Brány Skeldalu 2 – netradiční pokračování

Brány Skeldalu se v roce 2002 dočkaly pokračování. Pokračování, které se však vydalo do trochu jiných žánrových vod, jelikož první díl je krokovací dungeon, ale druhý díl - Brány Skeldalu 2: Pátý Učedník - je point'n'click adventura. I když ne tak úplně, protože zároveň obsahuje jisté RPG prvky a systém kouzlení.

Každopádně druhý díl na ten první navazuje hlavně příběhově. V prvním díle se parta hrdinů vydala porazit zlé mágy do věže Skeldal, což se jim podařilo. Nicméně ze všech těchto hrdinů nakonec přežil jen jeden jediný - Wahargem. Wahargem je oslavován, chválen, uctíván a v rámci toho získá i jistou politickou moc. Ta mu trochu přeroste přes hlavu. Bohužel se začne chovat jako tyran a zneužívat svého vysokého postavení. Student magie Engeor se nebojí Wahargema otevřeně kritizovat a poukazovat na to, že je to krutovládce. A co s ním tenhle totalitní režim udělá? Správně... zatkne ho a zavře do vězení.

A tady začíná naše hra. Engeor je hlavní hrdina, za kterého budete hrát a jeho první úkol je z vězení utéct a Wahargemovi se postavit.

Příběh je každopádně docela zajímavý a dobře napsaný. Já osobně moc nemusím fantasy - není to můj oblíbený žánr a tolik ho nevyhledávám. Nicméně jsem rád, že to pan Rohlík / Skeldal neutopil v babrání se v lore a nemusel jsem se učit o hromadě fiktivních ras a národů. Stejně tak jsem se nemusel učit nějakou dlouhou fiktivní historii nebo fiktivní zeměpis. Příběh je spíše orientován na lidi, přičemž hned v prvních pěti minutách hry se ukáže, že nesmím věřit každému, kdo vypadá sympaticky. V tomhle ohledu chválím. Navíc celkově tohle pokračování rozšiřuje a rozpitvává lore z prvního dílu, takže jsem už věděl, co a jak.

Co se týče hry, obecně mě příjemně překvapila. Nevěděl jsem, co mám vlastně očekávat a šel jsem do toho s jistou mírou skepticismu, ale výsledek je docela fajn.

Docela příjemné překvapení bylo i to, že hra prostě a jednoduše funguje. Po tom, co jsem měl řadu technických problémů třeba s Gooka, Dreamland, Horké léto 2 apod., jsem začal už předpokládat, že cokoliv českého se nerozjede bez hromady patchů, různých nastaveních kompatibility apod. Brány Skeldalu 2 mi na Windows 10 naskočily ihned a frčely téměř bez problémů. Samozřejmě jsem měl i několik drobných pádů hry a narazil na nějaké podivné bugy, ale to se dá čekat.

Nejzabugovanější je jednoznačně pohyb hlavního hrdiny. Někdy, když šplhá po žebříku, se bugne animace šplhání a on šplhá i po tom, co už vlastně nešplhá a normálně chodí. Nebo i naopak - někdy se animace šplhání nespustí, takže hrdina "chodí" po žebříku. S tím je spojený i dost divný path-finding, protože mi občas hrdina odešel úplně někam jinam, než bych si přál.

Co se týče adventuření, vesměs se to hraje normálně, ale zároveň je tu pár zvláštností. Levým tlačítkem na myši vyvoláváte menu obsahující tři ikonky. První z nich je kouzlení. Druhá ikonka je symbol ruky a třetí symbol úst. Co se týče úst, ty pochopitelně vyvolávají dialog s postavami. Zvláštní je, že když to použijete u něčeho jiného, než u postav - např. na strom - hlavní hrdina řekne: „To si s ním mám promluvit, nebo ho sníst?“ Jako by vám nadával, že zkoušíte akci ústy na místě, kde se to nehodí. Osobně bych tohle vystřihl, protože to řekne pokaždé, když se uklepnete, a je to trochu otravné.

Co se týče ruky, tak ta vnucuje představu, že ji budete využívat na akce a sbírání předmětů. A ano, skutečně vyvolává akci a sběr předmětů. Zároveň ale také funguje jako prozkoumávání, protože v mnoho případech, když zvolíte ruku, hlavní hrdina jen danou věc popíše. Pokud nějaká kombinace nemá žádnou akci, hlavní hrdina řekne jen „nic“, což také působí trochu zvláštně.

Zvláštní také je, že se hodně věcí dělá ve skutečnosti pravým tlačítkem na myši. Například chození - hlavní hrdina chodí za kurzorem jen když dáte pravý klik.

