Dohráno: Super Metroid

Hlavní hrdinka Samus Aran přivezla podivný organismus jménem Metroid na stanici Ceres. Tamní vesmírná kolonie podrobila Metroid několika vědeckým testům a objevila, že by se energie, kterou Metroid produkuje, dala využít pro dobro lidstva. To je skvělá zpráva! Samus kolonii Ceres opouští a vydá se hledat nějaké zločince, protože je to koneckonců její práce. Ovšem, ouha! Nastal problém. Samus dostane naléhavou zprávu z Ceres, že se tam něco pokazilo. A tak bere zpátečku - zpět na Ceres. Jenže tam dorazí pozdě, protože najde jen hromadu mrtvých vědců.

Vydá se aspoň hledat Metroid... a opravdu ho najde. Jenže v tu chvíli na stanici také doletí ptačí monstrum jménem Ridley, Metroid na poslední chvíli ukořistí do spárů a odletí s ním. Samus nezbyde nic jiného, než z Ceres rychle uprchnout. A to dřív, než to tam vše vyletí do povětří, protože se aktivovala autodestrukční sekvence. Následně se rozhodne Ridleyho pronásledovat na planetu Zebes. Jakmile dorazí, má jen jediný úkol - zničit Ridleyho a získat Metroid zpátky.

Ve hře budete prozkoumávat planetu Zebes

Taková je zápletka hry Super Metroid, která vyšla v roce 1994 pro SNES, a kterou vytvořilo Nintendo. Už je to docela dlouhá doba, co jsem tu psal recenzi na první díl Metroid, tak jsem si říkal, že je nejvyšší čas se podívat i na další díly téhle obrovské série.

Rád bych dodal, že Super Metroid NENÍ remake prvního dílu, protože na něj příběhově navazuje. Ovšem v mnoha ohledech to jako remake vypadá, jelikož je tu spoustu velice podobných momentů. Například stejně jako v prvním Metroidu, i tady brzy narazíte na power-up Maru Mari, který hlavní hrdince umožní se proměnit v kouli. A dokonce ho najdete na téměř identicky vypadajícím místě. Těchto referencí je tu celá řada. Jsou tu i velice podobní bossové, včetně toho finálního. Prostě celá hra působí jako by si tvůrci Metroidu řekli, že tu hru chtějí udělat znovu, ale lepší, větší a technologicky pokročilejší. A je to samozřejmě dobře, protože to vdechlo sérii určitou osobitost.

Tentokrát je k dispozici velice podrobná mapa

Každopádně Super Metroid je žánrově metroidvania, což je jasné, protože je to doslova průkopník tohohle žánru, a jméno žánru doslova obsahuje jméno téhle hry. Každý ví, co to metroidvania je, ale kdyby někdo tápal, tak připomenu.

Metroidvania je něco jako open-world hra, akorát ve 2D. Tj. úkolem v téhle hře je objevovat nějaký rozsáhlý svět, kde se můžete pohybovat téměř volně. V tomhle případě se bude prozkoumávat planeta Zebes, která obsahuje několik zcela odlišných oblastí (Crateria, Brinstar, Maridia, Norfair, ztroskotanou loď Wrecked Ship a základnu Tourian). Jen tak mimochodem, říkat, že metroidvania musí být striktně 2D, není úplně přesné, protože existují i 3D hry tohohle žánru (např. Exhumed, Shadow Man, vlastně třeba i další díl téhle série - Metroid Prime).

Dalším výrazným rysem těchto her je důraz na získávání schopností, které umožňují přístup na další místa. Například najdete power-up, který zvýší doskok hlavní hrdinky, díky čemuž doskočí na místa, která před tím byla příliš vysoko. Nebo najdete pasáž, která je celá zatopená lávou, a později najdete power-up, který vám dá proti lávě ochranu, a tak se můžete k lávové pasáži vrátit a konečně ji prozkoumat. Prostě se to celé nese v tomhle duchu.

Aby se odemkla poslední část hry, je nutné porazit několik povinných bossů

Zatímco Castlevania je spíše fantasy, Metroid série je čistě sci-fi, čili místo seker a mečů bude Samus používat svou bouchačku, co střílí paprsky. Během putování může najít různé druhy vylepšení. Tohle vylepšení vám umožní střílet tři paprsky, místo jednoho. Tohle zase způsobí, že se váš paprsek bude pohybovat ve spirále a trefí tak více monster. Později také dostanete třeba mrazič, a pak můžete monstra proměňovat v ledové sloupy a využít je jako plošinku pro výskok. Kromě toho budete mít také k dispozici různé druhy raket a granátů. Těch věcí je prostě hromada a vyjmenovat to vše by bylo na dlouho.

