Freedom Fighters (2003) ve své době možná malinko zapadla, ale jedná se o docela zajímavou akci z pohledu třetí osoby. A kdyby vám přišlo, že svět videoher nemá dostatek hlavních hrdinů, kteří jsou instalatéři, tak tahle jednoho přinesla. To aby na to nebyl Mario, chudák malá, sám.
No vážně - hra se odehrává v alternativní historii, kdy Sovětský svaz nepadl, ale naopak se jeho moc začala upevňovat. Po druhé světové válce Sověti hodili atomovku na Berlín a získali tak vládu nad celou Evropou. Později si také zabrali celou Latinskou Ameriku a rozjeli jaderný program na Kubě.
Hra nás následně zavede do USA do města New York. Vidíme dva instalatéry, kteří jsou na cestě do bytu, aby tam opravili kapající kohoutek. Už v tuhle chvíli se mezi Američany šušká obava, jestli se Sovětský svaz nechystá napadnout Spojené státy, ale jiní to jen odbydou s tím, že je to hloupá konspirační teorie. Zpět ke kapajícímu kohoutku - když instalatéři dorazí do bytu, zjistí, že tam nikdo není. I tak vytáhnou svůj vercajk a dají se do práce. A potom to přijde! Do bytu vtrhnou ruští vojáci a napadnou jednoho z instalatérů - Troye. Troy se snaží vysvětlit, že tam nebydlí a přišel jen opravit kohoutek, ale není mu to nic platné - vojáci mu nasadí pouta a vedou ho z bytu ven.
Ovšem druhý instalatér - hlavní hrdina jménem Chris - se schoval za zdí ve vedlejší místnosti. Nejdříve se snaží rozdýchat fakt, že je to celé pravda - že Sovětský svaz napadl USA a chce nastolit rudou revoluci. Následně nakoukne z bytu ven a uvidí, jak tam další ruští vojáci zatýkají Američany. A teď přichází ten důležitý moment. Co má každý správný instalatér? Hasák! Chris vytáhne hasák a bací s ním jednoho ruského vojáka po hlavě.
A tenhle moment mu změní život - stane se rebelem, který se přidá k odboji proti sovětům. Odboj si vybuduje tajnou základnu v kanalizaci, což je velice příhodné, protože Chrisův hasák umí otvírat poklopy kanálů. Hasák také umí otvírat želená vrata zajateckých táborů. Prostě hasák - symbol svobody!
(Ještě, že je celá hra pouhá fikce a Rusko reálně nic takového, jako je napadání různých států kolem nedělá. Ooops!)
Freedom Fighters je docela zajímavě pojatá hra, protože díky kanálům můžete cestovat po New Yorku a plnit různé úkoly. V základně se vždy podíváte do mapy, vybere si lokaci, kterou si přejete navštívit, přičemž jednotlivé lokace jsou různě provázané.
Například jen v té první je potřeba dobýt místní policejní stanici - tj. vlítnout dovnitř, postřílet tam sovětské vojáky a vyměnit rudou vlajku za americkou. Jenže před stanicí je ulice, kde je billboard, a na takové té údržbářské plošině nahoře jsou tři odstřelovači se sniperkou. Řešením je najít trhavinu C4, projít kanálem za billboard a ten odpálit. Chytré, co? V podstatě je to malinko jako takový hub systém z Hexena.
V některých mapách vás bude neustále pronásledovat bojový letoun. V jiných zase bude jezdit obrněné auto a imrvére přivážet nové a nové vlny nepřátelských vojáků. Vy jako hráči si trochu musíte rozvrhnout, který úkol splníte jako první. Ideální je nejdříve odpálit sovětské bojové letouny, aby vás v dalších levelech neotravovaly a v jiných zase musíte vyhodit do povětří nějaké ty mosty, takže budete mít na chvíli klid od obrněných aut.
Ve hře funguje zajímavý systém respektu, který si musíte vybudovat. Hlavní hrdina není tak úplně vlk samotář, který plní úkoly sám, ale může mít i celou armádu, které bude velet. Ze začátku je však naprostá nicka a nikdo ho nebude poslouchat. Počet kolegů ve zbraní je omezen pouze na dva lidi. Dva lidi, kterým budete moct dávat rozkazy jako „tady hlídej!“ nebo „zaútoč na nepřítele!“
Jenže jak postupně začnete dobývat různé části New Yorku, osvobozovat zajatce a pomáhat zraněným lidem v nouzi, tím větší respekt budete mít. A s respektem se zvětší počet lidí, kteří vás budou chtít následovat. Na konci už za vámi půjde tolik lidí, až budete vypadat jako kachna s káčaty. A hlavně už ani nebudete muset nic dělat, protože vaše armáda vystřílí celý level za vás a vy si můžete třeba sednout a točit palce.
Kromě těchto zajímavých nápadů je to ale celkem normální third-person střílečka, kde prostě musíte projít level od začátku do konce a všechno postřílet.
