Dohráno: Doom – Legacy of Rust

Jak již víte, Bethesda pokračuje v oprašování FPS klasik ze svého portfolia, a po prvních dvou dílech série Quake přišla řada i na Doom. Nutno podotknout, že na Doom došlo již podruhé, dlouhá léta byl totiž v prodeji oficiální port běžící na enginu Unity, novinka Doom + Doom II je ovšem ve spolupráci s Nightdive Studios předělána remasterovacím švýcarákem, tzn. do enginu KEX. Jak Bethesdu moc nemusím, tak před jejich příkladným opečováváním stříleček od id software smekám :)

Kromě portu samotného je hlavním tahákem čerstvě přeleštěného Dooma dvojice nových epizod The Vulcan Abyss a Counterfeit Eden sloučená v balíček Legacy of Rust. Nemeškal jsem, naládoval broky do věrné dvouhlavňovky, a pustil se po tisící první do krvavé sklizně démonického svinstva. Po pár hodinách sveřepé střelby s vražedným úšklebkem na rtech jsem se vynořil z bran pekelných, a přináším vám stručné dojmy, pěkně za tepla, dokud je motorovka ještě žhavá.

Inu, je to výtečné, i přes drobné výhrady!

Kartografie

Před každým novým WADem mnou cloumají pochyby, jelikož Romero mě svými SIGILy rozmlsal, a já nyní prahnu po propracovaných mapách s velkým smyslem pro detail. Tzn. retro věci jak Master Levels for Doom II či relativně nedávno vydaný megawad Doom the Way id Did mě už tolik nebaví. A první mapa Rustu mé pochyby prohloubila, Scar Gate je doomovská klasika, byť s několika novými dekoracemi. Naštěstí hned od mapy druhé se WAD utrhne z řetězu a rozletí do všech stran, a tempo vyjma mírných zakolísání udrží až do samého konce.

Velká část map je stavěna v duchu Romerových sigilovských šílenství. Propracovaná architektura plná detailů, s divokou geometrií, tu s velkými prostory, tu s kompaktními celky, obé plné navzájem provázaných tlačítek, plošin, skrytých místností nacpaných monstry atp. A v případě Rustu také často v mixu různých grafických stylů, organicky prorostlých do sebe v masu pekelného hnusu. Radost pohledět.

S rozsahem to mapy možná místy přehánějí, zejména v tom smyslu, že dvojice tlačítko -> událost jsou od sebe mnohdy velmi daleko, na druhou stranu po letech jsem si užil dietní porci onoho poctivého doomovského bloudění, což jsem zažil naposledy, když jsem jako malý capart krájel pekelníky poprvé. Bloudění nebylo tolik, aby se stalo otravným, a skutečně mi připomnělo ony staré dobré časy, kdy byl Doom ještě mladý, motorová pila ostrá, a moje zdřevěnělá zadel zvládla dřepět na židli 16 hodin v kuse.

Co dále lze mapám vytknout je nesourodost. Pomyslná příběhová nitka tenká jako pavučinka veganského pavouka kouťáka se jimi sice táhne, ale jelikož jde o směs děl různých autorů, je to zároveň kupa různých stylů a přístupů. Rozhodně nečekejte jednolitou a silnou autorskou vizi, ale neva, jednotlivě mapy fungují na výbornou. Výhrady mám jen k posledním dvěma mapám, které sice přináší vítané vizuální osvěžení, ale zároveň se v nich autoři úplně odbrzdili co se potvor týče a vrhli vám jich před mířidla stovky najednou. Nic pro slečinky, ale dalo se to zvládnout.

Balistika

Dalším lákadlem megawadu Legacy of Rust jsou nové zbraně a nová monstra. Obojí je docela slušné, ale jak mám za ty roky původní sestavu potvor i arzenálu zarytou pod kůží, novinky na mě působily lehce rušivě. Ale nedá se říct, že bych se s plamenometem v ruce nebavil, to ne! A i s multizabijákem zvaným calamity blade byla docela prča. Nicméně obé bych bez rozpaků nahradil plazmovkou i BFGčkem, které kvůli novinkám z WADu naopak zmizely.