Co se mi na téhle hře opravdu líbí je její hororová atmosféra. Není to horor v tom smyslu, že by tu byly hromady mrtvol, cákance krve, jump-scares apod. Spíše je tu neustálá tíživá atmosféra jakési izolace - tj. jste někde na nějaké planetě, kde jsou jen různá monstra, ale jinak mrtvo. Hra neobsahuje žádný copy-paste a každé místo je opravdu unikátní a vy nikdy nevíte, co vás kde čeká. Za vrchol hry považuji prozkoumávání ztroskotané lodi Whecked Ship a hlavně bosse jménem Phantoon.

Phantoon je opravdu děsivý boss

Ok, tu část recenze, kdy hru chválím a popisuji její silné stránky, už máme za sebou, a teď bych rád popsal také její slabé stránky.

Jedna věc je hudba, která je kreativně a umělecky skvělá, ale technologicky zní trochu divně. Nejspíše je brutálně zkomprimovaná, aby nezabírala moc paměti.

No, a teď to nejhorší... A to je ovládání. To bych rozdělil na dvě části: 1) jak je ovládání na designované a 2) jak funguje technicky.

Některé věci nejsou řešené úplně dobře. Jedna pozitivní věc je, že na rozdíl od prvního dílu se tu konečně dá skrčit, protože dříve platilo, že šipka dolů aktivovala Maru Mari. Tady se tlačítkem dolů můžete skrčit a Maru Mari aktivujete tím, že stisknete dolů dvakrát rychle za sebou. Tohle upřímně chválím.

Tihle malí skřítci vás naučí se odrážet od stěn, což je schopnost, kterou máte ve skutečnosti od začátku hry, ale teprve tady je vám vysvětlena

Taktéž je fajn, že konečně jde bez problémů střílet pod úhlem 45°, a to nahoru i dolů. Jenže problém je, že když chcete něco střelit pod úhlem nad vámi, musíte držet rovně a nahoru zároveň. A jakmile držíte rovně, bere se to také jako příkaz jít kupředu, takže vaše postava sice bude střílet pod úhlem, ale zároveň i popocházet dopředu.

Naštěstí je ve hře i možnost tyhle dvě akce udělat samostatně. Na SNES ovladači je to defaultně L a R, kdy jedním míříte šikmo nahoru a druhým šikmo dolů. Problémem je, že si to nebudete pamatovat, které tlačítko dělá co, zvláště pak v zápalu boje. Aspoň já to tak měl.

Každopádně u tohohle tématu ještě zůstanu. Bohužel je ovládání celkově trochu zvláštní, neplynulé a neresponzivní. Postava často nereaguje tak jak má, a někdy i takové jednoduché úkony, jako je přeskok z jedné plošinky na druhou, jsou celkem problematické. Natožpak nějaká složitější komba, která po vás hra chce později. Uvedu příklad - hlavní hrdinka má schopnost se odrážet od stěn, ale dělá se to tak těžce, až mi to lezlo na nervy. Stejně tak je tu možnost se magneticky přitáhnout k některým objektům za pomocí power-upu Grapple Beam, ale opět - je to hrozně obtížné provést.

Jedna část hry se odehrává pod vodou

Nicméně, možná celé hře křivdím. Trochu jsem googlil, jestli jsem jediný, kdo měl s ovládáním problém, a podle některých diskuzí za to může emulace. Když totiž porovnáme hraní na SNESu, který je připojen do televize, a hraní v emulátoru jako je BizHawk a RetroArch, tak můžete pozorovat, že emulovaná verze Super Metroid má docela velký input lag. Je možné, že je to pravda - v takovém případě je moje stížnost bezpředmětná a tvůrci za nic nemůžou.

Dobře, už to nebudu dále protahovat. Super Metroid je skvělá hra, kterou jsem si užil a bavil se u ní. Je možné, že se jedná o jednu z nejrozsáhlejších a nejkomplexnějších her pro SNES, která je nabytá zajímavými nápady a správnou děsivou atmosférou. Nevýhoda je jen trochu horší ovládání, ale jak jsme si vysvětlili, možná je na vině z velké části emulace, a na originálním železe to šlape lépe. Kdo ví... tak jako tak se mi tahle série zalíbila a brzy se snad dostanu k nějakému dalšímu dílu. Třeba k tomu, co vyšel pro Game Boy, protože jsem ho vlastně čistě chronologicky přeskočil. :)

A to je on! Metroid. Tentokrát vyrostl do obludných rozměrů!