Jazz Jackrabbit – králík versus želvy

Ač jsou plošinovky spíše doménou konzolí a ve světě PC her se ti různí Sonicové a Mariové nikdy moc nechytli, existují výjimky. Jednou z nich je plošinovka Jazz Jackrabbit, která z nějakého důvodu vyšla pouze pro DOS, a naopak nikdy na žádnou konzoli. Říká se dokonce, že tohle byla hlavní pointa celé téhle hry, tj. měla ukázat světu, že kvalitní plošinovka může existovat i na PC. V českém prostředí, kde DOS vždycky frčel víc než konzole, byl Jazz Jackrabbit vlastně i malinko známější, než třeba Sonic. Vzpomínám si, že už na základce všichni mluvili o hře, kde „hraješ za králíka a střílíš želvy.“

A o čem, že tahle hra je? Tak především je to hra, kde „hraješ za králíka a střílíš želvy,“ ale je v tom i víc. Jazz Jackrabbit vyšel v roce 1994 a stojí za ním společnost Epic MegaGames. Z názvu by se mohlo zdát, že je to nějaká obří korporace, ale tehdy to byl hlavně nerd Tim Sweeney a pár dalších nadšenců. Kdo by byl býval tušil, že tenhle nerd bude jednou miliardář, co vlastní značku Fortnite, Unreal a půlku amerického státu Severní Karolína, he?

A to je on! Kválík Jazz!

Jazz je tedy zelený králík, který má odhodlaný výraz, ocásek jako bambulku a vlající uši. Samozřejmě má také velkou bouchačku a neváhá ji použít. A použít ji bude muset, aby zachránil svou milou králičí slečnu jménem Eva Earlong. Tu z planety Carrotus unesl zlý želvák Devan Shell. Tenhle želvák cestuje z planety na planetu a všechny je úspěšně přepadává, ničí a drancuje. Králík musí tyhle planety obletět, vystřílet tam všechny želvákovy nohsledy, zachránit Evu a nakonec zničit samotného želváka.

Hra obsahuje až deset epizod, kdy každá je rozdělena zhruba na šest levelů, plus jeden závěrečný level, který je jen boss fight. Možná se ptáte: „a proč tolik epizod?“ Inu, na počátku všeho byla první epizoda ve formě shareware. Další dvě se daly dokoupit poštou, kdy vám hra přišla na disketách. Nějaké další přinesla pozdější CD verze. A později také vyšly nějaké datadisky. GOG verze tohle všechno zkompletovala do jedné obludné sbírky deseti epizod. Zajímavé, co? Každá epizoda navíc končí hezkým animovaným filmečkem.

GOG verze obsahuje i mnoho datadisků - např. Holiday Hare

Jazz se každopádně hraje jako normální akční plošinovka. Tj. běháte, skáčete, sbíráte různé bonusy a power-upy. Zdraví samozřejmě doplňují mrkvičky, co jiného? A protože je tam zároveň akce, je nutné postřílet různé druhy nepřátel - většina z nich jsou hlavně želvy.

Celá hra je každopádně hodně sonicovská, protože stejně jako Sonic je zaměřená na trochu větší rychlost a ušák Jazz umí rychle běhat. Ze Sonica si to také vypůjčilo pružinky, odrážedla a některé power-upy jsou ve formě monitorů, které musíte rozstřelit.

Abych byl upřímný, nejlepší je zřejmě první epizoda. Ta je přímo ikonická, obsahuje nejlegendárnější levely a nejznámější tracky z kultovního soundtracku. Takový track z Tubelectric musí všem začít hrát v hlavě jen co jsem ho zmínil.

Jazz občas může využít létající skateboard - tzv. hoverboard.

Od dalších epizod začne trochu haprovat level design. Zatímco v první epizodě se dá vždycky nějak probloudit na konec levelu, od druhé už se vyskytují občas situace, kdy jsem si nebyl úplně jistý, kudy se vydat. Někdy se vydám nějakou cestou a dojdu někam do slepé uličky, nebo se nějakou oklikou vrátím někam, kde jsem už byl. S každou další epizodou se mi jednotlivé levely zdály čím dál víc chaotické a levely v datadiscích už mě sem tam i frustrovaly.

