Ze hry minulého měsíce, tedy FPS akce Last Rites, se nepřekvapivě vyklubala pozoruhodná ohyzdnost, a co se mě týče, po cca hodince hraní jsem jakoukoli další snahu o postup nadobro vzdal. Naštěstí Pollux je vytvrdlejší retrohráč a dokázal tou páchnoucí stokou prokraulovat až na konec, o recenzi tedy ochuceni nejste.
Tento měsíc bych vám měl předložit hru ze stránek SCORE č.44, ale opět udělám výjimku. Z podobného důvodu, ze kterého jsem se neplánovaně pustil do hraní The Plutonia Experiment, se nyní pouštím i do další klasiky, legendy jménem Unreal, takže jsem si řekl, že se do toho opřeme společně. Ano, mohl jsem 10 měsíců vyčkat, recenze na Unreal totiž vyšla ve SCORE čísle 54, nicméně chuť mám teď, holt pak vybereme něco jiného. A navíc nikdy nevím, jak dlouho ještě onen starý brach, který mě k hraní inspiroval, vinou pokročilého věku udrží myš v ruce, co si budeme povídat, čas k němu nebyl milostiv a těch 42 krutých jár ho viditelně tíží.
Možná si vzpomenete, že Unrealu jen o vlásek a vinou nepřejícnosti šéfredaktora uniklo nad-absolutní hodnocení 11/10, kterým jej chtěl ocenit bludr. A ten, jak víme, se vyzná! Je tedy trestuhodné, že moje osobní zkušenost s Unrealem je vyloženě chabá. Párkrát jsem hru tak nějak zkusmo a letmo zkusil, ale pořádné zahrání to nebylo nikdy. Nicméně dodnes vzpomínám, jak jsem při prvním pokusu naběhl kamsi do chodby, na jejímž konci bylo tlačítko, po jehož stisknutí se zhaslo, začala hrát akční hudba, a koridorem se přímo proti mně řítil nebezpečně vyhlížející hnusák. Silný zážitek, který mě donutil ihned skočit do Windows, protože lekačky já nikdy neměl rád. Ale dnes jsem starší, moudřejší a víc toho vydržím, navíc si mohu nervy smočit v blahodárně uklidňujícím ethanolu.
Co se legálního zakoupení si hry týče, jsme v čoudu, nějaké jelito v EPICu totiž před cca dvěma lety rozhodlo, že hra bude delistována z nabídek online distributorů. Týkalo se to jak Unrealu, tak Unrealu Tournament. Ale nevadí, poradíme si jinak. V první řadě je tu Internet Archive, kde je po účely archivační a akademické Unreal dostupný. A v řadě druhé je tu cover CD časopisu Level, kde Unreal vyšel v květnu roku 2001. Před hraním ještě doporučuji zvážit komunitní patch Oldunreal's 227, stejně jako moderní balíček textur ve vyšším rozlišení, viz Unreal HD textures.
Tedy do akce!
Zkoušel jsem to tenkrát,zkoušel jsem to nedávno ….No asi mne Unteal už nikdy nezasáhne naplno jako Q3Arena a Quake 2 v remasteru.
Ta hra se mi hnusí počtem polygonů i akcí ,co jsem měl tu možnost zažít před znechuceným opakovaným smazáním z disku .
Mám k němu výhrady podobné , jako k Turokovi 1 ,System Shocku 2 i Deus Ex které jsou dnes podobným grafickým zoufalstvím ,a u kterého ani sebelepší mody prostě bez celkového redesignu úrovní prostě nepomohou .Narozdíl od nich ovšem Unreal nemá další herní mechaniky, pro které by za to stálo jej obdivovat i po letech .Prostě to byla jen další FPS u které vám možná dobově spadla čelist z grafiky ,ale to se dnes stane těžko .
Za mne v dnesní době pro Unreal palec dolů
Celkový redesign úrovní u Deus Ex?! Graficky je ta hra sice hodně zastaralá, ale zrovna design úrovní vývojáři dovedli k dokonalosti, o jaké si většina moderní produkce může nechat jenom zdát.
pro mě byl unreal hlavně o atmosféře
System Shock 2, na rozdíl od Deus Ex, vypadá i dnes stále dobře!
Deus Ex graficky nezestárnul s takovou grácií jako SS2, a může za to jak správně připomínáš, Unreal engine (verze 1).
Nicméně System Shock 2 bězí na Dark Engine, stejně jako Thief 1/2 a ten si udělali sami v Looking Glass Studios, a i přesto, že je hranatý, mě osobně se líbí více, především díky nasvícení.
