The Secret of Monkey Island – nestárnoucí lukasovka

“My name is Guybrush Threepwood and I want to be a pirate!” - touhle slavnou větou začíná legendární humorná adventura The Secret of Monkey Island z roku 1990, za kterou stojí Lucasfilm Games (takže tahle adventura spadá do skupiny her známé jako "lukasovky"). A ano, hlavní hrdina se chce stát pirátem, a tak přijel na ostrov Mêlée Island™, neboť je to místo, kde se to piráty přímo hemží. Ovšem v poslední době se tam moc neřádí, neplundruje a vše je spíše v útlumu. Důvodem je, že celý ostrov terorizuje obávaný nemrtvý pirát LeChuck.

Jelikož se jedná o humornou adventuru, její hlavní dominantou je, ehm, humor. Protože je hra stará 34 let, nejspíše byste si mohli myslet, že humor trochu zestárnul. Na to musím říct, že ani náhodou. Tvůrci a hlavně designér Ron Gilbert na to šel velice chytře. Místo toho, aby byl humor dobový, reagoval na nějaké konkrétní události, kritizoval současnou politicko-společenskou náladu, parodoval známé osobnosti apod., rozhodli se tvůrci raději humor zakonzervovat pouze do univerza téhle hry a příliš se z toho nevychylovat.

A je to dobře, protože díky tomu je humor nadčasový a funguje i dnes. Samozřejmě když už se objeví nějaká dobová narážka (např. věta jako “It belongs in a museum!”, která je z Indiana Jonese), tak jsou většinou v takovém duchu, že se člověk stále chytá do dnešních dnů. Obecně je humor velice monthy-pythonovský, kdy hra paroduje sama sebe. Dost se mi také líbí, že se vyskytují někdy situace, které vtipné zpočátku nejsou, ale postupně budou mít nějakou zajímavou dohru. Např. hlavní hrdina náhodou zmíní, že umí zadržet dech na deset minut, což se ukáže být důležité až později. Zkrátka a dobře - tahle hra absolutně umí pobavit i dnes a bude bavit i za padesát let.

Co se mi ještě líbí je to, že se v příběhu vyskytuje jistá míra podivného nihilismu, kdy vše co děláte nemá žádný hlubší význam, ačkoliv se zdá, že ano. Kupříkladu dostanete za úkol najít poklad, což vypadá hodně důležitě a složitě. Nicméně když ho najdete, zjistíte, že je to vlastně jen turistická atrakce, označená tabulí, jasným výrazným X na zemi a po vykopání truhly uvnitř najdete jen tričko s nápisem "našel jsem poklad". Nebo nemalou část hry strávíte tím, že musíte najít kouzelný kořen, abyste z něj vyrobili elixír a následně zjistíte, že stejný účinek má i obyčejné kořenové pivo (root beer). Případně budete zachraňovat postavu, u které se ukáže, že vlastně ani zachránit nepotřebovala. Všechno je tak zbytečné a nesmyslné, až je to vlastně velice vtipné.

Co dále považuji za velice zajímavé je také fakt, že tahle adventura je v některých ohledech dost nezvykle user-friendly, zvláště pak na svou dobu. V devadesátkách byly adventury kruté, umřít se dalo na každém kroku, hrozilo mnoho soft-locků a tak dále. Tady se umřít téměř nedá, ani soft-locknout. A když už se něco takového objeví, je v tom obvykle humorný záměr. Téměř jako by tahle adventura parodovala ostatní adventury.

Pozor! To ale neznamená, že je to jednoduchá záležitost. Ve skutečnosti Monkey Island obsahuje celkem obtížné pasáže, které vás budou stát docela dost trpělivosti. Například se tu nachází souboje, kdy se musíte naučit svoje soupeře urážet. A vy se musíte naučit hromadu vtipných hlášek, které je nutné umět zpaměti a používat je správně. Když protivník tasí meč a řekne: „Teď poteče krev!“, vy musíte odpovědět: „Nevěděl jsem, že máš hemeroidy.“ Když řekne: „Bojuješ jako mlékař!„ vy musíte říct: „To sedí, protože ty bojuješ jako kráva.“ a tak dále.

Nebo je tu pasáž, kdy musíte koupit loď, ale je potřeba ji usmlouvat na co nejnižší cenu. Prodavač Stan, který se chová jako typický prodejce z autobazaru, se naopak bude snažit z vás vytáhnout hodně peněz. Dá to dost práce, protože musíte opakovaně odmítnout různé nabídky a odejít naštvaní. Na každou výhodu, kterou Stan zmíní je potřeba říct: „Tenhle krám stejně nepotřebuju.“ a tak dále.

Prostě a jednoduše - Monkey Island není tak odpočinková a relaxační hra, jak by se mohlo zpočátku zdát.

