Dohrál jsem další českou adventuru a přemýšlím, jestli o ní něco málo napsat. Na jednu stranu už tu na High Voltage máme recenzi od JimiH, která je velice zdařilá, vyčerpávající a adresuje všechny věci, které bych chtěl o hře říct já, takže zřejmě nepřinesu nic moc nového. Na druhou stranu - když už jsem nad tou hrou trávil čas, tak proč z toho něco málo nevymáčknout a nepřispět svou troškou do mlýna?
Adventura Hovniválové aneb Záhada komixu začíná zajímavým intrem. Není to enginové in-game intro, ani animace, ani nic takového. Jedná se o hraný film s herci natočený na kameru. Nejdříve sledujeme život hlavního hrdiny Jerryho, což je naprosto obyčejný kluk, který chodí do školy, po škole jezdí s kamarády na skateboardu a tak dále. Nicméně se jednoho dne rozhodne prozkoumat záhadnou opuštěnou budovu, kterou má po cestě domů. Hlavní hrdina je zřejmě průkopník urbexu. Uvnitř najde na stole ležet komixovou knížku, dá se do čtení a následně... ho komix vcucne dovnitř a on se tak stane součástí komixového příběhu.
V intru je na moment záběr na tajemného muže, jak kreslí komix
Tyto komixy bude muset projít celkem čtyři, aby se dostal zpět do reálného světa. Hra má tedy čtyři různé části, které se od sebe výrazně liší. V první hrajete za soukromého detektiva, který bojuje s organizovaným zločinem. Ve druhé za plyšového medvídka v dětském pokojíčku. Ve třetí za hovnivála. A čtvrtá se odehrává v budoucnosti, kde budete hrát za tajného agenta. Zajímavé je, že v jednotlivých kapitolách se dokonce liší i uživatelské rozhraní.
Tak nějak bych očekával, že všechny kapitoly budou zhruba stejně dlouhé, ale čistě pocitově mi připadá, že třeba druhá a třetí jsou velice kraťoučké. Zvláště u té třetí, kdy hrajte za hovnivála je to zvláštní, když už toho hovnivála nacpali přímo do názvu hry. Čtvrtá je pak delší, než všechny předchozí části.
V první hrajete za soukromého detektiva, co musí rozkrýt organizovaný zločin
Řekl bych, že adventura má na poměry roku 1998 příliš složité ovládání. Možnosti jako použít, podat, zatlačit, otevřít a zavřít byly pravděpodobně už tehdy velice zastaralé. Osobně bych to tedy mírně zjednodušil a sloučil třeba otevřít, zavřít, zatlačit a podat do použít. A hotovo. Proč to dělat tak podivně? Někdy jsou ty akce dokonce trochu ekvivalentní. Třeba u některých dveří použít a otevřít dělá to samé. Jindy ale hra striktně vyžaduje, aby to bylo zatlačit (třeba u tlačítka výtahu). A tak dále.
Je to bohužel také jedna z těch her, která má řadu rychlých akcí, kdy musíte něco udělat v omezeném čase, jinak budete mít problémy, mezi které spadá i smrt. Dokonce jednou takovou rychlou akcí celá hra doslova začíná. Začínáte tak, že jste ve sklepení s bombou, kterou musíte rychle nějak deaktivovat, jinak exploduje a jste mrtví.
Ve druhé kapitole hrajete za plyšového medvídka a musíte zachránit opici, která si ve dveřích přibouchla ocas
Ve hře je také několik přestřelek, kdy se třeba objeví nějaký gangster a vy máte dvě vteřiny na to vybrat v inventáři bouchačku a zastřelit ho. Bouchačka se nepoužívá moc příjemně, protože při jejím použití se kurzor myši přemění na zaměřovač, který vás moc neposlouchá a různě náhodně lítá sem a tam. Zřejmě tvůrci chtěli imitovat to, že né vždy je snadné se trefit, když po něčem střílíte. Výsledek ale znamená, že budete muset hodně často dávat load, dokud se vám to nepodaří.
Téměř na konci hry se objevují také minihry. V jednom případě budete muset na automatu nahrát určité skóre v libovolné minihře (jsou celkem tři), jinak nebudete moct pokračovat dál. Na výběr je třeba i Arkanoid nebo jakýsi shoot 'em up. Naštěstí se to dá přeskočit cheatem, jinak bych to nikdy nezvládl - výše skóre, které je nutné nahrát je hodně přestřelená.
Arkanoid je docela zábavný, ale nahrát 200 000 skóre je fakt na hodiny hraní
Navzdory všem těmhle věcem jsou Hovniválové celkem obyčejnou adventurou, kde budete sbírat předměty, používat předměty, mluvit s postavami a občas dostanete nějaký ten devadesátkový český vtip. Jak jinak! Všechno, co byste očekávali tu je.
Docela se mi líbí grafická stránka hry. Párkrát jsem na internetu četl od pár lidí názor, že je hra celkem "hnusná", ale nesouhlasím. Je vidět, že jednotlivé lokace jsou ručně kreslené pastelkami na papír, který byl následně naskenován do počítače a vložen do hry. Jednotlivé tahy pastelkami jsou celkem "vidět" a myslím, že výsledek je docela zajímavý. Navíc to podporuje hlavní myšlenku hry, tedy, že jste "v komixu".
Ve třetí kapitole konečně hrajete za slibovaného hovnivála, ale je celkem kraťoučká
Hudební stránka také není úplně špatná a třeba garážově-punkové písně jako jsou v intru apod. mi tam dobře sedí. Dabing je také obecně fajn, ačkoliv třeba Jerry zní trochu amatérsky, ale myslím, že v tom je umělecký záměr, protože on má znít jako "obyčejný kluk".
Hovniválové jsou ve výsledku docela OK adventura. Osobně bych zjednodušil ty adventurní "quick-time" eventy, ulehčil akční pasáže a trochu snížil to skóre u automatových miniher. Jako co si budeme říkat - české adventury se svým lehce pubertálním humorem nejsou zase taková veledíla století, aby se člověk ještě trápil nad vysokou obtížností, šílenými minihrami a podivně designovanými akčními pasážemi. Zase člověk musí ocenit jistou originalitu a snahu ty adventury posunout trochu jiným směrem, než bývalo tehdy zvykem.
Ve čtvrté kapitole z vás bude tajný agent
Hm, jsem napsal 2 000 000 skóre místo 200 000
ale pořád je to hodně :D
Opravil jsem :)
Doplnil bych, že je možnost vybrat si obtížnost. Sice je to jen o tom, že se musí použít více předmětů ale za zmínku to stojí.
na to jsem úplně zapomněl :D Díky za připomenutí
Za mě spolu s Dračí historií, TOO, Gookou a Horkým létem jednou z ikonických adventur mého dětství. Ale zatím co ostatní hry jsem dohrál relativně rychle, tuto hru jsem poprvé dohrál až koncem roku 1999, tedy víc jak rok po vydání, kdy jsem na nějakém dávno zapomenutém pradávném fóru našel řešení zákysu ve čtvrté kapitole.