Návštěva Arcade Muzea v Tišnově

Před nějakou dobou na tomhle webu zaznělo, že se v Tišnově otevřelo nové Retro Arcade Museum. S kamarádem Standou jsme se tam jednoho krásného dne rozhodli vydat a také vydali.

V Tišnově jsem nikdy před tím nebyl, ale k mému překvapení to bylo docela hezké a živé město. Na náměstí se konaly nějaké trhy, divadelní představení, kolotoče a tak dále. Parky byly plné celých rodin, partiček dětí a jiných existencí. Předpokládal jsem, že to bude díra, kde potkáme tak tři lidi celkem. Zajímavé.

Tišnov

Na náměstí bylo živo

Muzeum jsme po chvíli bloudění našli. Čekal jsem obrovskou neonovou ceduli s nápisem "RETRO ARCADE MUSEUM" s enormní šipkou směřující na vchod, kterou uvidím už z dálky, ale ve skutečnosti vchod byla jen malá dřevěná zapadlá vrata, která se tak skromně krčila v jedné uličce. Žádný zvonek a nic... Zkoušeli jsme bouchat, křičet, tahat za kliku, obětovat kůzle Satanovi, ale nic se nedělo.

Zavolali jsme majiteli a on na to, že je na cestě a bude tam za pět minut. Na kole přifrčel asi za tři. Spustil jsem formální mluvu jako „Dobrý den! Rád vás poznávám, bla bla,“ nicméně on ihned přešel do režimu „Čáááu, ne, k*rva!“ Byl celkově velice výrazná osobnost. Extrovertní a ukecaný.

Automaty

Když odemykal, upozornil nás, že „je tam hroznej bordel“, což se mi osobně zdá spíše jako výhoda. Pokud herní doupě nevypadá jako feťácká díra, tak to není ono. Uvnitř nás přivítal modrý koberec (boty jsou zakázané!), neonové ozdoby na zdech (takže na neon nakonec došlo), herní plakáty (Duke Nukem 3D, Doom), filmové plakáty (Alien, Hellraiser, Matrix) a samozřejmě kopec herních mašin.

Bylo tam několik arkádových automatů (hádám, že ne úplně origo) - Mortal Kombat II, Street Fighter apod. Taky tam byl automat, který měl v sobě Raspberry Pi a asi 6000 her. To mám doma taky, heč! Ne, nemyslím ten automat, myslím Raspberry Pi.

Pong

Byl tam také Pong, Atari, Amigy a tak dále. Poblíž stál SNES a byl v něm zapíchnutý Super Mario World (na ten mám - mimochodem - rozepsanou recenzi, stay tuned!). Protože je to jedna z mých nejoblíbenějších her ever, posadil jsem se a začal hrát. K mému překvapení byla hra už rozehraná a dokonce se někdo přede mnou dostal celkem daleko, jelikož byl ve Vanilla Dome Part 3.

Dále tam byl Mega Drive II. Hrál jsem Sonica jedničku, dvojku a se Standou jsme si dvojku pak dali na multiplayer ve splitscreenu. A následně jsme si na multiplayer dali Street of Rage II.

V podstatě to bylo poprvé, co jsem něco hrál na SNES a Mega Drive II od devadesátých let. A bylo to příjemné! V retrohráčské komunitě často převládá názor, že originální hardware je daleko lepší než emulátory. Osobně bych emulátory tolik nezatracoval, ale pravda je, že hrát na origu má fakt něco do sebe. Ten pocit z toho je úplně jiný. Kdybych nebydlel v malém bytě, kde polovinu prostoru zabírá postel a druhou žehlící prkno, tak bych možná také začal sbírat staré konzole.

Koutek, kde jsem vyzkoušel SNES a Genesis/Mega Drive

Zpět k muzeu. Na protějším stole ležely Nintendo 64 a první Playstation. Bohužel tam nebyla Castlevania: Symphony of the Night. Pán majitel mi řekl, že mi ten Playstation daruje, když ho porazím v Mortal Kombatu. Tak jsem mu řekl, že klidně. Zkoušeli jsme postupně Mortal Kombat (na automatu), Ultimate Mortal Kombat (taktéž na automatu), Street Fighter (také automat), Tekken (na Playstation jedničce) a nějaký moderní Mortal Kombat na Xboxu. Ve všech soubojích jsem dostal tak strašně brutálně na hubu, až mi sebevědomí kleslo z „nejsem nejhorší, ne?“ na „ok, tak jsem,“ protože jsem mu mnohdy nedokázal ani zkřivit vlásek.

