Dohráno – Incubation: Battle Isle Phase Four

Za sedmero mlhovinami, sedmero plynnými obry a sedmero prostorovými anomáliemi, se kterými by si ani mistr La Forge nevěděl rady, byla nebyla planeta Scay'Ra. Na té se rozkládala kvetoucí lidská kolonie Scay-Hallwa. Žel, jak už to tak v hloubi temného vesmíru bývá, došlo k nehodě. Silové pole dělící lidskou populaci od původní fauny selhalo, a na domorodý život vypustilo virus. Nikoli virus smrtící, uměle vytvořený či snad ohavně zmutovaný. Ne, šlo banální herpes simplex. Jenže zatímco vám po nákaze virem toliko vyskočí na rtu nevzhledný vřed, místní obyvatelstvo ten samý virus proměnil v krvežíznivá monstra. A jak dobře víme, lék neexistuje - ani na opar, ani na krvežíznivost. Evakuace obyvatelstva se kvůli diletantskému velení nevyvedla, a tak jste vy a vaše jednotka při pokusu dostat se zpět na kosmodrom odkázáni na vlastní síly. Je čas povolat mocné zbraně, na opar si aplikovat hojivou náplast, a dostat se z téhle zavšivené planety!

To je v kostce příběh tahové strategie Incubation: Battle Isle Phase Four, známé též prostě jako Incubation, popř. Incubation: Time is Running Out. Formálně jde o čtvrtý díl série Battle Isle, ale styčných bodů není mnoho, je to spíše spin-off inspirující se v taktických bitvách X-COMu. Hra je v našich končinách známá, vyšla totiž na cover CD u SCORE č. 69. Obecně Incubation dosahuje až kultovního statusu, přesto se v době vydání hra prodávala nepochopitelně bídně. Přitom jde o po všech stránkách kvalitní a propracovaný produkt, který se sice nevyhnul drobným mouchám, ale ty v nejhorším případě mírně snižují hodnocení, rozhodně nejde o nic, co by mělo hru poslat do zapomnění.

V sérii cca třiceti misí provedete svou malou skupinku vojáků od prvních nesmělých půtek s komicky slabými protivníky, přes přemýšlivé pasáže plné plošinek a spínačů, až po líté bitvy s neřádem tuhým jak přepečený steak. Vojáci nejen, že budou sbíráním bojových zkušeností celkově povyšovat a sílit v různých oblastech (light weapons, leadership ...) , ale také jim budete (dle stavu konta) nakupovat novou výbavu, jako jsou zbraně, brnění, lékárničky, jetpacky atd. Vojáky lze dokonce rekrutovat, ale v zásadě si vystačíte s těmi, které vám hra sama postupně nabídne, rozhodně nedoporučuji se smířit s případnými ztrátami, voják bez zkušeností je v pozdějších misích kanónenfutr.

Such details, much wow!

Mapy, na kterých se bitvy odehrávají, jsou překvapivě malé, a vaši vojáci během jednoho kola ujdou sotva tři čtyři kroky. Evokuje to až deskovku. Skutečně každý akční bod se počítá a není radno jimi plýtvat. Tomu odpovídá i způsob, jak jsou mapy navržené, spíše než volné pole k působnosti vám mnohdy hra předloží hádanku, která má omezený počet řešení. To je pro mě osobně prvním kamenem úrazu, mám obecně ve strategiích radši volnost, která dá prostor k vlastní taktice. V Incubation některé mise připomínají až Sokoban, tzn. je nutné dodržet zamýšlený postup a počet tahů, jinak se vítězství rozplyne v krvavé mlze. Na druhou stranu hra brzy po představení vyloženě "puzzle" konceptů, jako jsou pohyblivé plošinky, výtahy či automatické pasti, překvapivě změní směr, vše uvedené zapomene a zkrotne do klasického a volnějšího pojetí bitek. To znamená že děs, který jsem měl z kombinací všemožných zákeřností v pokročilých mapách, byl zbytečný, nic takového nenastalo. Pořád nevím, jestli šlo o záměr, nebo jestli na propracovanější mise vývojářům prostě nezbyl čas. Jediné, co se táhlo celou hrou, bylo vyloženě zákeřné umístění nepřátel.

Škoda, že ComBot se s námi nechtěl kamarádit víc, praktická věc!

(Mimochodem, pobavila mě podobnost s moderními XCOMy - obranný mód v Incubation rovná se "overwatch" z XCOMu :)

V souvislosti s výše uvedeným nelze nezmínit obtížnost, která je jednoduše nevyvážená. Po úvodních misích náhle přituhne, dobrých deset map vás čeká skutečně náročná dřina, ale pak hra dupne na brzdu a až na sporadického extra tvrdého nepřítele vám nic nepřekonatelného nepředloží. A těchto "tvrďáků" se příliš bát nemusíte, dostáváme se totiž k umělé inteligenci protivníků, která de facto neexistuje. Skutečně, potvora má stejně propracované schéma reakcí jako duchové v Gauntlet. Vidím nepřítele - jdu k němu, nevidím nepřítele - stojím. Tzn. pokaždé lze vynajít "exploit", který vám dovolí zdolat i tuhé bosse bez ztráty života. Totéž platí i o řadových pěšácích.

No jen pojďte, hoši, na koho nevystačí náboje, ten to slízne bajonetem.

