Ač jsem Space Quest doběhl do zdárného konce, záměrně v nadpise uvádím "zahráno" a ne očekávatelné "dohráno". Má to své důvody.
V první řadě - hrál jsem podstatně schůdnější VGA remake. Původní Space Quest: Chapter I - The Sarien Encounter je totiž adventurou z roku 1986, z toho báječného období, kdy Sierra chrlila legendární fláky s textovým parserem, s EGA grafikou v rozlišení 160x200 a s ovládáním postavy přímo kurzorovými šipkami. Je to tak dřevní a kruté, jak jen grafická adventura může být. Pro znalce - hru pohání AGI engine, ten samý, který poháněl i sérii King's Quest až do čtvrtého dílu a také adventury Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards a Police Quest: In Pursuit of the Death Angel. Na něco takového už dnes opravdu chuť nemám, sáhl jsem tedy po oficiálním remaku z roku 1991, který hru předělává do modernějšího enginu SCI, s příjemným point'n'click ovládáním a pohlednou VGA grafikou.
V druhé řadě - atraktivnější vzhled a pokročilejší engine ovšem neznamenají, že by hra nějak zásadně slevila na původní krutosti a zákeřnosti. Pořád je to hra z jiného času, otisk doby, tady se umírá za každý křivý pohled, za každou pozdní reakci a za každé druhé kliknutí. Chvíli je to zábava, ale že bych se s něčím takovým musel trápit celé hodiny? To ani omylem, návod jsem tedy měl neustále po ruce a v pohotovostní poloze. Nejel jsem podle něj jak podle nákupního seznamu, ony totiž ty hádanky nejsou bůhvíjak rafinované, ale neustále jsem kontroloval správný postup, abych se nezamkl ve slepém konci. Tenhle adventurní design je prostě...
...no k posrání. Ač mou první grafickou adventurou byla Legend of Kyrandia, která podrazy také nešetří, jsem odkojen adventurami od LucasArts, zcela konkrétně prvními dvěma hrami série Monkey Island, a nepřekonatelnou klasikou Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Takže od adventury čekám jistý komfort, a ač jsem ochoten z něj slevit, až dolů na dno, na úroveň raných sierráckých kusů, opravdu sestoupit nemůžu. Nezvládnu si užít adventuru, která mě aktivně trestá za průzkum prostředí, a to jak přímou smrtí za nevhodné kliknutí, tak smrtí za nedodržení časového limitu. Chvíli je zábava prohlížet si různé smrtelné křeče, tzn. animace skonu, a číst si na ně navázané vtipné hlášky. Ale omrzí se to a příběh to nijak nerozvíjí. A jak už jsem konstatoval nesčetněkrát, příběh je pro mě u adventury alfou a omegou, bez příběhu nejde o adventuru, ale prachsprostou puzzle hru.
Ne snad, že by byl Space Quest po téhle stránce beznadějný, jistá béčkově-klasická dějová linka se mezi onou všudypřítomnou smrtí proplétá, ale byl bych raději, kdyby autoři vložili invenci spíše do dialogů než do vymýšlení stovky plus jednoho způsobu, jak ve hře zhynout. Uznávám, že textově chudý Space Quest není, na popisech objektů se autoři slušně vyřádili, ale co je mi to platné, když mě hra v řadě lokací prostě v klidu zkoumat nenechá! :) Hráč si tak vesmírné dobrodružství Rogera Wilca, kosmického krotitele košťat a mopů, který je shodou nešťastných okolností pasován do role hrdiny bojujícího proti zlým mimozemšťanům, pořádně neužije.
Když pomineme všechny smrti a slepé konce, je Space Quest až žertovně krátký, což VGA remake, ve kterém se nemusíte prát s textovým parserem, ještě dále akcentuje. Je to kupa nepříliš obtížných hádanek, pár naskriptovaných dialogů a hotovo, kocháte se outrem. Ty smrti jsou skutečně součástí zážitku, od hráče se čeká, že bude ukládat jak nepříčetný a zkoumat, kde všude může zhebnout. Kdo na tuhle hru přistoupí, bavit se bude, ale mě to brání se do Space Questu ponořit a vnímat ho jako malý funkční svět. Kdyby hra aspoň nabídla automatické přetočení zpět, aby se člověk nemusel trápit s uloženými pozicemi, kterých je navíc omezené množství, ale ani tohle malé pohodlí nám Sierra nedopřála.
Co pochválit lze je audiovizuální zpracování remaku. Grafika je pohledná, stylová, ručně kreslená, hrozně rád bych si v tomhle hávu zahrál lepší (a delší) hru. Výtečná je samozřejmě i hudba, u které nelze než doporučit verzi pro Roland MT-32, a to říkám jako někdo, kdo obvykle preferuje FM syntézu. Coby fandu sci-fi mě hrozně baví i ten svět, který paroduje vše od Star Treku přes Star Wars po Flashe Gordona, čerpá z pulpových braků i žánrových klasik ze zlatého věku science fiction a různých "béček" let pozdějších. Body k dobru hra získává i za humor, Space Quest je i po letech vtipný, a to relativně důstojně, chytře a nápaditě.
Fandy prastarých adventur od Sierry tímto prosím o prominutí, je mi jasné, že se jim při čtení plaší kudla v kapse ;) Nejde o to, že bych chtěl jejich oblíbené kusy zbytečně hanět, jen si myslím, že tyhle hry zaslouží pozornost toliko z hlediska historického, ale mechanikami jsou tak strašně přežité, že běžnému hráči je skutečně doporučit nelze a ani fanda starých klasik se u nich moc bavit nebude. Problematický je i průchod s návodem, protože v ten moment se kvůli specifickému designu dobré tři čtvrtiny obsahu jednoduše vypaří.
Tzn. pokud k podobnému stylu adventur netíhnete, Space Quest klidně ignorujte, pro kontext stačí nasát atmosféru ze screenshotů níže :) Já ještě nekončím, mám v plánu zahrát Space Quest IV: Roger Wilco and the Time Rippers, což je, pokud nepočítám VGA remake jedničky, první díl série vytvořený v enginu SCI. Opravdu doufám, že Sierra aspoň mírně pokročila směrem k příčetnému designu tak, jak jej popsal Ron Gilbert ve své stati Why Adventure Games Suck And What We Can Do About It :)
Nejnovější komentáře