Contra – počátek série

Contra je v dnešní době docela velká herní série, skoro jako Castlevania (taky je obojí od Konami), a jednotlivé díly jsou roztroušené na všech možných konzolích a platformách... Ale co ten úplně první díl? Ten, který to všechno začal? No ano! Tomu bych se dnes chtěl věnovat.

První Contra se jmenovala prostě jen Contra a vyšla v roce 1987 pro arcade automaty, Amstrad CPC a ZX Spectrum. O rok později pak pro NES, Commodore 64 a MS-DOS. Ještě o rok později pro MSX2. V roce 2016 pak dokonce pro Playstation 4 a o rok později pro Xbox One. Pro potřeby tohoto textu jsem si zahrál NES verzi.

Celá hra je zasazená do roku 2633. Intro nám ukáže, že z vesmíru na planetu Zemi dopadl nějaký meteroit a přistál na ostrově Galuga Archipelago poblíž Nového Zélandu. Pokud se vám tenhle ostrov nedaří na globusu najít, tak je to nejspíše tím, že je to ostrov zcela fiktivní, který si tvůrci vymysleli, a pravděpodobně je to odkaz na knihu Souostroví Gulag. Každopádně z meteoritu začali vylézat ufouni a založili si organizaci Red Falcon, která má jediný cíl - zničit lidstvo. Nebo tak něco.

Hlavními hrdiny jsou týpci Bill a Lance. Oba vypadají stejně, protože využívají stejný sprite a liší se jen barva jejich kalhot, kdy jeden má modrou a druhý červenou. Klasický způsob, jak ve hrách ušetřit paměť - stačí jen změnit jednu hexadecimální hodnotu pro barvu, aniž byste museli kreslit nový sprite. Každopádně pokud pojedete singleplayer, budete hrát za týpka s modrými kalhotami, a pokud multiplayer, tak tam bude i ten druhý, co nosí červenou. (Tričko samozřejmě nemá ani jeden, protože hrdinové v osmdesátkách trička nenosili.)

Bill a Lance se musí prostřílet na základnu Red Falcon a zničit ji. Jo a ještě něco - "Contra" je v tomhle případě hodnost, která se uděluje těm nejlepším vojákům, přičemž Bill a Lance jsou z jednotky Marine Corp's Contra. Možná právě proto je vybrali na takhle důležitou misi.

Sakra, nemůžu uvěřit, že jsem tak primitivní příběh musel popsat na tři odstavce, ale co už.

Contra je žánrově úplně obyčejná akční hra, kde musíte projít několik levelů a postřílet v nich vše živé. Na konci pak obvykle čeká nějaký ten boss, kterého je nutné ustřílet k smrti. Contra obsahuje 8 kraťoučkých levelů a celá hra se dá proběhnout za 50 minut.

Otázka, která se samozřejmě nabízí - je Contra obtížná hra? Inu, je od Konami, je z osmdesátek a vyšla pro automaty, takže si pište, že je. Prakticky se vás celou hru bude snažit zabít snad úplně každý pixel na obrazovce. Neexistuje zde nic jako zdraví - jakýkoliv damage, který dostanete, znamená okamžitou smrt. Naštěstí nemusíte opakovat celý level, ale probudíte se tam, kde jste umřeli, a můžete pokračovat dál. Konec nastává teprve tehdy, až vám životy dojdou úplně, což se stane hodně rychle vzhledem k tomu, že je budete mít na počátku jen dva. Jakmile vám dojdou, pak můžete využít jedno ze tří continue a level restartovat. Jakmile vám dojdou continue, nastává game over, což opravdu znamená game over, protože hra nejde ukládat.

V Contře se nachází dva druhy levelů. Jeden typ se hraje jako klasická 2D plošinovka, kdy musíte projít level zleva doprava, nebo odspodu nahoru. U toho musíte postřílet vše živé a na konci porazit bosse. Hlavní postava (nebo postavy) umí jen chodit, střílet, nebo skákat - co víc byste chtěli, že? Základní zbraň střílí pomalu a je nic moc, ale brzy můžete najít lepší zbraně jako plamenomet a různé další věci.

Nutno podotknout, že zbraně se někdy získávají dost špatně. Někdy přes obrazovku letí taková bílá elipsa, kterou musíte rozstřelit, a z ní vypadne okřídlené písmeno - okřídlené proto, aby vypadalo jako medajle. Když ho seberete, máte novou zbraň. Trefit tuhle elipsu je celkem pracné a hlavně si ty zbraně moc neužijete, protože když umřete, tak je hned ztrácíte a zůstane vám zase jen ta základní.

Co se týče toho druhého typu levelů, tak ten je pojatý trochu jako akce z pohledu třetí osoby. Tj. vidíte vašeho hrdinu (nebo hrdiny) zezadu a nepřátelé na vás nabíhají zepředu. Úkolem je projít chodbou a ničit tam velká kovová vrata. Tahle vrata na sobě mají takovou červenou kouli, kterou musíte rozstřelit, čímž vrata explodují a vy můžete projít dál.

Tato vrata však mají určité stupně ochrany. Za prvé jsou na nich různé střílny, která vás neustále kropí vším možným i nemožným. Dále je chrání vojáci, kteří přichází v proudech zleva a zprava. Pochopitelně po vás střílí nebo dokonce hází bomby (které mají docela slušný splash-damage). To není všechno - ještě se před vámi nachází elektrický plot a vy se ho nesmíte dotknout. To pořád není všechno! Občas se proti vám kutálí jakési válce, a ty je třeba rychle přeskočit, jinak smrt. Co je tak trochu nevýhoda je fakt, že hra není úplně pixel perfect a někdy vás věci zabijí, i když se vás sotva dotkly. Jo a ještě jedna věc - červená koule, kterou máte za úkol rozstřelit, je někdy schovaná za kovovou deskou a vy musíte nejdříve rozstřelit tuhle desku, abyste mohli zničit červenou kouli.

A takhle vypadá zhruba celý druhý a čtvrtý level - tj. procházíte dlouhou chodbou a zničíte hromady takovýchto dveří. Zničíte jedny, pokračujete k dalším. Na konci pak čeká boss. Jak jinak...

Jedna věc, která je opravdu nepříjemná, je nekonečný respawn. Určitě si teď říkáte: „Cože, v téhle hře je nějaká pasáž, kde je nekonečný respawn? Nebo možná dvě pasáže?“ Ne ne, to chápete špatně... CELÁ HRA JE NEKONEČNÝ RESPAWN! Tj. od začátku celé hry až úplně do konce nabíhají nepřátelští vojáci zleva i zprava a nedají vám pokoj ani na vteřinu. Někdy dokonce i během boss-fightů.

Za zmínku ještě stojí poslední level. Ač je celá hra značně militantní a sci-fi-oidní, poslední level je spíše hororový, protože se octnete v hnízdě mimozemšťanů. Po estetické stránce ho musím obdivovat - nechápu, jak tvůrci dovedli s tak omezenou grafikou vytvořit takové obludy.

Tak to byla Contra - důležitá hra herní historie. Za mě dobrá hra, akorát prostě neuvěřitelně tuhá, ale to už je taková běžná věc osmdesátých let, takže s tím se počítá. Nejsem si jistý, jestli by dovedla zaujmout dnešního hráče - spíše bohužel ne. I tak jsem rád, že jsem si ji zahrál.

Docela zajímavý text o Contře napsal i Fruth v roce 2010. Doporučuji.

A taktéž bych chtěl dodat, že to není poprvé, co se téhle sérii věnuji. Psal jsem tu třeba o Contra Hard Corps z Genesis (která za měsíc slaví 30 let od vydání.)