Vzpomínka na Jagged Alliance 2

Čtu si zde články už dlouhá léta, aniž by mě kdy napadlo, že bych mohl sám přispět. Po Sledgově retrospektivě při příležitosti 16-ti letého výročí magazínu jsem se nad sebou zamyslel, zastyděl se a zavzpomínal si na školní léta, kdy jsem hrál nejaktivněji a nejradostněji. Svět byl tehdy ještě v pořádku, nad tabulí visel obrázek prezidenta Vaška a o přestávkách jsme si vyprávěli o bitvách svedených ve Warcraftu 2, v Sudden Strike, Red Alertu, Earth 2140 či v Jagged Alliance 2. Ano, ve zpětném pohledu zjišťuji, že jsem býval členem elitního klubu strategických hráčů. Rozhodl jsem se zavzpomínat na Jagged Alliance 2 (JA2).

Navzdory nejapným komentářům Pavla Dobrovského (mistr odpustí) platí, že JA2 je perlou mezi tahovými strategiemi; s přehlednou dvourozměrnou grafikou, atmosférou osmdesátkového akčního filmu, s prokresleným světem, barvitými charaktery, četnými příběhovými prvky, detailními souboji, fungujícím RPG systémem a tak dále a tak podobně. Herní svět je otevřený a nabízí neskutečné množství možností a přístupů. Na druhou stranu je nutno uznat, že hra dokáže býti frustrující, obtížná, nemilosrdná a krutá.

Je zajímavé, že když jsem v dětství snil o nových hrách, téměř nikdy jsem k těm starým známým hrám nepřidával třetí rozměr, spíše jsem čekal stále prokreslenější dvourozměrnou grafiku a zejména stále vyšší interaktivitu okolí; čekal jsem, že po výstřelu z pušky kulka proletí oknem, střepy realisticky popadají na zem, záclona zavlaje a objeví se v ní nová díra, kulka prostřelí hrnec, vesele to zacinká a projektil se nakonec zahryzne do police v kuchyni.

JA2 je jakýmsi mezikrokem mezi snem a zcela obyčejnou strategií z roku 1999, kdy je grafika stále poměrně hrubá, ale prostředí jakž takž reaguje na výstřely a exploze. Lze prostřelit skleněnou tabulku v okně či odpálit stěnu. Lze sbírat desítky různých předmětů poházených po krajině a vyrábět z nich improvizované pasti či příslušenství ke zbraním. Obyčejným kamenem je možno odlákat pozornost nepřítele a tak podobně.

Nejsem si jistý, zda jsem při hraní podobně pokročilou možnost kdy úspěšně použil, avšak samotný fakt, že tyto možnosti existují a tu a tam jemně ovlivňují dění na obrazovce, nesmírně oživuje hratelnost.

Mějme modelovou situaci, kdy je nutno obsadit malou nepřátelskou základnu obehnanou plotem; lze např.:

• vyzbrojit svou tlupu noktovizory a štípacími kleštěmi a zaútočit v noci z nečekaného směru či rovnou z několika směrů současně,
• vyzbrojit se těžkými zbraněmi a podniknout přímý útok na hlavní bránu,
• zaujmout pozici na střeše a nepřátele postupně oždibovat soustředěným odstřelováním,
• zdrogovat své muže, odpálit kus plotu dynamitem a vtrhnout dovnitř s brokovnicemi a UZI samopaly.

Mám však dojem, že se mi plán jen málokdy vydařil a moje taktika většinou spočívala v nalezení výhodné pozice, kde se mí lidé uhnízdili a s nepřátelskými vojáky už se jen nehnutě přestřelovali.

V dětství jsem hrával jinak než dnes, intuitivněji, zbrkle a méně promyšleně; díky čemuž si dodnes pamatuji hrozné dramatické scény, kdy se mí vyčerpaní a nedobře vyzbrojení žoldáci skrývali za chabou bambusovou stěnou, kulky jim prolétaly kolem uší, přední střelec se pokoušel o jakous takous odvetnou palbu, zatímco nezkušená dívka z místního podzemního hnutí mu ošetřovala prostřelené rameno, další muž ležel v kómatu a čtvrtému docházelo vzácné střelivo do jeho neobvykle silné (a také silně neobvyklé) brokovnice.