Nicméně já osobně jsem strávil hodně hodin hraní Mortal Kombatu na klávesnici, takže masivní páčky spolu s tlačítky na herních automatech a gamepady mi úplně nesedly. Kdybych měl klávesnici, tak bych mu určitě byl schopný aspoň zasadit třeba jednu nebo dvě rány. Nebo se ho aspoň dotknout :)

Během soubojů se mě taky ptal, co dělám za práci. Říkám mu, že dělám v IT. Začal se mě ptát na moje IT znalosti - kolik toho vím třeba o sítích, databázích, Linuxu, jestli umím programovat a tak dále. Musel jsem mu přiznat, že neumím nic a jsem idiot.

Koutek s Playstation a Nintendo 64

Standa mezitím zkoušel Lemmings a Shadow of The Beast na Amize. Docela se do toho ponořil.

Za zmínku určitě stojí konzole Atari Jaguar, kterou tam taktéž měl. My jsme měli doma Jaguar, když jsem byl malý kluk. Kdybyste nevěděli, co to je, tak je to taková podivná konzole s velice podivně vypadajícím gamepadem. Chvíli jsem si zahrál Alien vs. Predator (na tuhle hru mám také rozepsanou recenzi, takže si držte klobouky!). K mému překvapení je ten gamepad docela ergonomický i přes svůj podivný tvar a bizarní vzhled.

Atari Jaguar - mňau

Další zajímavou věc, kterou tam měl, byla virtuální realita. Zkoušel jsem Half-Life: Alyx. Nějaké předchozí zkušenosti s VR už mám - už jsem hrál třeba Beat Saber a tak dále. Nicméně mě překvapilo, jak Alyx dobře vypadá - působilo to (ne)uvěřitelně reálně. Akorát se mi z toho pohybu dělalo trochu špatně a svíral se mi žaludek, ale umím si představit, že bych si na to po nějaké době zvykl. VR také působí tak reálně, že jsem měl trochu tendenci dělat reálný pohyb. Tj. viděl jsem před sebou dveře a zcela přirozeně už jsem začal dělat krok dopředu nohou, místo toho, abych stiskl páčku na ovladači. Ostatní mě museli hned zastavit, abych do něčeho nevrazil.

Také tam měl speciální vestu na VR, která zlepšuje zážitek tím, že na konkrétních místech vibruje. Tj. dostanete třeba zásah kulkou do břicha ve hře a vesta vám na daném místě zavibruje. Docela zajímavé - třeba takto budeme v budoucnu provozovat sex :)

Bohužel jsem také vše viděl trochu rozmazaně - nevím jestli je to proto, že nosím brýle... To každopádně vedlo k tomu, že se mi např. nedařilo přečíst některé dialogy apod. Třeba to jde vyladit nějakým nastavením. Těžko říct.

Tak jako tak super zážitek.

Měl tam také i modernější hračky, jako třeba PS5, zmíněný XBox, Nintendo Switch apod. Stejně tak se tam občas povalovaly různé handheldy, jako Sony Vita, Sony PSP a Game Boy Advance.

Když jsme odcházeli, snažil se nás majitel ještě udržet déle. Jestli si nechceme zkusit tohle a taky tohle a taky tamhle to a tohle to. Poděkovali jsme a utekli. Ne, že bychom si ty věci nechtěli zkusit, ale kdybychom mu řekli ano, nejspíše hrajeme ještě teď a nás už tlačil čas.

Pokud plánujete návštěvu, je dobré si vyhradit trochu víc času. Za dvě hodiny se to nedá všechno stihnout. Zdá se, že majitel návštěvy muzea někdy pojímá jako párty, kdy si to tam můžete rezervovat s celou partou, koupit pizzu, pivo a pařit třeba do půlnoci.

Jak se zdá, neplatí se žádné vstupné. Webové stránky zmiňují 150 Kč, ale majitel po nás nic nechtěl až do doby, než jsem se ho začal ptát. Je tam však nádoba, kde můžete dát donate. Nacpal jsem tam pětistovku.

Tak jo, to byl menší report z Arcade Musea v Tišnově. Den jsem si skvěle užil. Akorát moje sebevědomí trochu dostalo na zadek. A také jsem introvert, takže to dost rychle vyčerpalo moji social battery, což znamená, že tak do prosince nechci nikoho vidět. Každopádně jestli to máte blízko do Tišnova, tak muzeum doporučuji. Trochu otravná je otvírací doba, protože to tam frčí spíše k večeru, ale chápu, že majitel normálně pracuje a tohle má jako koníčka na potom. Takže tak.