Enclave, fantasy mlátička za dobro i zlo

Ačkoliv by to mohlo podle názvu vypadat, hra Enclave (občas s podtitulem Shadows of Twilight) nemá ani okrajově nic společného s Falloutem. Právě naopak. Jedná se o polozapomenutou akční hru zasazenou do fantasy světa nepatrně říznutého takovým Thiefovským steam-punkem. Hru v roce 2002 vydalo Starbreeze Studios na Xbox, přestože ji původně vyvíjelo pro PC. Na počítač se podívala teprve o rok později. V evropském vydání navíc ještě s půlročním zpožděním, protože původně plánovaný distributor zbankrotoval. Rok po vydání se měl chystat dokonce druhý díl, který byl však zrušen poměrně záhy.

Enclave popisuje konflikt dvou stran - Enklávy lidí, elfů, půlčíků a gnomů na straně jedné a následovníků démona Vatara, mezi které patří orkové, goblini, praktikanti černé magie a vrazi, na straně druhé. Stručně řečeno: bylo, nebylo, žil byl jeden zlý démon, který chtěl vymlátit zemi hodných lidiček a magii jejich země sežrat pro sebe. Pak do velké bitvy zasáhl čaroděj Zale, udělal něco jako Gandalf “You shall not pass” a nepřekročitelná bezedná trhlina nebohého démona pohltila. Rozdělením známého světa otřesení válečníci se vrátili domů a na nějakou dobu bylo po válce. Ale nic netrvá věčně a útoky zlounů započaly znovu.

Pro začátek to nezní úplně špatně (ok, vzal jsem to hodně hopem), ale tohle je bohužel ten nejucelenější kousek příběhu, kterého se dočkáte. Po zbytek hry je vyprávění dost upozaděno na úroveň krátkého textu během loadingu a asi 3 vypravěčská intermezza. A je to docela škoda, protože při troše pozornosti narazíte často na naturálie dávající tušit podstatně bohatší lore, který se do finální podoby hry nedostal. Každopádně ať už je příběh jaký chce, dostanete ho ve dvou kampaních z pohledu obou stran, což je zajímavé a docela funkční. Takový nedokončený záměr kouká také ze stylizace menu, kde jako podklad slouží obrnění draví ptáci a při přechodu na mapu světa vybafne nějaký pštros (nebo já nevím co to je) se sextantem na hlavě. Tento ptačí motiv se mimo menu vůbec nevyskytuje.

První housle tedy nehraje příběh, ale boj. A nebudete bojovat jen za jednoho představitele z obou stran konfliktu. Bez těch bonusových jich vás čeká hned 6 s různými schopnostmi a stylem boje. Začínáte s jedním hrdinou a ty ostatní buďto potkáte nebo zachráníte v jednotlivých levelech, čímž je odemknete. Světlá i temná strana má v podstatě ekvivalentní bojovníky. Dostanete je jen v jiném pořadí.

Postupně dostanete na povel 3 mlátiče. Rytíř a berserker preferují meč, půlčice nebo goblin sekery, a gnómský inženýr nebo orkský bombardýr pomalá, ale silná kladiva. Neznamená to ale, že si nemohou vzít jinou zbraň než tu, kterou jim hra doporučuje. Ti poslední jmenovaní navíc dovedou házet bomby a molotovy. Všichni tři pak ovládají střelbu z kuše a ke zbrani na blízko mohou nosit štít. Na rozdíl od jiných her jsou zbraně na blízko trochu problematické. Ty levnější ze začátku hry jsou až přehnaně slabé a bývá občas i problém s nimi nepřítele zasáhnout. Nejspíš si to ale uvědomovali i sami tvůrci. Pokud se vám totiž povede sekvence tří úderů, kdy poslední rána jde buďto do enemáka, země nebo zdi, zbraň vyšlehne záblesk, který zraní všechny vaše soky v dosahu. Alespoň menší kompenzace.

Stylizace hlavní záporačky je řekněme... netradiční :-)

Kromě kuší jsou ve hře také luky. Ty ovládá další třída z hratelných postav, a to lovkyně s asasínkou. Zvláštností luku je, že je možné na tětivu natáhnout až 8 šípů naráz a takový zásah více šípy bývá často smrtící. Šípů do kuše i pro luk můžete nosit více typů. Na výběr jsou třeba zápalné nebo otrávené. Zajímavý je také sniperovací šíp, který vám dovolí mířit se zoomem a ještě vám napovídá zásahové zóny vašeho cíle. Například i těžce obrněný ork může mít slabé místo na krku mezi helmou a brněním a lze toho využít. Podobně jako mlátiči, mohou mít lučištnice kuši a jejich výbavu doplňuje ještě dýka pro boj zblízka.

Partu uzavírají dva kouzelníci - druidka/lich a mág/čarodějnice, přičemž obě classy mohou nést dvě magické hole (určující typ kouzla) a opět dýku. Aby se to nepletlo, tak první z jmenovaných magičů má hůl, kterou nemá ten druhý, a je možné s její pomocí vyvolat na krátkou dobu pomocníka do boje. Jinak ale druhý magič tak nějak postrádá smysl (on tedy i mlátič by stačil klidně jenom jeden). Magické hole mají také silný plošný útok, který ale stojí dost many. Kouzelníci vybavení správným kouzlem dovedou být velmi silní, ale jejich hole jsou drahé a oceníte je až v pozdějších fázích hry.

