Dojmy ze srazu Retro Nation 2024

V sobotu 3. srpna 2024 proběhl v muzeu ArcadeHry v Červeném Újezdě již šestý ročník komunitního srazu Retro Nation. Protože i loňský sraz stál za to, bylo pro mě jasnou volbou se tam i letos vydat, zapařit pár automatů a setkat se s ostatními členy komunity, se kterými se dá běžně potkat spíš jen v rámci Facebookové skupiny, stejně jako se samotnými členy tvůrčího týmu Retro Nation.

Podstatou úspěšného výletu je užít si už cestu tam, vychutnat si proč tam člověk přijel a nějak přežít cestu domů. Proto už samotné moje přípravy byly velkolepé. Jakožto řidič takřka sváteční, jal jsem se už ve čtvrtek upravit tlak v pneumatikách na předepsanou úroveň. V pátek jsem nalepil jmenovky a věnování na hmotné dary, připravil pár věcí do hrabárny a netrpělivě očekával den D.

A ten konečně nastal! Ačkoliv jsem dorazil na místo chvíli po plánovaném začátku v 10:00, o nic jsem nepřišel. Ještě večer byl avizován posun v programu o půl hodiny později. Reálně se začalo až v 11. Byla proto spousta času na nadepsání visačky se jménem, předání darů, nákup merche a první kolečko po automatech. Osobně mi skluz nijak nevadil. Ruku na srdce, kdy naposledy jste byli na akci, která začala a skončila kdy měla? Na druhou stranu byla trošku škoda, že se program malinko rozsypal, ale i to se povedlo za pochodu spravit.

zdroj: Facebook

Samotný sraz zahájili, jak jinak, hlavní tváře Retro Nation. Tedy Pavel Dobrovský s Honzou Olejníkem. Mimo ně nechyběl Jakub Mokříš z pořadu Defrag a zvukař Michal Šimeček. Ze známých jmen se dalo narazit také na majitele a provozovatele ArcadeHer Jana Ornu, dále se na akci přijel podívat třeba Jan Zelený (autor Mashinek), Karel Matějka (autor Bzzzt) nebo František Fuka.

Po zahájení následoval přípitek řidičskou dávkou Bohemky a porcování Pac-Man dortu. Když se všichni občerstvili, přišel na řadu další bod programu - Poznej hru. Trochu mě mrzí, že na tuto aktivitu nebyla naroubovaná žádná soutěž. Spočívalo to v tom, že na plátno se promítaly ukázky z her a kdokoliv z davu mohl kdykoliv zvolat jejich název. Prostě myslím, že kdyby šlo o to, kdo jich uhádne víc nebo kdo jich dá víc v řadě, mohli by to být o něco atraktivnější. Třeba příště.

Využil jsem tedy místo toho relativně vyprázdněnou hernu k další disciplíně, a to nahrání high score na třech vybraných arkádách. Ne že bych si dělal nějaké iluze, ale jak se říká, není důležité vyhrát, ale udělat si žízeň. Nebo tak nějak to bylo. Soutěžilo se v Pac-Manovi, Arkanoid 2 a Bubble Bobble. Úvodní výzva spočívá už jen v tom příslušné kabinety najít. Na rozdíl od loňska byla jejich přibližná poloha uvedená v události na Facebooku, takže po chvilce hledání jsem všechny tři našel. Oproti loňsku nebyl celkově problém se k nějaké hře dostat a vůbec se pohybovat po herně. V ArcadeHrách dali tentokrát vědět na sociálních sítí, co se tu bude dít a doporučili ostatním návštěvníkům zvolit jiný den. To zřejmě zafungovalo, protože lidí mimo Retro Nation bylo ten den skutečně naprosté minimum a bylo to znát i na podílu kyslíku uvnitř herny. Rozhodně však nejde říct, že by účast ze strany komunity byla malá. Odhaduje se, že na akci zavítalo 150 - 200 lidí.

Paralelně k programu běžel také turnaj v 1v1 Doomu 2. U toho jsem vyhodnotil, že zůstanu pouze pozorovatelem, jelikož znám svoje kvality co se týče FPS. Nicméně hrálo se na dobových strojích a CRT monitorech. Tady se zprvu neblaze projevil fakt, že počítače byly umístěny v párty stanu, kde přemíra denního světla značně znemožňovala na monitorech cokoliv vidět. Tento neduh se nakonec elegantně vyřešil přehozením dek přes oba hrající soutěžící. Zima jim rozhodně nebyla. Jak jsem se následně dozvěděl od majitele, ta novější deka byla ještě o pár let starší než samotný Doom. Za počítači bylo ještě umístěno několik starých konzolí. Nejvíce pozornosti strhával pravděpodobně Vectrex a Nintendo Virtual Boy.

Přibližně do dvou pokračovala volná zábava, po které následovala další část programu a to Moje retro. Přihlásilo se sedm statečných, kteří formou lightning talku podpořeného videem ze hry, povídalo o některé ze svých prvních her, která pro ně měla nějakým způsobem zásadní dopad. Řeč byla například o Another World, X-COM: Terror From the Deep nebo Gothic 2. Já povídal o Monster in My Pocket. Následně se přihlásilo ještě několik dalších zájemců, od kterých zazněla zmínka třeba o Falloutu nebo HoMM 3. Tuhle část hodnotím velmi pozitivně, protože šlo asi o největší zapojení návštěvníků do dění (když nepočítám paření her, samozřejmě).

Po další pauze nás čekalo vyhlášení prvních třech míst na automatech a prvního místa v Doomu. Vítězové si odnesli pěkné poháry z 3D tisku a plecháčky Retro Nation. Další ceny bylo možné získat v rámci tomboly. Objevil se tam RN merch - letošní i ten z minulých let, starý i moderní hardware a nějaký ten herní merchandise vztažený zejména k Armě.

Když všechny předměty našly své nové majitele, spáchala se hromadná fotka, na kterou se přes den tak trochu zapomnělo, a byla vyhlášena ještě hrabárna. Ta, musím říct, mě celkem zklamala, protože vloni tam byla už od začátku akce obrovská hromada CD z časopisů, originálek a dalších pokladů, které byla zábava prohledávat i jen očima. Letos tvořilo základ pár ochranných skel na telefony a tablety, co se neudaly v tombole, a to bylo vesměs všechno. Nenápadně jsem položil svůj příspěvek na stůl a vím, že když jsem se ani ne za minutu otočil zpátky, tak minimálně jedna věc si majitele našla. Doufám tedy, že někomu udělala radost.

A to byl konec. Začal se balit herní hardware, někteří se postupně vydávali k autům, jiní ještě využili posledních dvou hodin do zavíračky muzea. Já byl ještě pozván k jednomu utkání v Hit the Ice, ale po něm se už čas nachýlil a i já se musel rozloučit a vyrazit domů. Ačkoliv jsem původně chtěl, už jsem se nezvládl zúčastnit afterparty v Holešovicích. Dle zvěstí se tam chystala i hvězda Retro Nation podcastů, Michal Rybka, což mě mrzí o to víc. Bohužel převážili rodinné a jiné důvody. Snad to vyjde příští rok. Třeba o dění v hospodě ještě poreferuje někdo do komentářů.

Mně už nezbývá než poděkovat všem organizátorům za skvělou akci, kterou jsem si neuvěřitelně užil. Věřím, že i ostatní účastníci odcházeli spokojeni a obohaceni dnem stráveným v kolektivu lidí se stejnými zájmy.

Děkuji také Michalu Šimečkovi za svolení použít do článku několik jeho fotek (jsou to ty hezčí 🙂).