Chameleon, hra která splynula s okolím

Málokterou hru potká tak nešťastný osud jako právě Chameleona. On to totiž není špatný kousek a na svojí dobu i docela dobře vypadal, ale hra prostě neměla zrovna na růžích ustláno.

Vydavatel Take-Two jí tehdy přidělil do vínku černého Petra, kterého se hra už nezbavila. Nejen, že byl Chameleon po dokončení odsunut o několik měsíců (některé prameny hovoří dokonce o tom, že ležel v šuplíku až dva roky!), ale ani v době vydání o něm prakticky nikdo neslyšel. Žádná mediální kampaň, žádný marketing, nic. České herní weby a časopisy hru recenzovaly s nadprůměrným hodnocením, ale finálním zabijákem možných prodejů bylo vydání pouze v Česku, na Slovensku, v Polsku a v Rusku. Jak se museli cítit autoři z bratislavské pobočky Illusion Softworks, se můžeme jen domýšlet. (Chameleona nakonec vydali pod názvem Silver Wish Games.) Inu, můžeme nadávat na zlého vydavatele, ale nic s tím nenaděláme. Pojďme se tedy raději podívat na hru samotnou.

Pokud jste při zmínce o Illusion Softworks zpozorněli, tušíte správně. Chameleon je totiž nejmladším bráškou české Mafie a Hidden & Dangerous 2, po kterých zdědil LS3D engine se vším všudy. Povědomé vám budou animace z obou her i textury, které někdy vypadají líp, někdy hůř. Výše posazená kamera přes hlavu hlavního hrdiny a nutnost před výstřelem nejprve zvednout zbraň vám taktéž nebudou cizí. Nejde však o městskou akci ani taktickou střílečku. Jak název napovídá, budeme splývat s okolím. Chameleon je stealth akce.

Simulace dopravy dělá hezkou kulisu. Jen se občas něco nepovede.

Hra se odehrává odhadem na konci 80. let a ocitáte se v kůži bývalého agenta CIA, jenž byl v dětství svědkem atentátu na své rodiče a touha po pomstě ho nikdy tak úplně nepřešla. Právě jeho vlastní vyšetřování ho stálo místo a s pomocí bývalého kolegy, se kterým si občas zavolá z budky, se vydává rozplést spiknutí na vlastní pěst. Příběh posouvají především telefonáty mezi jednotlivými misemi. Vše stručně a jasně s poměrně strohým schematickým znázorněním výsledků vašeho dosavadního pátrání. Žádnou extra hloubku v tom nelze hledat.

Po volbě mise (ty absolvované si můžete kdykoliv zopakovat) následuje výběr zbraní a gadgetů. U sebe unesete jen jednu pistoli a jednu větší zbraň, což nevadí, protože střílecích sekvencí není nijak moc. Většinu výběru tvoří různá SMGčka, ale později narazíte i na pár útočných pušek, a hned v jednom z prvních levelů se dá sebrat i sniperka. Některé zbraně mají volitelný tlumič nebo optiku. Někdy je vám dovolena jen pistole, někdy ani to ne. Stane se i, že vám hra přihraje nebo sebere nějaký kvér přímo během mise. Od mrtvol neseberete nic. Párkrát se také stane, že musíte projít kontrolním bodem, kde vás prošacují a pokud zjistí, že jste ozbrojeni, hned vás zatknou a končíte. Musíte tedy hledat alternativní cesty nebo vyrazit beze zbraně.

K palným zbraním můžete nabrat pár dalších nesmrtících udělátek. Každá mise vám dovolí jen předem určené gadgety, přičemž některé je potřeba explicitně zaškrtnout, abyste je měli sebou. Zprvu mi účel takové možnosti nebyl zcela jasný a kromě paralyzéru a paklíčů jsem asi ani nic dalšího nepoužil. Postupně se vám ale zpřístupní třeba kuše na vzdálenou tichou likvidaci a různé druhy granátů, což už se může hodit. Jak postupně přibývaly další věci, ukázalo se, že takhle zaškrtnout jich jde maximálně pět.

Přepnutí do první osoby přestřelky značně usnadní.

Kdyby Chameleon aspoň trochu prorazil, pravděpodobně by se mu přezdívalo český Splinter Cell. Hlavní hrdina sice není navlečený do high-tech oblečku s cool brýlemi, které by viděli svítit všichni kromě nepřátel, ale vybavení složené ze šperháků, laserového mikrofonu, nočního vidění a kamery pod dveře vám Splinter Cell budou rozhodně připomínat. A kdyby náhodou ne, tak ukazatel vaší viditelnosti určitě. Není to však čistá kopírka hry od Ubisoftu. Drobnou inspiraci poznáte i z Hitmana, nebo třeba z Death to Spies.

