Ze hry minulého měsíce, tedy FPS akce Last Rites, se nepřekvapivě vyklubala pozoruhodná ohyzdnost, a co se mě týče, po cca hodince hraní jsem jakoukoli další snahu o postup nadobro vzdal. Naštěstí Pollux je vytvrdlejší retrohráč a dokázal tou páchnoucí stokou prokraulovat až na konec, o recenzi tedy ochuceni nejste.
Tento měsíc bych vám měl předložit hru ze stránek SCORE č.44, ale opět udělám výjimku. Z podobného důvodu, ze kterého jsem se neplánovaně pustil do hraní The Plutonia Experiment, se nyní pouštím i do další klasiky, legendy jménem Unreal, takže jsem si řekl, že se do toho opřeme společně. Ano, mohl jsem 10 měsíců vyčkat, recenze na Unreal totiž vyšla ve SCORE čísle 54, nicméně chuť mám teď, holt pak vybereme něco jiného. A navíc nikdy nevím, jak dlouho ještě onen starý brach, který mě k hraní inspiroval, vinou pokročilého věku udrží myš v ruce, co si budeme povídat, čas k němu nebyl milostiv a těch 42 krutých jár ho viditelně tíží.
Možná si vzpomenete, že Unrealu jen o vlásek a vinou nepřejícnosti šéfredaktora uniklo nad-absolutní hodnocení 11/10, kterým jej chtěl ocenit bludr. A ten, jak víme, se vyzná! Je tedy trestuhodné, že moje osobní zkušenost s Unrealem je vyloženě chabá. Párkrát jsem hru tak nějak zkusmo a letmo zkusil, ale pořádné zahrání to nebylo nikdy. Nicméně dodnes vzpomínám, jak jsem při prvním pokusu naběhl kamsi do chodby, na jejímž konci bylo tlačítko, po jehož stisknutí se zhaslo, začala hrát akční hudba, a koridorem se přímo proti mně řítil nebezpečně vyhlížející hnusák. Silný zážitek, který mě donutil ihned skočit do Windows, protože lekačky já nikdy neměl rád. Ale dnes jsem starší, moudřejší a víc toho vydržím, navíc si mohu nervy smočit v blahodárně uklidňujícím ethanolu.
Co se legálního zakoupení si hry týče, jsme v čoudu, nějaké jelito v EPICu totiž před cca dvěma lety rozhodlo, že hra bude delistována z nabídek online distributorů. Týkalo se to jak Unrealu, tak Unrealu Tournament. Ale nevadí, poradíme si jinak. V první řadě je tu Internet Archive, kde je po účely archivační a akademické Unreal dostupný. A v řadě druhé je tu cover CD časopisu Level, kde Unreal vyšel v květnu roku 2001. Před hraním ještě doporučuji zvážit komunitní patch Oldunreal's 227, stejně jako moderní balíček textur ve vyšším rozlišení, viz Unreal HD textures.
Tedy do akce!
Zkoušel jsem to tenkrát,zkoušel jsem to nedávno ….No asi mne Unteal už nikdy nezasáhne naplno jako Q3Arena a Quake 2 v remasteru.
Ta hra se mi hnusí počtem polygonů i akcí ,co jsem měl tu možnost zažít před znechuceným opakovaným smazáním z disku .
Mám k němu výhrady podobné , jako k Turokovi 1 ,System Shocku 2 i Deus Ex které jsou dnes podobným grafickým zoufalstvím ,a u kterého ani sebelepší mody prostě bez celkového redesignu úrovní prostě nepomohou .Narozdíl od nich ovšem Unreal nemá další herní mechaniky, pro které by za to stálo jej obdivovat i po letech .Prostě to byla jen další FPS u které vám možná dobově spadla čelist z grafiky ,ale to se dnes stane těžko .
Za mne v dnesní době pro Unreal palec dolů
Celkový redesign úrovní u Deus Ex?! Graficky je ta hra sice hodně zastaralá, ale zrovna design úrovní vývojáři dovedli k dokonalosti, o jaké si většina moderní produkce může nechat jenom zdát.
pro mě byl unreal hlavně o atmosféře
https://www.youtube.com/watch?v=WpcjkDDLoXM
(Saturn homebrew) – Unreal
V 98 roce se mi ta grafika moc líbila. Hlavní je si taky uvědomit co z toho vzešlo a kolik her dnes běží na Unreal grafic engine. Unreal II jsme pařili na LAN párty dost dlouho a dnes třeba PUBG a Kingdom come, takže počin hry je dost velký.
K Unrealu (Gold) jsem se dostal až přes dvojku (Awakening) – nevím, jak působila grafika v r.1998, ale mně se to líbilo i po letech. Bohužel mám pocit, že mě tyhle staré kousky baví mnohem víc, než dnešní graficky dokonalé gamesy. Občas něco novějšího zkusím, ale pak se stejně vracím k těmhle vykopávkám z přelomu tisíciletí.