Paradise Lost – Postal 2 po výbuchu atomovky

Paradise Lost jsem už tak trochu rozebral ve své recenzi na Postal 2. Prohlásil jsem tehdy, že by si tenhle datadisk svým rozsahem zasloužil i samostatnou recenzi, s čímž někteří v komentářích souhlasili. V tomhle případě jsem ji tedy musel sepsat. Ok, trvalo mi to možná trochu déle, ale to mi snad odpustíte.

Paradise Lost je tedy datadisk pro Postal 2, který vyšel v roce 2015, tedy dvanáct let po vydání původní hry. To je docela dlouhá doba!

Na město Paradise dopadla atomovka

Hlavním úkolem hry je vypátrat vašeho pejska. Jak se ukáže, stala se z něj postupně jakási legenda, kterou místní nazývají El Perro Loco (španělsky "šílený pes").

Datadisk navazuje na předchozí datadisk Apocalypse Weekend. Původní hra byla open-world a odehrávala se ve městě jménem Paradise, Apocalypse Weekend následně přinesl nějaké lineární mise navíc. Na konci datadisku pak nastal malý příběhový plot-twist. Na město Paradise spadla atomovka a zničila ho. Bum! A tím pádem začíná Paradise Lost tím pádem... atomovky!

Dude si jen tak jede kolem města, když tu se na silnici objeví kočka. Jeho pejsek Champ ji zmerčí a vyskočí okýnkem ven. Dude dupne na brzdu, a chce Champa odchytit, ale v tu chvíli ho srazí na zem tlaková vlna z výbuchu atomové bomby, která dopadla na Paradise. Dude upadne do bezvědomí na dlouhých jedenáct let. Když se probudí, zjistí, že je Champ pryč. Vydá se ho tedy hledat do Paradise. Do města, které je zničeno atomovou bombou.

Paradise Lost jakožto druhý datadisk se vrátil ke kořenům a je opět open-world. Ač jsou datadisky obvykle kratší, než hry na které navazují, tenhle je zhruba srovnatelně rozsáhlý jako Postal 2. Možná dokonce i trochu více.

Paradise Lost obsahuje řadu vtipných parodií

Celá hra je skoro jako taková parodie na Fallout, nebo obecně na postapo. Paradise se po výbuchu atomovky malinko změnilo. Vše je v troskách, obloha září lehce nažloutle, civilizace se rozpadla a ti, co přežili vytvořili jakousi lehce anarchistickou společnost. Všichni se snaží přežít a sloučili se do různých menších skupinek. Někteří raději chodí v ochranných oblecích. Policie sice zanikla, ale nějací samozvaní strážci pořádku se občas po městě pohybují.

Spousta lidí také u sebe nosí zbraně a nikomu nevěří, což se ale dělo i před výbuchem bomby, takže nic nového.

Jinak fakt, že je tenhle datadisk až z roku 2015, dal tvůrcům zajímavé možnosti. Protože počítače byly "trochu" výkonnější, mohli si autoři dovolit více detailů. Dejme tomu, že třeba prohledáváte nějaký dům. V původní hře byl takový dům téměř prázdný, případně tam byl jen nějaký nábytek. Tady je těch detailů mnohem více. Na stole leží různé drobné předměty a komín knih, na stěně visí plakáty nebo obrazy, vedle křesla je kytka nebo nějaká soška. A tak dále. A tak dále.

V některých částech města sněží

V poslední misi se dostanete do pekla, ve kterém potkáte svou ex, (která slouží jako final boss)

Stejně tak je město mnohem živější. Je tu větší počet NPC postav, a ty mnohdy obsahují více detailů. Tahle žena drží igelitku, tenhle pán má na hlavě klobouk a tak podobně. Nebo je možné narazit na postavu, která hraje na kytaru. Někdy se dokonce rozprší a obyvatelé města pak nosí deštníky. Když už jsem zmínil počasí, tak v jedné části města sněží. Tvůrci si pojem "nukleární zima" vyložili trochu doslova. :)

Tak jako původní Postal 2 je i tenhle datadisk rozdělen na pět dní od pondělí do pátku, přičemž každý den je nutné splnit různé úkoly na různých místech. Tentokrát tu každý den končí boss-fightem.

Trochu mě štve, že se jednotlivé úkoly nedají řešit bez násilí, což v původní hře šlo a byl to vlastně hlavní vtip celého Postal 2. Tady se mnohdy dokonce zdá, že to bez násilí půjde, ale tvůrci vás trochu trollí. Je tu třeba mise, ve které musíte koupit toaleťák, ale stojí před vámi dlouhá fronta. Vy máte u sebe, dejme tomu, sto dolarů a toaleťák stojí devadesát. A tak tu frontu vystojíte, ale až jste skoro na řadě, tak se najednou zdraží třeba na sto deset dolarů. A vy je tedy musíte jít sehnat a znovu vystát frontu. Ale jak jste skoro na řadě, tak se opět všechno zdraží. Třeba na sto dvacet. Sorry, inflace a tak. V takové chvíli je nutné chytnout covidový hysterák, popadnout zbraně a jít si pro ten toaleťák přes mrtvoly.

Občas se vyskytuje i kritika moderního gamingu :)

V jedné misi budete muset zabít Zacka Warda... už jen za tu hroznou mývalí čepici si zaslouží smrt

Zajímavé také je, že tenhle datadisk vyšel tak pozdě, že měl příležitost si dělat prdel z Postal III i z filmu Postal od Uwe Bolla. A ano, obojí se tu děje. Postal III byl obrovský propadák a tvůci se ho tak trochu zřekli. (Mimochodem, oficiální stránky tvůrců https://runningwithscissors.com/ mají v sekci "games" položku Postal III v seznamu her, které vytvořili, ale když na Postal III kliknete, přesměruje vás to akorát na Rick Astley - Never Gonna Give You Up).

V jedné misi také dostanete za úkol zabít (a okrást o peníze) Zacka Warda. Zack hrál hlavní postavu ve filmu Postal z roku 2007 od Uwe Bolla. Mimochodem, myslím, že je to snad jediný film, který se Uwemu docela povedl. Možná proto, že je to snad jediný film, kde se Uwe nebral vážně a dokonce v něm paroduje sám sebe. („Občas se o mně šíří pomluvy, že své filmy financuji z nacistického zlata. Co na to mám říct? Je to pravda.“)

Co dodat? Tenhle datadisk je prostě skvělej. Je nabitej šílenými nápady a extrémně nekorektním humorem. Rozšiřuje deep-lore celého Postal univerza a přidává hromadu nového obsahu do města Paradise. Pokud máte rádi původní hru, tenhle datadisk je nutnost.

V jedné misi budete muset ochránit pěstírnu trávy vašeho strýčka

V jiné misi se budete muset ubránit pisoárům, které se vzbouří, protože už je přestane bavit sloužit lidem