Mimochodem nevzpomínám si, že by zrovna SS2 a DE vyžadoval re-design úrovní.
Turok 1 byla jedna z první FPS s podporou 3Dfx, a upřímně jako 3D akce nic moc, už ve své době jsem ji přeskočil, platilo i pro pokračování.
Když máš výhrady ke grafickému zoufalství Unrealu, co by jsi v tom případě řekl o prvním Half-Life, který běží na vylepšeném engine Quake 1?
Ačkoliv mám rád rychlou akci a industriální prostředí Q2, originální hra graficky není nic extra, na míle daleko za dech beroucím Unrealem! Nemluvě o všudy přítomné šedi, respektive barevné paletě.
Q2 vypadá paradoxně nejlépe když se zapne podpora Ray Tracing. Nicméně, remaster též nevypadá zle, ovšem to již není původní grafika,
Unreal vypadá neskutečně i dnes, 26 let po vydání. Jasně, jako každá starší 3D akce dnes vidíme, že je více hranatá, než by se slušelo. Akce je zde dávkována postupně a AI, na rozdíl od Q2, je skutečně Smart.
Nesúhlasim. Tá grafika stále vyzerá úžasne. Ani o dva roky novší Quake 3 nemal krajšiu grafiku.
https://www.youtube.com/watch?v=WpcjkDDLoXM
(Saturn homebrew) – Unreal
V 98 roce se mi ta grafika moc líbila. Hlavní je si taky uvědomit co z toho vzešlo a kolik her dnes běží na Unreal grafic engine. Unreal II jsme pařili na LAN párty dost dlouho a dnes třeba PUBG a Kingdom come, takže počin hry je dost velký.
Přínos měly spíš multiplayer tituly série .Jaké hry vůbec vznikly na původním engine ? Dvojka Unreal pak byl už ve své době celkem propadák .
Na prvním Unreal enginu běželo pár her: Deus Ex, Wheel of Time, Rune, Clive Barker’s Undying, Star Trek: Klingon Honor Guard, X-COM: Enforcer, Harry Potter and the Philosopher’s Stone, Harry Potter and the Chamber of Secrets a samozřejmě Unreal a Unreal Tournament. A měl na tom běžet původní Duke Nukem Forever a X-COM: Alliance.
K Unrealu (Gold) jsem se dostal až přes dvojku (Awakening) – nevím, jak působila grafika v r.1998, ale mně se to líbilo i po letech. Bohužel mám pocit, že mě tyhle staré kousky baví mnohem víc, než dnešní graficky dokonalé gamesy. Občas něco novějšího zkusím, ale pak se stejně vracím k těmhle vykopávkám z přelomu tisíciletí.
Většina her z přelomu tisíciletí strčí do kapsy nové hry. Čest výjimkám, je jich jak šafránu!
To mě vlastně připomíná, jaké že nové 3D akce, pokud pomineme Call of Duty Modern Warfare/Black Ops, vlastně stojí za to?
Matně si pamatuji zdali vůbec něco, co opravdu stojí za zahrání a není to primárně multiplayer titul, vůbec vyšlo za poslední roky.
Zatímco z devadesátek a přelomu tisíciletí vysypu z rukávu xx her, tak u posledních 10 let bych musel hodně přemýšlet.
No, za sebe můžu doporučit sérii Metro, rozhodně poslední díl Exodus jsem si vážně užil.
Potom Black Mesu, což je sice remake prvního Half-Life, ale opravdu neskutečně propracovaný, povedený a hutný. Původně mod pro HL2 – s posvěcením Valve vydaný jako plná hra.
Sérii Dishonored mám taky hodně rád, ačkoliv to nazvat čistě FPS asi nejde.
No a třeba Wolfenstein: New Order a New Colossus jsou taky bezva single FPS.
Noví Doomové jsou pěkní, ale ta arénovitá hratelnost mi k srdci nepřirostla…
Ano, na Metro sérii a Black Mesa jsem úplně zapomněl. Dík za připomenutí!
Říkáš, že nový Wolfenstein stojí za zahrání jo? Naposledy jsem hrál vynikající Return to Castle Wolfenstein, což už je v dnešní době úplná klasika.
S novým Doomem nemám zkušenost ale zlé jazyky říkají, že obzvláště poslední díl je založený na neustálém skákání, pohybu a arénách. Nic pro mě. :)
Aáá tak samozřejmě, úplně jsem zapomněl zmínit Half-Life: Alyx. S modem hratelný i bez VR. To je prakticky snad jediná moderní 3D akce, vhodná k doporučení!