Z posledního hraní si pamatuji spíše logistické plánování akcí, transport munice, výcvik. Přestřelky samotné už většinou probíhaly chladně a bez zbytečného riskování, dle osvědčených postupů.

Ano... v dospělosti už to není ta pravá zábava. V dětství bylo vítězství otázkou umanutosti a štěstí; nyní je to spíše o přípravě, disciplíně a opatrnosti. Ech... opravdu jsem to já? Mám chuť rozehrát si hru ještě jednou, naverbovat si náhodnou partu jelit, navléknout je do kožených vest a vyzbrojit je noži, boxery a mačetami.

Anebo bych si mohl prvně zahrát ve sci-fi módu, jemuž jsem se v předchozích průchodech vyhýbal; do hry pak přibudou nepřátelští mutanti v dolech a vaši partu vrahů může doplnit robot.

Množství nejrůznějších detailů a vrstev ve hře je zcela mimořádné. Jen v rychlém střihu pojmů a dojmů: správa žoldáků a jejich vzájemné vztahy, shánění munice, součástek, paliva; brouzdání po internetu, čtení mailů, hledání skrytých zločinců, správa dolů, trénování milicí, příběhové úkoly, boxerský turnaj, nevěstinec, morálka mužů a žen, cestování helikoptérou, brutální animace při skvělém zásahu, vrány oždibující mrtvá těla na místech dřívějších bitev, hledání min, pokládání min, páčení zámků, krádež vzácné relikvie, lov tygrů, močály, džungle, rozbombardované vesnice, tanky, minomety, tlumiče, oprava zbraní, údržba výstroje, maskování, náhodné události, zlepšování charakteristik žoldáků, tvorba vlastní postavičky formou psychotestu.

V JA2 se nachází mnoho nejrůznějších tajemství a špeků; nepřátele lze obírat o výstroj, mrtvolám lze odřezávat hlavy, lze se nechat zajmout a s trochou štěstí pak z vězení i prchnout, hlavnímu padouchovi lze posílat dary atd.

Mějme modelovou situaci č. 2; dveře do skladiště jsou zamčené, potom:

• máte-li v týmu siláka, lze zámek vypáčit páčidlem,
• máte-li mechanika, lze zámek otevřít paklíčem,
• máte-li rapla, lze dveře vykopnout,
• máte-li pyrotechnika, lze zámek otevřít pomocí speciální nálože,
• máte-li koule, lze odpálit vedlejší stěnu a dveře ignorovat (riskujete však, že si zničíte také část kořisti),
• máte-li brokovnici či jinou těžkou zbraň, lze zámek ustřelit.

A zapomněl jsem na zřejmou alternativu, tedy:

• jste-li chytrák, najdete klíč a jednoduše si odemknete.

V dosavadním textu jsem už dvanáctkrát použil sloveso lze, což vypovídá o mé literární neobratnosti a také o tom, že ve hře LZE učinit kdeco! Na většinu věcí si musel hráč přijít sám, existovala však také P@voukova rukověť; série mimořádně detailních článků o hře ve formě vkusně provedené webové aplikace!

Škála možností v JA2 je i dnes neobvyklá (ve skutečnosti snad i neobvyklejší než v roce 1999, kdy bylo možno řadu věcí implementovat symbolicky bez množství nákladných animací apod.); a lze ji srovnat kupř. s úrovní detailu ve hrách, jako jsou Dwarf Fortress či Baldur's Gate 3. A jak informoval Srandista ve svém článku, stále existuje oddaná skupina fanoušků, která udržuje JA2 při životě.

Krom hlavní hry vzniknul také malý dovětek z roku 2000 jménem Unfinished Business; jde o hezký přímočarý datadisk na pár hodin hraní. V roce 2004 vyšla oficiální modifikace základní hry jménem Wildfire. Dále vzniklo obrovské množství fanouškovských projektů a rozšíření, za zmínku stojí zejména Jagged Alliance 1.13 rozšiřující základní hru o chorobnou spoustu nových možností (v rámci projektu byly také oživeny nedokončené částí zdrojového kódu původní hry; kupř. dynamické počasí ovlivňující viditelnost a životnost maskování).

Mé srdíčko však tluče zejména pro základní hru a pro první datadisk, neboť tam byl svět ještě v pořádku.