Když jsem se rozpovídal o zbraních, tak hra implementuje poměrně netradiční způsob, jak k nim přijít. Za dokončený level dostanete určitý finanční obnos. Po každém levelu se navíc válí tu více, tu méně schované drahokamy a hrnce se zlaťáky, kterými se můžete obohatit ještě o něco více. Nahromaděný mamon můžete následně před každou misí použít k vyzbrojení vámi vybraného hrdiny. Celkový obnos je pro každého z nich stejný, ale jeho využití je už individuální. Znamená to tedy, že pokud plně vybavíte jednoho, máte úplně stejný budget na vyzbrojení jiného, aniž byste museli od toho prvního cokoliv prodávat. Zároveň věci můžete libovolně vyměňovat a plnou cenu za již vlastněné dostanete okamžitě zpátky. Pokud vám chybí menší částka, můžete počítat ještě s cenou toho, co má hrdina právě v ruce. Kromě zbraní, magických holí a střeliva si můžete zakoupit tři úrovně brnění, které se odemknou postupně během kampaně a také zásobu léčivých lektvarů.

Nákup vybavení

Peníze nasbírané v levelech slouží ještě k jedné věci, a to jsou checkpointy. Jednotlivé úrovně totiž musíte projít na jeden zátah a případná smrt znamená konec. Tomu lze předejít aktivováním checkpointu, přičemž téměř v každé misi potkáte alespoň jeden. Není to ale tak samozřejmé. Musíte totiž vlastnit alespoň 10 zlatých pro aktivaci. Jakmile zemřete, svět zůstává ve stejném stavu, objevíte se na checkpointu a o oněch 10 zlatých přicházíte. Checkpoint po oživení zůstává neaktivní a pro jeho aktivaci musíte “vsadit” další pětku.

Mezi každou misí se dostanete na mapu světa, kde si můžete také zopakovat nějakou již projitou úroveň. Třeba s jinou postavou a pokusit se nasbírat více peněz než předtím. Na farmení na nejlehčím levelu zapomeňte. Dostanete jen to, co jste od minulého průchodu sebrali navíc. Během kampaně můžete také najít mapy ke třem bonusovým levelům. V obou případech se jedná o dvě survival arény (všechny se třemi obtížnostmi) a jedno střílení z kanónu a balisty, což je taková variace na Operation Wolf nebo třeba koulování ve Ski or Die. Jednotlivé levely jsou spíše koridorové. Jen občas narazíte na rozcestí, kde vás obě cesty dovedou na stejné místo, nebo se level odehrává na menší ploše (často v interiéru), kde se musíte občas vracet a odemykat jeho další části. Zatímco v kampani za dobro není prostředí až tak výrazné (byť se mění a není vše na jedno brdo), temná kampaň působí celkové více nápaditě, různoroději a atraktivněji. Dostanete ji však až po dokončení té první. Na rozdíl od té světlé je také před většinou úrovní krátký briefing a obtížnost je subjektivně o trochu vyšší. Některé mapy navštívíte za obě strany konfliktu. V takovém případě je často procházíte v opačném směru a v určitém bodě se můžete potkat s hratelnou postavou z druhé strany barikády. Ta sice tak není explicitně označená, ale prostě poznáte, že jste to “vy”.

Hra zaujme také 3D grafikou, jenž na svou dobu byla velmi povedená. Zejména detailní zpracování jednotlivých postav. Jejich okolí je už s detaily trochu horší a prostředí hlavně v podzemních levelech jsou občas až nepřirozeně a divně hranaté a strmé. To se ale dá překousnout. Špatná není ani obsažená hudba, která ke hře dobře sedí. Jen je škoda, že chudý výběr skladeb je až příliš repetitivní. Hra není ani nijak extra zabugovaná. Vesměs mi spadla jen když se ji nepovedlo zotavit z minimalizace. Dal by se vytknout ne úplně dobrý pathfinding nepřátel, ale hlavně přátel, kteří vás mají někam dovést a něco odemknout. Jdou totiž po nahardcoděné trase, a když se jim cestou povede seknout se v polygonu a pro jistotu se o ně zarazíte ještě vy, je to vyloženě k naštvání, protože to vám ani checkpoint nepomůže a můžete level restartovat.

Pokud neprahnete po hledání úplně každého drobáku, nabídne vám Enclave něco kolem deseti hodin hraní. Ani ty náročnější levely nejsou přehnaně dlouhé a zaberou cca do půl hodiny. Hra příjemně ubíhá. I na střední obtížnost občas potrápí, ale při drobnějším záseku to zvládne bez zbytečné frustrace nebo nudy. Škoda je snad jen storytellingu, ze kterého kouká nedokončenost na sto honů, ačkoliv se hra odehrává v jinak dobře vymyšleném a fungujícím fantasy universu. Navíc za příjemnou cenu pěti éček na GoGu není co řešit. Na Steamu hru najdete taky, ale z nějakého důvodu za 2x tolik.