S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl – návštěva Zóny

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl má za sebou docela složitý vývoj. Původně měl vyjít už v roce 2003 (a dokonce graficky trochu vypadá jako hra z roku 2003), ale nakonec se to nějak protáhlo a vyšel až v roce 2007. WOW! Hra měla také tolik různých technických problémů, že pro ni vyšla obrovská hromada oficiálních i fanouškovských patchů. Je v tom takový nepořádek, že dodnes se lidé na diskuzních fórech ptají, jaké mají nainstalovat a v jakém pořadí, aby jim hra šlapala. Steam verze je má naštěstí všechny, takže pohoda.

O čem, že tahle hra je? Shadow of Chernobyl je inspirovaný románem Piknik u cesty. Odehrává se v alternativní historii, kdy elektrárna Černobyl bouchla rovnou dvakrát a vznikla kolem ní asi 30 km velká oblast jménem "Zóna". Tahle Zóna je velice nebezpečná, protože na každém kroku vás může zabít radiace nebo anomálie, plus tam žije hromada děsivých monster a zombií, což byly před tím zcela normální zvířata a lidé, ale ozáření udělalo svoje.

Správně by se v takovém prostředí neměl nacházet nikdo, protože je tam naprostá apokalypsa, ale pohybuje se tam mnoho zájmových skupin, frakcí a různých drobných organizací. Jedna zásadní je skupina označovaná jako S.T.A.L.K.E.R., což je zkratka pro Scavengers, Trespassers, Adventurers, Loners, Killers, Explorers and Robbers, což můžeme přeložit třeba jako hledači pokladů, dobrodruzi, vetřelci, samotáři, zabijáci, průzkumníci a zloději.

Ti hledají v Zóně různé zajímavé a užitečné věci. Nejvíce je zajímají artefakty, což jsou takové zvláštní předměty, které dávají různé schopnosti.

Jeden takový stalker je i hlavním hrdinou celé hry. Jeho mrtvé tělo nalezne chlápek jménem Sidorovich, ale následně zjistí, že to mrtvé tělo zase tak mrtvé není - tenhle stalker je stále naživu! A tak ho vezme a odnese do svého bunkru. Stalker má na ruce vytetované "S.T.A.L.K.E.R.", takže ho Sidorovich pojmenuje "Marked One" ("Označený"). Když se Marked One vzbudí, vůbec nic si nepamatuje. U sebe najde malé PDA, kde je napsané pouze "Zabij Streloka". A tak bude muset zjistit, kdo je onen záhadný Strelok a proč by ho měl vlastně zabít.

A tím začíná velké dlouhé dobrodružství v Zóně, které vás samozřejmě zavede i do městečka Pripjať a také přímo do elektrárny Černobyl, kde se skrývá jedno velké tajemství. Tak velké tajemství, že by i Dana Drábová koukala.

Shadow of Chernobyl je open-world FPSka, která obsahuje řadu RPG prvků, jako je třeba možnost plnění různých hlavních i vedlejších questů. Po Zóně se také pohybuje hromada postav, se kterými lze hovořit, obchodovat a plnit pro ně drobné úkoly. Hlavní postava se také může tak trochu zlepšovat, kdy se z rookie stane veteran.

Abych byl upřímný, mně se Shadow of Chernobyl zase tolik nelíbil a nebavil mě. Není to však tím, že by to byla nutně špatná hra, ale prostě to není tak úplně můj šálek kávy. Byl jsem zvědavý, co je tahle věc zač a pár lidí mi řeklo, že chce recenzi, takže jsem se do toho pustil. A přesně ty věci, které jsem věděl, že se mi budou líbit, se mi líbily a přesně ty věci, které jsem věděl, že mě budou štvát, mě štvaly. :)

Největší problém jsem měl s velkou komplexitou hry. Zkusím uvést pár příkladů v bodech:

• Hlavní postava potřebuje jíst. Musíte tedy pravidelně otevřít inventář, kliknout třeba na pecen chleba nebo masovou konzervu a dát eat.
• Ve hře je milión druhů zbraní a téměř každá má svůj vlastní typ munice.
• Inventář je omezený váhou, čili pokud poberete příliš mnoho předmětů, postava se odmítne hýbat.
• Jednotlivé zbraně mohou mít nějakou míru poškození. A jakmile ji dosáhnou, přestanou fungovat a můžete je zahodit. Kromě toho se zbraně často náhodně zasekávají a na obrazovce se objeví "the weapon is jammed", takže musíte dát rychle reload.
• Stejně tak se může poškodit vaše oblečení. Dejme tomu, že máte speciální oblek, který snižuje damage, krvácivost, zvyšuje odolnost proti radiaci a tak dále. Jenže když jeho condiditon klesne na nulu, je oblek k ničemu.
• Ve hře jsou předměty zvané artefakty. Ty vždy dávají nějakou výhodu a nevýhodu. Jeden třeba zvyšuje kapacitu zdraví, ale snižuje ochranu proti radiaci. Druhý zvyšuje ochranu proti radiaci, ale snižuje obranu proti ohni. A tak dále. Těchto artefaktů můžete mít v opasku celkem pět.
• V Zóne je na několika místech radioaktivita, kterou poznáte podle dozimetru. Stejně tak se vyskytují tzv. anomálie, kterých je několik druhů. Naštěstí má u sebe hlavní hrdina neomezený počet šroubků, které může hodit na libovolné místo a podle toho poznat, jestli je někde anomálie či ne.

