fajn, ale u některých jsem se zasekl a musel se podívat do návodu. Mnohdy čistě proto, že po vás hra chtěla najednou něco, co po vás před tím nechtěla, takže to bylo trochu matoucí.

Za zmínku ještě stojí, že The Suffering je TPS a FPS zároveň. Tedy, můžete libovolně přepínat buď pohled třetí osoby nebo první osoby. FPS, neboli první pohled však nefunguje tak dobře a často vás to bude přepínat zpátky do TPS, tedy do třetího pohledu. Třeba když šplháte po žebříku nebo děláte nějakou akci typu posunování bedničky, hra se hodí do TPS, byť třeba jen na chvíli. Stejně to na mě působilo trochu dojmem, že FPS pohled je takový polovičatý a nedotáhnutý do konce. A podle některých zdrojů hra obsahuje obojí jen proto, že se vývojáři nedokázali dohodnout, který žánr zvolit.

The Suffering je skvělá horrorová hra a jsem rád, že jsem si ji zahrál. Nicméně od příběhu jsem čekal trochu víc, stejně tak akční stránka hry nemusela být tak akční - zvláště když je to horror, že... The Suffering vyšlo pro PC, Xbox a PlayStation 2. Hra možná malinko zapadla, i když ne zase tolik, jelikož stále prodala až 1.5 milionů kopií. Já jsem se k ní dostal ve formě plné hry v časopise Level a ještě nedávno se hra dala koupit třeba na GOGu.