Já nevim, do hraní Unrealu jsem se vždycky musel vyloženě nutit. Nevím čím to je, uznávám, že grafika je pěkná, ale herně to na mě nějak nefunguje.
Buildovky, Medal for honor, Return to Castle of Wolfenstein, atd., atd., to všechno mě baví mnohem více.
Zajímavý názor, pravděpodobně na to něco bude. Zatímco jsem v minulosti dohrál Duke Nukem 3D nesčetněkrát (single + coop), a nedávno dokonce na Xbox One/Series s ovladačem v ruce, tak Unreal i přes bombastickou grafiku a chytrou AI, nikoliv!
Marně přemýšlím čím to bude. Unreal má atmosféru neznáma, dech beroucí grafiku, a v roce vydání se dokonce říkalo, že Unreal bez 3Dfx/D3D vypadá lépe než Quake 2 s 3Dfx/D3D (!) – což je z velké části pravda, ale herně mě to zatím nikdy nechytlo natolik abych jej dohrál. Nicméně stejný problém jsem měl v minulosti s Half-Life (v době vydání), protože obě hry na to šly jinak než klasické devadesátkové doomovky.
Pamatuji si, že v minulosti jsem se dostal v Unreal cca do poloviny hry, Unreal je na poměry 3D akcí skutečně rozsáhlá hra, a pak ji z neznámého důvodu přerušil.
Pár let zpět jsem v rámci dohánění herních restů dohrál poprvé od vydání originál Half-Life, a zpětně musel uznat všechny jeho kvality. Dříve jsem preferoval Unreal před Half-Life. Měl bych využít výzvy Sledge a Unreal toto léto dohrát. Sám jsem zvědavý, jak na mě Unreal bude po tolika letech působit.
Já chápu, že pro hráče namlsané fotorealistickou grafikou dneška můžou být modely z pár polygonů a obličej ve formě textury, natažené na krychli, celkem šok, ale je to třeba brát s ohledem na možnosti hw, dostupného v době vzniku hry. Já jsem se k peckám dostal až hodně pozdě (2001) a dodnes mi padá čelist, když vidím, co všechno se dá vyčarovat z pár MB (tím nemyslím zrovna Unreal) na železe muzejního věku, s CPU na frekvenci stovek MHz a RAM v desítkách MB.
S tím musím souhlasit. Jedu si FPS od úplného počátku od Wolfensteina 3D, Dooma, Duka, Quake atd a pěkně od 386 vzhůru. Ačkoliv dnes trávím nejvíce času FPS ve virtuální realitě s Polpulation One, tak stále smekám nad kreativitou a grafikou i atmosférou většiny titulů z devadesátek. Byla to skutečně alchymie kdy ten správný elixír dokázal namíchat pouze ten vývojář který znal jak nuance enginu, světla a stínování tak i limity tehdejšího HW.
Musím souhlasit, nápaditost vívojářu vzmáčknouz z hardvaru maximum, tak aby to mohlo poclat nejvíce pařmenům. To byla paráda když člověk spustil Duka 800×600 místo 320×200 a bylo poznat co trefuje a to s dostupným hardwarem. Dneska neví co by chtěli za výkon a jak jsou ty hry veliké. Dřív byl výběr her sbalený na cd a bylo tam 50 her. Dneska má hra 100 GB a furt něco tahá z netu.
Což mě připomíná zlaté období leteckých simulátorů, tedy roky 1991-2000. Tvůrci byli tenkrát schopni simulovat reálný, nebo fiktivní/prototyp letadla/letadel, plus na tehdejší dobu realisticky avioniku, hráčem řízené wingmany (AI), pozemní, námořní a vzdušné jednotky (AI), střídání dne a noci, občas i vlivy počasí, a to celé zabalené v 3D enginu hry, který uměl zobrazit celý konflikt v polo-dynamické nebo plně dynamické (realtime) kampani!
Třeba takový DID EF-2000, je to k nevíře, vzhledem k tomu jak to skvěle vypadá, ale běželo to „relativně“ plynule i na P120/166.
A jak již bylo zmíněno, tehdejší hry měly panečku atmosféru!
v okamihu ako stupne vykon 10 000 nasobne GPU-CPU-Tensor oproti staremu Pentium na 200 + obrovske mnozstvo RAM a extremne rychle SSD tak ten isty vyvojar co urobil EF-2000 zisti, ze aj po 5 rokoch prace s novym HW nie je hra stale hotova a budget sa minul. To je kapitalova pasca, cas+peniaze, ked je dostupny vykon prakticky bez obmedzenia a bude horsie !