Výsledek se mi osobně moc nelíbí, protože je hra přespříliš složitá. Dejme tomu, že jste uprostřed přestřelky a jde po vás padesát neuvěřitelně nebezpečných, dobře vytrénovaných, po zuby ozbrojených, fanaticky pošahaných vojáků. Vy se krčíte za rozpadlým zrezivělým traktorem a klepou se vám kolena.

Střílíte do jednoho, ale na dálku se vám ho nedaří moc trefit. Zkusíte se dostat blíž a střelíte ho hlavy. Padne na zem. Výborně! Jenže vám v samopalu dojdou náboje. Máte sice asi 30 krabiček s různými druhy střeliva, ale nic z toho nepasuje do toho, co zrovna držíte. Zahazujete ho a zkoušíte okrást vojáka, co jste ho zrovna zabili. Má u sebe nějaký kulomet, ale nejsou v něm náboje a opět do něj nic nepasuje. Navíc tím, že jste ho sebrali, jste překročili kapacitu inventáře, čímž se postava odmítá hýbat. Chcete ho rychle zahodit, ale v té chvíli vás obklíčí vojáci a udělají z vás cedník. Game over.

Dáváte load a přepínáte na pistolku. Zkoušíte se přiblížit k jednomu, abyste ho střelili do hlavy. Máte štěstí, je k vám otočený zády a máte ho suprově na mušce. Teď nebo nikdy! Stisknete na myši tlačítko pro výstřel, ale místo toho se ozve jen CVAK... The weapon is jammed. Co to, kur.... Ozve se PRÁSK a jste mrtví, protože vás voják za vámi sundal brokovnicí. Aha! Tak dík.

Dáváte load a zkoušíte se schovat za támhle ten kámen, abyste si rychle přebili pistolku. Jenže tam je silná radiace. Dozimetr začne prskat, zdraví rychle klesat, takže od tam zkoušíte vyběhnout někam jinam, ale vojáci váš pokus prohlédnou a odstřelí vás. Game over!

Co mě ještě štve na komplexitě celé hry je fakt, že ji vlastně vytvořilo nějaké menší garážové studio z Ukrajiny, čili utrhli si prostě příliš velké sousto a místo toho, aby tam bylo pár věcí, které fungují dobře a pořádně, je tam hromada zbytečných krávovin, a s tím i hromada různých technických podivností a designových nedokonalostí. Dle mého názoru platí, že méně je více.

Osobně bych hru hodně zjednodušil, vystřihl bych potřebu jíst, snížil počet typů munice, oddělil zbraně od inventáře a tak dále a tak dále.

Problémem však je, že bez téhle komplexity by to byla dost jiná hra a asi by měla dost jinou cílovku. Fanoušci a milovníci Shadow of Chernobyl, potažmo celé S.T.A.L.K.E.R. série (a ano, později vyšly i další díly), tuhle záležitost milují právě pro její komplexitu. Prostě je to takhle baví. Nejenom to, oni dokonce rádi instalují módy, které do hry přidávají další složité mechaniky.

Aby tahle recenze nevypadala jako nějaký hate a prskání na všechno kolem, rád bych také popsal to, co se mi naopak líbilo a přišlo mi fajn.

Prostředí Zóny má perfektní hororovou atmosféru. Budete procházet různé opuštěné továrny, skladiště, podzemní komplexy, stoky, tajné laboratoře... Všude je to velice děsivé, temné, depresivní ba přímo zoufalé. Všechno je špinavé, rezavé, opuštěné, rozbité a umírající. Sem tam se ozve nějaký podivný zvuk nebo výkřik. Někdy na vás nečekaně vybafne nějaké podivné monstrum ve stylu Silent Hillu nebo nějaká zombie.

Dobře funguje i počasí. Jdete třeba po lese a v dálce zuří bouřka. Na obloze se blýská. Vypadá to strašně uvěřitelně. Je vidět, že si s tím tvůrci fakt vyhráli.

Rád bych dodal, že se mi hru podařilo dohrát, ale měl jsem v podstatě nejhorší možný konec, na což mi někteří fanoušci hry řekli, že se to snad ani nepočítá a mám zkusit i další konce (celkově je jich sedm). Do toho se mi ale už bohužel nechce - obtížnost na konci hry je šíleně vysoká, vojáků je všude jak filcek, radiace na každém kroku, že by i Marie Curie koukala. Celkově mi došlo vybavení (lékárny, munice, vodka proti radiaci), takže to vzdávám.

O Shadow of Chernobyl by se toho dalo napsat ještě spoustu, ale raději bych to už nějak shrnul. Mně osobně se hra svým nápadem velice líbí a mám k ní velký respekt. Ač ji dělalo malé garážové ukrajinské studio, je v ní spoustu nedokonalostí a po technické stránce je trochu "prasácky sešitá", je z ní zároveň cítit ta vášeň a nadšení pro daný projekt, kterou do ní tvůrci vložili. Hra si získala poměrně silnou fanouškovskou základnu, takže je vidět, že toho hodně dělá dobře. Nicméně navzdory tomu všemu mě osobně v některých částech moc nebavila a sem tam i dost frustrovala, protože jak říkám - já nejsem cílovka. Já si raději zahraju třeba Doom. A to je v pořádku - každý máme trochu jiný vkus.