No jo, ale jak tedy nahnat obtížnost, když umělá inteligence stojí za pendrek a poslat na hráče stovky potvor by bylo příliš laciné? Jednoduše, hodíme nebohému hráči tolik otravných klacků pod nohy, že se z toho nepošramocen nesebere:

• Klacek číslo jedna - náboje. Těch je neustále nedostatek a občasné bedny s municí umístěné přímo v misi jsou tak důvodem k jásotu. Někdy jsou dokonce klíčovým prvkem, bez kterého by bylo dokončení mise téměř nemožné.
• Klacek číslo dvě - přehřívání zbraní. A nejde o přehřívání po dlouhotrvající palbě, u některých zbraní stačí čtyři výstřely, a s každým dalším vypálením riskujete buďto zaseknutí zbraně, nebo dokonce její explozi, která se rovná smrti vojáka.
• Klacek číslo tři - panika. Vojáci ochotně panikaří, stačí dva dotírající nepřátelé, ztráta jednoho života z celkových 14 a voják je v módu, ve kterém ujde krok, popř. se zmůže na jeden výstřel.
• Klacek číslo čtyři - výbava. Nákup výbavy je ohromně zkomplikován jednotkami směny, kterými jsou kredity (equipment points), schopnosti (skilly) a pochvaly (commendations). Omezovat vás budou hlavně skilly, kredity jsou relativně hojně poschovávány v bednách v misích. Ve výsledku jsou nákupy drahé a je nutné si je dobře rozmyslet. Bez předchozí znalosti hry se vám snadno stane, že se volbou špatné výbavy prokoušete až do kouta, ze kterého nebude úniku. Prostě a jednoduše vaše zbraně nebudou na nepřátele stačit, a možnost situaci řešit je omezená až nulová.
• Klacek číslo pět - gumový generátor náhodných čísel. Některé akce končí přehnaně nepovedeně, vy si ale vzhledem k omezenému počtu nábojů nemůžete dovolit střely vedle či zranění za nula bodů. Naštěstí hra umožňuje kdykoliv vrátit zpět celý tah, což situaci sice řeší, na druhou stranu jde pocitově o podvádění.

A věřte mi, tohle všechno vás postupem času začne strašně prudit :)

You're one ugly motherfucker...

Co na obtížnosti dále přidává, ale co naopak kvituji, je značná variabilita nepřátel. Někteří jsou slabí ale rychlí, jiní zpola neviditelní a schopní se léčit, další umí skákat a vpadnout vám tak před čumák, také tu jsou extra obrnění mutanti zranitelní jen zezadu, nechutní vybuchující pavouci, stacionární "brouci" sloužící jako věže, které lze zranit jen z obranného módu mezi tahy apod. Jsou tu bossové s ohavně vysokým počtem životů, bossové snášející ony explozivní pavouky, bossové jak z Vetřelců... Nudit se rozhodně nebudete. A vězte, že i ti nejslabší z nepřátel vám dokážou pořádně zatopit, nedáte-li si pozor, a většina těch silnějších je schopná vojáka rozpárat během pouhého jednoho kola.

Atmosféra hry stále funguje na jedničku, i přes vizuální stránku poznamenanou zubem času. Incubation sice nedosahuje temnoty a hnusu Vetřelce, ze kterého hra zjevně čerpala inspiraci, ale přesto na vás tíha stísněných koridorů a hrůza z krvelačných emzáckých mutantů dolehnou s intenzitou rány bouracím kladivem. Akcentován je pocit odloučení, až na krátké animované sekvence jste to skutečně jen vy a vaši vojáci v chodbách a halách zamořených Scay'Gery. Depresi dále prohlubují úvodní namluvená slova před jednotlivými misemi, drcená skrze zatnuté zuby nesmírně nasraného vesmírného mariňáka Bratta.

Chvalitebná je práce s 3D kamerou, kdy nejen, že můžete relativně svobodně volit úhel pohledu, ale lze se přepínat přímo do pohledu jednotlivých vojáků, a tahy nepřátel jsou často zpracovány naopak z pohledu jejich. Na to, že 3D bylo ve strategiích novinkou, a ani v ostatních žánrech se zatím příliš dlouho neohřálo, je rozhraní v Incubation příkladné a použitelné dodnes.

Jak to uzavřít? Mám sice k Incubation: Battle Isle Phase Four výhrady, viz klacky pod nohama, neexistující AI a mapy á la Sokoban, ale vlastně jsem se bavil královsky. Pominu-li těch pár "rage quitů" :)

Je to solidní tahovka, která dobře obstála v testu času a s omezeními, kterými trpí, se dokázala rozličnými způsoby vypořádat tak, aby celek fungoval, byť nedokonale. Coby hra měsíce se osvědčila a s klidným svědomím jí můžu doporučit i vám. Odehrál jsem celou příběhovou kampaň a mít nekonečně mnoho času, což nemám, protože další hry čekají, klidně bych si to střihl znovu na vyšší obtížnost. Popř. bych se pustil do datadisku Wilderness Campaign.

Technické poznámky

Incubation se v době vydání (1997) mohla jako jedna z prvních strategií pochlubit 3D zpracováním s podporou 3dfx Voodoo. To jsou písky, které již dávno odvál čas, nicméně při pokusech o rozběhání na moderních systémech se vyloženě nabízí dgVoodoo. Funguje skutečně znamenitě, jak ostatně vidíte na okolních obrázcích. Míra detailu je sice u 27 let staré 3D hry pochopitelně tristní, nicméně díky vhodnému nastavení a renderování ve vysokém rozlišení vašim očích újma nehrozí. Verze z GOG je bohužel distribuována s nGlide, kde výsledky zdaleka tak pěkné nejsou. Tzn. zájemcům doporučuji si s tím pohrát.

Hra má notorický problém s přehráváním audio stop, který se konkrétně u mě projevoval tím, že stopy patřící k intru a outru se mi počas hraní přehrávaly jako běžný hudební doprovod. Řešení jsem nenašel.

Tak sbohem, a dík za všechny ryby. A nedík za pavouky!