Bohužel právě ta viditelnost je hlavním kamenem úrazu. Totiž pokud se chcete pohybovat v herním světě tak, aby vás nikdo nespatřil, stačí si stoupnout do stínu. Téměř jakýkoliv stín vás totiž dokáže skrýt natolik, že můžete beztrestně běhat několik metrů před nepřáteli. Můžete stát ve větším prostranství zastíněném hangárem. Proti vám stojí tříčlenná hlídka a kouká na vás, jak jim právě škrtíte kolegu. Stojíte totiž ve stínu a díky tomu jste prakticky neviditelní. Je právě dost škoda, že stealth stránka hry a skrývání před nepřáteli jsou řešeny jen takto. Nejde také s osvětlením nic dělat ve smyslu, že by šlo zhasnout, nebo rozstřílet zdroje světla. To se však dá pochopit, protože mafiánský engine prostě nebyl ani tehdy zrovna nástroj na dynamické osvětlení.

Hej, klucí! Škrtím vám parťáka tady v tý hrozný tmě!

Ano, i tenhle tmavší pruh je "zóna neviditelnosti".

Spolu se stealthem samotným trochu pokulhává i design úrovní. Vlastně by se ale dalo říct, že řešení exteriérových misí je vlastně jen takové courání v labyrintu z keříků, které vám sahají asi tak po kolena. Cesta mezi keříky je vyjádřena tmavými fleky na zemi (to jsou opět ty stíny). V nočním levelu jsou zase naopak místa, kde vizuálně je sice tma jako v pytli, ale podle ukazatele je vás vidět na sto honů. Ve dne to vypadá hnusně a v noci hloupě. Navíc je to vidět hlavně v misích na vojenských základnách, kde je vše ponořeno do odstínů šedi a opravdu není ani moc na co koukat. Přitom pěknou městskou scenérii se ve hře podařilo vytvořit mnohokrát. Většina levelů začíná někde na ulici, kde chodí lidé, někteří s něčím interagují a jezdí tam auta s lehkou simulací provozu. To naopak působí pěkně a živě. Jen posuďte sami na screenshotech.

Na druhou stranu, není potřeba hrát vždy jen pomalým plížením. Pokud máte v misi zbraně a vyvolaný poplach neznamená konec hry, je naprosto v pořádku zbraně používat. Hlavní hrdina není žádný Mirek Dušín, aby se musel zdráhat používat hrubou sílu a agent 47, co vydrží dvě rány a jde k zemi, už vůbec ne. Naopak agresivní postup je hlavně v pozdějších levelech příjemnou změnou. Vyvolaný alarm za chvíli odezní a se správně zvolenou zbraní, co málo kope a ideálně má přidělanou optiku, se nemusíte bát ani střetu na větší vzdálenost, kde s pistolkou nemáte šanci. Navíc hra jde kdykoliv přepnout do pohledu první osoby, což střelecké střety dosti usnadní. Škoda jen, že na tuhle funkci jsem přišel víceméně omylem až někde za půlkou. Nepřátelé nejsou sice žádní géniové, ale mušku stormtoopera taky úplně nemají, takže i při přestřelkách to chce trochu krytí a pohotově reagovat, když na vás někdo naběhne.

I přes ne úplně povedený stealth se ale Chameleon hraje docela dobře. Není to zdlouhavé, mise ani jednotlivé úkoly nejsou úmorně dlouhé, povinné přestřelky jsou kraťounké, i když jsou občas zasazené trochu na sílu. Celkově to, že byste se někde zasekli, hrozí opravdu jen velmi málo. Naopak stále máte pocit, že se hra posouvá. Prostředí, ač to tak ze začátku nevypadá, nakonec není tak monotónní, a podíváte se do různých koutů světa od Irska, přes Balkán, blízký východ až do Karibiku a Jižní Ameriky. Občas potkáte nějaký drobný bug, jako že se někdo zasekne ve dveřích, ale nic fatálního.

Hra jinak bez problémů šlape na W10 a podporuje i vysoké rozlišení - na noteboku mám nativně 2560 x 1440, víc mi konfigurační utilita nenabízí. Pokud budete chtít Chameleona vyzkoušet, určitě se toho nebojte. Sice doslova splynul s okolím a málokdo si něj dnes vzpomene, ale za zkoušku to určitě stojí. Oficiální cestou ho však neseženete.