Nová monstra zčásti vycházejí z existujících, např. tyrant je zmenšenou verzí cyberdémona, a z části jde o novinky. Dvě mrchy jsou poletující (banshee a ghoul), jedna je pěšák přízemní, vassago, který vám doslova zatopí, pálí totiž oheň. Největší šok mi způsobil shocktrooper (jak příhodné jméno), jde totiž o sprajty doom guye, který pálí plazmovkou. V první okamžik jsem se lekl, že jsem omylem vlítnul do multiplayeru :)

Faktor pařby

Obtížností cílí Legacy of Rust spíše na veterány 2.5D válek, hrál jsem na hurt me plenty a rozhodně nešlo o procházku rozkvetlou loukou. Nejen, že potvor jsou celé chumly, a sviňáky typu mancubus a revenant se nešetří, ale střeliva je téměř permanentně nedostatek. Některé úseky jsem musel skrz nepřátele doslova protančit jen se zdviženou pěstí, abych v neprozkoumaných koutech mapy našel pár nových broků, a mohl se vrátit zpět k férovějšímu souboji. Rozhodně se vyplatí municí šetřit a využívat monster infighting. Trable s náboji tkví i v absenci powerupu jménem backpack, tzn. jste celou hru omezeni základní kapacitou (*). Tohle ale neberte jako výtku, směs je namíchána tak, aby byla veteránům libá, dá se tím prokousat a výzva je to férová.

(* Byl jsem z několika směrů opraven, že jsem jen blbě hledal, batoh s municí se v obou epizodách nachází :)

Technická

Co mě na novém portu zatím vyloženě zklamalo je multiplayer, protože na pingy v řádech stovek milisekund už po letech hraní přes Zdaemon nejsem zvědavý. Zprvu působí nezvykle i vysoká snímková frekvence, po téměř třech dekádách hraní s výchozími 35fps vám těch nových 120fps trochu zamotá hlavou, ale jde o zvyk, i když nesoulady v pohybu monster budete vnímat stále, ten feel je prostě jiný. Celkově to ale šlape náramně a bez zádrhelů, starší Unity port mi chybět nebude.

Mimochodem, zhusta je novému portu vytýkána absence mouse-looku, ale co se mě týče, vůbec to nevadí a dá se polemizovat, jak moc to do Dooma patří. Jasně, řady portů s tím nemají problém, a řady WADů s mouse-lookem počítají, na druhou stranu v původní hře to nemá místo, a ani v Legacy of Rust mi mouse-look nějak výrazně nechyběl (i když by občas pohodlný byl). Jednou je to remaster a mouse-look je de facto nová funkce, která s původní hrou nemá nic společného. Je to jako stěžovat si, že doom guy neumí házet granáty. No, neumí no. A co? :)

Poslední výstřel

Dvou-epizodu Legacy of Rust můžu s klidným srdcem a čistým svědomím doporučit, je to parádní sekaná, a celkově přináší nový port příjemný zážitek ve víru důvěrně známých sprajtů. Opět se musím poklonit Bethesdě, že remaster rozdává majitelům původní hry zdarma, stejně jako tak učinila v případě her Quake a Quake II. Nevím, co tím sledují a co mají za lubem, prostě se mi nezdá, že by šlo o nezištný akt lidumilství, ale to je fuk, hlavně že je co zabít! :)

Dodatek - pokud si chcete Legacy of Rust užít mimo oficiální port, v adresáři se hrou hledejte id1.wad, a použijte buďto aktuální vývojovou verzi portu GZDoom, nebo ještě lépe port DSDA-Doom, kde by kompatibilita měla být stoprocentní. Konkrétně potřebujete port kompatibilní se standardem MBF21.