Možné některé nepotěší fakt, že hra se nedá ukládat zcela libovolně, ale je nutné vždy najít poklop od kanalizace, odmontovat jej, a pak si teprve dát quick-save. Kanály jsou naštěstí docela blízko sebe a jsou skoro všude. Takže není problém.
Co osobně moc nemusím je omezení počtu zbraní - Chris může mít pouze jednu malou zbraň a jednu velkou. Tj, třeba pistolku a brokovnici. Pokud bude chtít nějakou jinou, musí tu předchozí zahodit. Tenhle systém dává ve válečné hře smysl a je celkem logický, ale v praxi to trochu vede k tomu, že budete furt dokola prohledávat mrtvoly, jestli náhodou nenajdete pět nábojů do kulometu.
Moc mě také nezaujal fakt, že když se vrátíte z nějaké mise do kanálu a následně misi navštívíte znovu, obnoví se úplně všichni nepřátelé - je to skoro jako v Diablu 2. Jenže v téhle hře není RPG systém a není tu žádné expení, takže trávit čas tím, že znovu postřílíte 200 vojáků, je trochu vopruz.
Samozřejmě musím také zmínit hudbu od dánského skladatele Jespera Kyda. Soundtrack téhle hry je něco totálně výjimečného. Dokonce bych řekl, že všichni hráči, kteří přišli s Freedom Fighters do styku, si na soundtrack obvykle vzpomenou jako první, a je to první věc, kterou zmiňují. A mají k tomu důvod. Bez hudby by tahle hra ztratila polovinu svého šarmu. Tak to prostě je! Jako vážně - pokud jste soundtrack neslyšeli, pusťte si ho na YT.
Tak jo - nejvyšší čas celou recenzi nějak uzavřít. Můžu Freedom Fighters doporučit? Je to rozhodně zajímavá hra, se spoustou originálních nápadů a úžasným soundtrackem. Přestřelky jsou zábavné a celá hra je celkem krátká (cca 5 hodin celkem), čili vám naservíruje kvalitní herní zážitek a nesežere ani moc času. Takže ano, můžu doporučit! Od roku 2020 se navíc dá koupit na i Steamu.
Skvělá retro recenze na skvělou retro hru! O hře jsem se dozvěděl přes tehdejší demo v GameStaru, které mě úžasně navnadilo si o té hře něco zjistit a vzápětí jsem musel sehnat plnou verzi. Miluji hry, ve kterých je příběh zasazen do alternativní minulosti a zahrát si hru, kde SSSR dělá invazi do USA je prostě zatraceně zajímavá myšlenka, která je navíc momentálně dost tématická. I přes to, že grafika téhle hry už poněkud zestárla a zmíněné opruzy ve formě respawnů nepřátel na již dobyté mapy si myslím, že hra má stále co nabídnout novým hráčům, už jen díky tomu skvělému soundtracku, což je něco, co tuhle hru hází o několik levelů dál – ten mix orchestru, chorálu a pulzujících synťáků je prostě něco úžasnýho. Jesper Kyd pro mě od téhle hry zůstal na prvním místě v tém žebřížku TOP herních skladatelů. Jen je škoda, že nezůstal u IOI a štafetu k hudbě pro další Hitmany musel přebrat někdo jiný.
Od dohrání téhle hry se modlím za sequel, který byl krátce po vydání dokonce oficiálně oznámen, nakonec z něj ale sešlo díky jiné sérii – Kane & Lynch, což je hra, která tak trochu zrecyklovala koncept z FF – konkrétně vydávání rozkazů svým parťákům. Práva na hru má znovu domovské studio IO Interactive, budoucí sequel je tedy ve hvězdách, každopádně autoři se za tu dobu už několikrát vyjádřili, že myšlenku nezavrhují, ale že mají momentálně plány se sérií Hitman. Tak uvidíme.
Na téhle hře se mi hrozně líbily takové ty zbytečné detaily. Třeba že Chris má po každé sérii misí trochu jiné hadry nebo na základně bylo víc lidí, beden s municí a dalších rekvizit. Vůbec k ničemu to nebylo, ale bavilo mě hledat ty rozdíly.
Ano, tohle je sice detail, ale přidává to na realismu, protože logicky nemůže mít v zimě jen monterky a triko. To samé je, že se mění i základna, zatímco na začátku je to pořád dokola stejné místo, pak se díky zvratu v příběhu musí přesunout a najít jinou schovku před rusáky. Dneska možná to nikomu nepřijde tak zajímavé, ale tenkrát tyhle detaily hrály hodně důležitou roli, protože nebylo tolik her.
Přesně, tehdy to nebylo a já si tenkrát strašně užíval, jak se ta postava měnila. Ke konci v zimě měl už i odrostlejší vlasy a vypadal víc ošlehaně, než jako to ucho na začátku.
Ano doslova si prošel peklem a to peklo na něm zanechalo vizuální stopy.
hral som demo na PS2ke, viac uz nic.
Tahle hra je veliká nostalgie, snad jednou vyjde remake.
Ten soundtrack je dnes již legendární, skoro až překročil celou hru. A jak se zde již zmiňovalo, hledání detailů bylo zajímavé.
Doporučuji všem, kdo nezkusili.