ShadowCaster – dungeon od Ravenu

ShadowCaster je fantasy dungeon z roku 1993, za kterým stojí Raven Software. Je to v podstatě takový předchůdce Heretica a HeXena. Rád bych dodal, že to není krokovací dungeon, ale prostě jen dungeon, protože pohyb je zcela real-time, tak jako třeba v Albion nebo The Elder Scrolls: Arena. Mimochodem, ShadowCaster běží na engine Wolfenstein 3D :) No dobře, ne tak úplně - sám John Carmack engine Wolfa pro Raven hodně přepracoval a výsledek nese jméno Raven Engine.

V téhle hře budete hrát za týpka jménem Kirt. Kirt je shapeshifter. To znamená, že má schopnost se proměňovat na různé jiné tvory. A kvůli jeho schopnosti ho nahání zlí démoni a chtějí ho zničit. On se jim musí postavit a bojovat s nimi.

Tak 60 % hry jsem byl proměněný v kočičku a usekal všechny za pomocí drápů k smrti

A jak plyne z příběhu - v tomhle dungeonu budete mít schopnost se proměňovat v různé tvory a postupně budete odemykat další a další. Celkově jich posbíráte až šest.

Co je trochu zvláštní je, že tahle hra NENÍ RPG. Tj. nejsou tu žádné RPG prvky, žádná tvorba postavy, žádné atributy, úrovně, čísla, nic... V podstatě tu zbraně nebudete rozlišovat podle útočného čísla, ale čistě vizuálně. Tj. budete vědět, že šedý nudný meč bude zřejmě slabší, než meč se zdobeným jílcem. Anebo že obecně jsou meče silnější než pěsti. To by vám mělo ke hraní stačit. Stejně tak se tu občas nachází zbroj, ale nejde s ní nic dělat - stačí ji pouze mít v inventáři, abyste dostali trochu menší damage.

Někdy lepší shořet, než vyhasnout :)

Jediný RPG prvek je fakt, že po zabití několika monster se napíše na obrazovce "you feel a surge of life and power" - tím se vám zvýší celková kapacity many a health-pointů. A to je tak vše.

Co se týče schopnosti se proměňovat v různé tvory, funguje to následovně: v rohu obrazovky máte několik ikonek a klikem se můžete proměnit v různé postavy. Každá postava má vlastní inventář, schopnosti a naopak i nějaké slabiny. Je tu třeba postava dráčka, se kterým můžete přeletět lávová jezírka, nebo je tu žába, se kterou se zase můžete potápět pod vodou. Prostě se to nese v tomhle duchu. Každá postava se pak bude hodit do jiné situace...

Tahle textura mi hned připomněla Dooma

Hned na začátku hry jsem sebral jakýsi trojhránek a následně jsem našel jeden podstavec, do kterého jsem trojhránek zasunul. To mi otevřelo teleport do dalšího levelu. V tuhle chvíli jsem trochu nabyl dojmu, že ShadowCaster bude hodně adventurní, puzzloidní a komplikovaný. A ano, občas tu budete muset sebrat nějaký předmět, který je nutné použít někde jinde, nebo hledat klíče od zamčených dveří. A tak podobně.

Ovšem později jsem zjistil, že to zase tak moc komplikované není. Ve skutečnosti v drtivé většině času hra toho po vás tolik nechce a většina dungeonů, které je nutné projít není o ničem jiném, než o tom je prošmejdit od začátku do konce a pobít všechna monstra, která vám vstoupí do cesty. Vlastně je to dost primitivní záležitost - skoro jak ten Wolfenstein 3D.

Bossfight, kde se utká kočička proti kočičce

Co se týče ovládání, nepřišlo mi úplně intuitivní. Pokud chcete útočit, musíte kliknout na ikonku ruky a útočit pravým tlačítkem na myši (do ruky můžete vložit i nějakou zbraň, třeba meč). Ovšem když budete chtít interagovat s něčím - třeba stisknout tlačítko na stěně - musíte na tu ruku kliknout znovu, čímž je zase deaktivujete a dostanete se tak do nějakého defaultního režimu interakce s okolím. A pokud najdete třeba elixír, co doplňuje zdraví, musíte si ho nacpat do ruky, ruku aktivovat a pravým tlačítkem na myši použít, čímž se vaše postava trochu nabumbá elixíru a doplní se jí zdraví. A pak ten elixír zase musíte vrátit do inventáře. Prostě a jednoduše - ovládání je takové hodně pofidérní. Dá se na to však zvyknout.

A hlavní menu je také nic moc, protože třeba když chcete uložit pozici, potvrzuje se to klávesou Escape, což je fakt zvláštní - čekal bych třeba Enter. U Escape bych zase naopak čekal, že to danou akci zruší.

ShadowCaster obsahuje řadu zajímavý monster. Například tohle je houba

Jo a ještě jedna věc, kterou musím zmínit. Když zabijete nějaké monstrum, ozve se oslavná fanfára, která má pochválit váš úspěch. Problémem je, že se ozve POKAŽDÉ, když zabijete nějakého protivníka, takže vám z toho bude trochu hrabat, když těch monster bude třeba padesát po sobě.

Ok, hádám, že z mého popisu a tónu to zní, jakože ShadowCaster je nic moc hra, ale popravdě mi nepřišla tak špatná. Navzdory všem nedostatkům mě vlastně docela bavila a přišla mi fajn. Jednotlivé dungeony jsou spíše malé a přehledné, soundtrack od Marc Schaefgena se mi dobře poslouchal, automapa je užitečná, art-style navozuje správnou dark-fantasy atmosféru a obtížnost je celkem vybalancovaná. Ve výsledku musím říct, že je ShadowCaster prostě v pohodě. Jasně, není to hra století, ale za mě aspoň jeden palec nahoru.