Vzpomínka: Zool – lízátkový ninja

Jako malý jsem ZOOL (DOS, 1993) hrozně hltal. Byla to hra, která mě okouzlila svou barevností a grafikou, která na svou dobu vážně stála za to. Byla to asi první hra z žánru "nebrat se moc vážně", kterou jsem hrál. A taky jedna z mála plošinovek, která mně kdy zaujala. A přitom herními principy, ani žádnou herní mechanikou, prakticky nevyčnívá z řady, a objektivně vzato se jedná o absolutní tuctovku.

I přes svou nevýraznost co se týká herních principů mně ale tenkrát hra naprosto uhranula, a v podstatě tak na mně působí, i když si ji zapnu dnes. Nejspíš se povedlo naprosto perfektně smíchat prvky lentilkového šílenství, lízátkové horečky a lehkou dávku absolutní stupidity tak, že to ze ZOOLa a jeho hlavního protagonisty, ninjy n-té dimenze (tedy alespoň tak o něm mluví oficiální prameny), dělá skvěle zábavnou hru, kterou jsem tehdy hrál skoro při každém zapnutí počítače.

Jenže přiznám se, daleko jsem to tehdy nedotáhl. Zvládl jsem první dvě úrovně, což mi ale stačilo, a jejich neustálé hraní od začátku mi vůbec nevadilo. O to víc mě překvapilo, když jsem ZOOLa před časem zkusil znovu. Tentokrát jsem se dostal mnohem dál a až teď jsem zjistil, že tenkrát jsem k hře jen nenápadně přičuchnul.

To, co se zprvu zdálo jako poměrně přímočará hopsačka, se při hraní dalších levelů ukázalo jako dosti zapeklité bludiště, kde se dá mezi létajícími cukrovinkami snadno spadnout z cukrovinkových výtahů a pojezdů do matlavé čokoládové řeky.

Vlastně jsem při prvním hraní ani netušil, že se dá dojít i do dalších světů, které už nejsou jen cukrovinkový barevný mišmaš, a tak jsem si je poprvé prohlédl až při "dohrání po letech".

Z grafického pohledu mi ZOOL přišel také jako něco velice silně vybočujícího z řady. Zběsilost barviček byla něco, co jsem nikdy dříve neviděl, a tak se ZOOL stal hrou, která mi utkvěla, a kterou si čas od času stále rád pustím a projdu si "své první dva levely" při nějaké krátké prokrastinační pauzičce.

Po proběhnutí celé hry jsem došel k názoru, že nejlepší byly úrovně cukrovinkové. Rozšlapávání oranžových a zelených želé potvor, či vyhýbání se plivajícími lipo-kroužku (či co to vlastně bylo) bylo super, na druhou stranu včely uměly být dosti protivné. Nepřátelé v dalších světech už ale vypadali poměrně kýčovitě, a celá hra už nepůsobila tak zábavně a zběsile.

Jo... a zmínil jsem že to je tak trochu reklama na Chupa-Chups ? Nebál bych se říct, že to je skoro stejně nenápadný product-placement, jako reklama na Head and Shoulders ve filmu Evolution. Takže - pokud máte rádi citlivý marketing, určitě doporučuju hru vyzkoušet. Schválně jestli vůbec poznáte, že to má něco společného s lízátkovým magnátem :)

Pokud vás Zool zaujal, můžete si jej pořídit na Steamu ve verzi Zool Redimensioned (2021), což je remaster / remake, který zachovává originální hratelnost, ale přibližuje tuto klasiku, která je mimochodem zjevně inspirovaná legendárním ježkem Sonicem, modernímu publiku. Chcete-li raději okusit originál, můžete tak učinit zdarma prostřednictvím dobového dema.

Zool Redimensioned