S tím je spojena i rostoucí obtížnost - první epizoda je velice snadná. V dalších začne přirozeně přituhovat. Někdy v půlce to dojde tak daleko, až mě hra začala spíše brnkat na nervy, než bavit.

Bohužel nejde libovolně ukládat pozice. Můžete sice jít do hlavního menu a dát save game, ale uložíte jen konkrétní level a při load game se daný level načte od začátku, nikoliv od místa, kde jste pozici uložili. Naštěstí se v každém levelu nachází check-pointy ve formě tabulí, a když umřete, nemusíte začít od začátku, ale od check-pointu. Někdy se však v levelu nachází jen jeden check-point a to někde uprostřed. Pokud je level obrovský a zabere cca 15 minut ho celý projít, je docela tuhé ho odehrát do až půlky, tam aktivovat check-point a pak dát druhou půlku.

Jazz umí i plavat. Líbí se mi, jak tvůrci dali králíkovi šnorchl. :)

Bohužel se celkově hra nehraje vždy úplně příjemně. Jazz je příliš rychlý a dělá příliš prudké pohyby. Sonicovi aspoň chvíli trvá se pořádně rozběhnout, ale Jazz to umí vytáhnout z nuly na sto docela rychle. Hra má také poměrně nízké rozlišení a celková perspektiva je dost malá, což znamená, že pořádně nevidíte před sebe, ani nad sebe a pod sebe. To vede k tomu, že velice často něco odněkud vyletí a dá vám damage. Je to trochu nefér a nemáte téměř žádnou možnost adekvátně reagovat. Prostě jen tak někde stojíte a najednou puf - skočí vám želva na hlavu.

Bohužel má hra i řadu technických omezení. Prvním z nich je fakt, že si to nepamatuje informace, které jsou za obrazovkou. Pokud se na nějakém místě X objeví nějaký protivník, vy se kousek vrátíte - třeba, abyste sebrali nějaký power-up - a teď čekáte, že protivník bude jinde, protože mezitím ušel nějakou cestu, tak ne - hra ho zapomene a znovu ho spawne na místě X jako původně. To může být trochu matoucí. Nepřátelé ani nejdou zastřelit z dálky, protože pokud už nejsou na obrazovce, tak to prostě nejde - vaše střely se též smažou, když zaletí za obrazovku.

Nechybí ani zimní levely. Tvůrci dokonce přidali králíkovi "idle" animaci, kdy se klepe zimou

To má i další problém - nepřátelům se někdy restartují HPéčka. Pokud se třeba odrazíte od pružinky a chcete skočit na plošinku výše, jenže stojí tam nějaký bubák. Vy do něj střelíte, čímž mu uberete pár HPéček, ale následně zase začnete padat dolů a protivník zmizí za obrazovkou, doplní se mu zdraví. Vy se znovu odrazíte od pružinky, vyletíte nahoru a protivník tam stále je - živý a zdravý. Vy ho opět můžete střelit, ale je to zbytečné. To byste taky mohli dělat donekonečna (nebo jen do doby, než by vám vypršel čas, který v každém levelu běží, a který si musíte hlídat). V takové chvíli to musíte vymyslet nějak jinak, nebo jít jinudy. Případně si musíte nechat dát damage.

Ok, vypadá to, že polovina téhle recenze jsou stížnosti, což nevrhá na Jazze moc dobré světlo. Řekněme, že se mi líbila první půlka hry a nejvíce asi první epizoda. Je tam poznat, že tvůrci u toho tak nějak víc přemýšleli, dělali to s citem a brali v potaz technické omezení hry. Zhruba někdy od půlky (cca od páté epizody) už mi přišlo, že se Jazz snaží hráče spíše týrat, než bavit. Bereme-li ale v potaz, že druhá půlka hry jsou spíše datadisky, než hra samotná, tak se nad tím dají zavřít obě oči.

Jeden z bossů je i Evil Jazz.

Ve výsledku dobrá plošinovka, která si svůj legendární status ve světě DOS her zaslouží. Je zábavná, roztomilá a prostě paráda. Navíc je docela levně na GOGu, takže není moc co řešit. Hra se později dočkala i neméně legendárního pokračování, ale o něm zase příště.