Pro mě osobně to byla vůbec první lukasovka, kterou jsem hrál (a byl velmi dobrý nápad začít právě touto hrou), takže mě trochu zaskočily některé věci. Například ovládání. Je tu šílený systém používání sloves, jako je look at (prozkoumej), pick up (seber), pull (strč), push (tlač), give (dej), use (použij), open (otevři), talk (mluv) a tak dále. Já vím, že je tenhle systém velice typický pro dobové lukasovky a chápu, že point'n'click adventury vlastně vychází z textových adventur, kde tohle bylo běžné.

Jenže je to otrava, né že ne. Naštěstí můžete většinu času používat pravé tlačítko na myši, které v mnoha případech vybere nejvhodnější akci. U dveří open, u postavy talk, u různých věcí look at. Ne vždy to však funguje. Hlavně to tedy nefunguje u pick up (sebrání) a vy téměř vždy musíte přijít sami na to, že máte za úkol něco sebrat. V některých případech se akce i slučují a třeba open dělá to samé co use. Někdy však ne. Ve výsledku to však není tak strašné, jak by se mohlo zdát.

Pokud bych měl zmínit i nějaké slabší stránky, tak bych řekl, že je tahle hra velice podivně nalinkovaná. Tvůrci chtěli odvyprávět hlavní příběh a to je všechno. Trochu tu chybí nějaká větší svoboda. Ono to do jisté míry platí pro všechny adventury, ale tady je to tak nějak víc vidět. Jsou tu lokace, které existují jen kvůli konkrétním událostem. Ulička za kostelem existuje jen proto, abyste tam potkali kapitána stráží ostrova. Tohle místo na ostrově existuje jen proto, abyste tam koupili loď, tohle zase proto, abyste tam naverbovali jednoho týpka do vaší posádky. A tak dále.

V mnoha lokacích vlastně ani nejde nic moc dělat nebo tam něco prozkoumat a prakticky jsou tam jen věci, které jsou důležité pro příběh. A když už něco prozkoumat jde, Guybrush řekne jen něco jako: “I don't see anything special about it.”

Nevím, možná je to tak dobře, protože pak by hra mohla být příliš složitá. Těžko říct...

The Secret of Monkey Island: Special Edition

V roce 2009 vyšel remake původní hry, který přináší spoustu novinek. HD grafiku, dabing, přepracované zvuky a animace. Hudba byla znovu nahrána s celou kapelou. Také si můžete nechat zobrazit nápovědu, když si nebudete jistí, co máte dál dělat. Jinak kdyby se vám nový grafický kabátek moc nelíbil, vždy si můžete hru přepnout do původní grafiky.

Popravdě mě Monkey Island: Special Edition moc nenadchnul. Neříkám, že je vyloženě špatný, ale původní pixel-art mi přišel hezčí, kontrastnější a výraznější. Nová grafika je sice fajn, ale některé prvky trochu zaniknou. Díky tomu jsem pak přehlédl různé méně výrazné předměty k sebrání a tak dále.

Ovládání je podle mě trochu otrava, protože se tu pořád vyskytují slovesa, ale tvůrci je schovali a nahradili hromadou různých klávesových zkratek, které se mi nedařilo zapamatovat. Navíc místo těch sloves se kurzor myši proměňuje na různé ikony, které jsou podle mě spíše matoucí. Ikonka ruky, která drží kus provazu je pick up? Ne, sorry, je to pull. Ruka, která sype nějaké kousky něčeho je give? He? No nevím...

Ovládání je natolik matoucí, až jsem v některých případech raději přepínal do původní hry. Třeba je tu pasáž, kdy musíte nalít do plecháčku grog, ale ten plecháček se začne rozpouštět. Vy ho musíte rychle přelít do dalšího plecháčku a pak do dalšího a tak dále. Tohle se ve specialní edici dělá dost složitě, protože inventář se schovává.

Navíc to, že si hru můžete přepnout do původní verze je trochu zavádějící, protože to NENÍ původní verze. Původní verze měla inventář v textové podobě, ale tady ten inventář spíše vypadá jako by přišel z druhého dílu (*). Možná by bylo dobré, kdyby ke Special Edition byla také přibalená původní hra, co by se spouštěla v DosBoxu - to by bylo podle mě fér.

(* Tady bych jen doplnil, že obrázkový inventář měla i CD verze původního Monkey Islandu, která vyšla roku 1992 - pozn. Sledge)

Ale abych jen nekritizoval, dabing je třeba fakt super a postavy zní přesně jak jsem si je představoval.

Tak jo, pojďme si to nějak shrnout. The Secret of Monkey Island je stále skvělá adventura. Humor nestárne a dobře pobaví i dnes. Pixel art stále vypadá k světu. Ovládání je trochu moc dobové, ale dá se na něj rychle zvyknout. Jsou tu trochu obtížnější pasáže, ale jinak je hra velice user-friendly. Pokud jste tuhle hru do dnešních dnů z nějakého důvodu ještě nehráli, tak šup! Je to nejen historicky důležitá adventura, ale hlavně je pořád naprosto suprová.