Kromě adventuření jsou tu i RPG prvky. Můžete si zobrazit profil hlavního hrdiny, kde vidíte jeho zkušenosti (které se jmenují "trofeje"), jaká má kouzla a na jaké úrovni je jeho útočné plus obrané číslo. A tak dále.

Když půjdete třeba po lese, může vás přepadnout bandita, vlk, had nebo kostra. Následuje souboj a herní prostředí se rozdělí na malá políčka (které defaultně nejsou vidět, ale lze je zapnout v nastavení). Stejně jako v prvním díle, i tady jsou souboje na tahy. Vy máte k dispozici několik tahů útoku a několik tahů přesunu (např. čtyři políčka). Jakmile je vyčerpáte, jsou na tahu protivníci. Vás počet tahů se bude postupně zvyšovat tím, jak budete získávat zkušenosti. Na konci hry budete mít až čtyři. Nepřátelé jich však postupně také budou mít víc.

Někdy se stane, že když započne souboj, tak první tah má váš protivník, což je fér. Fér je to v tom, že první tah hra rozhoduje náhodně. Ovšem zároveň je to trochu k ničemu, protože se obvykle nestane nic jiného, než to, že hráč dá load, aktivuje souboj znovu a bude to dělat tak dlouho, dokud nebude mít první tah. Popravdě, někteří protivníci jsou tak silní, že když oni mají první tah, znamená to, že vás ihned zabijí a nemáte ani možnost se bránit.

Co je také trochu otravné je to, že tu prakticky neexistuje možnost útočit bez kouzel. Můžete vybrat ikonku ruky a kliknout na protivníka, přičemž Engeor mu jednu vrazí. To mu mnohdy nevezme ani jedno HP. Ono to dává smysl a je celkem normální v RPG hrách, že kouzelník se moc nedovede bránit fyzicky. Ovšem v téhle hře nemáte na výběr, protože Engeor JE kouzelník a nemůže být nic jiného. Když vám dojde mana, jste prostě naprosto v prčicích. Pokud tedy nemáte elixír, co manu doplňuje.

Trochu mi také vadilo to, že se kouzla v dialogu kouzel zobrazují jen jako ikonky, takže nevíte, co které kouzlo dělá. Já osobně jsem musel pravidelně lézt do profilu hlavní postavy, abych zjistil, jak se které kouzlo jmenuje, než jsem ho vybral z dialogu. Nějaký popis vedle kurzoru by neuškodil.

Tak jako tak souboje hodnotím pozitivně. Přišly mi docela zábavné tím, jak vyžadují jistou míru taktizování. Např. zajímavé kouzlo je oko za oko, které se objevilo už v prvním díle. Tohle kouzlo způsobuje, že když vás protivník zraní, odebere mu to HPéčka stejně jako vám. Tj. protivník vás sekne, vezme vám 10 HP a jemu se také odečte 10 HP. Vy třeba můžete vykouzlit golema, zakouzlit na něj oko za oko, nechat ho, aby se chvíli pobil s nepřáteli, a pak mu doplnit zdraví, což doplní zdraví jen jemu, ale nepřátelům ne. Jak vidíte, kouzla se dají různě kombinovat a využívat mnoha způsoby.

Kouzla se navíc nevyužívají jen při soubojích, ale i při adventuření. Potřebujete rozdělat oheň? Hodíte do ohniště fireball. Nejste dost silní, abyste odtlačili víko rakve? Zakouzlíte posilnění. Myš, kterou chcete ulovit, je příliš rychlá? Můžete na sebe použít kouzlo zrychlení. V tomhle ohledu jsou Brány Skeldalu 2 opravdu zajímavou hrou.

To však vede k i několika nelogičnostem. Například vám hra představí kouzlo teleport a vy se můžete teleportovat přes jednu propast. Zároveň to však hra jakoby zapomene a u příští propasti to nejde. Vy přes ni musíte postavit fošnu, abyste mohli přejít. Takových momentů je tu víc, kdy jsem si říkal, že to moc nedává smysl, a že tvůrci zapomněli na možnosti, které do hry sami před tím implementovali.

Trochu nedomyšlená je třeba i ta PRG část. V jeden moment jsem se dostal do další kapitoly a neměl u sebe elixíry many. Nemohl jsem pak porazit některé nepřátele. V předchozí kapitole šly elixíry normálně dokoupit, ale v té následující žádný krámek nebyl, takže se nikde nedaly sehnat. Musel jsem si dát předchozí save a nakoupit si je. Pak to ale prostě už nejde. S tím je spojen i fakt, že celou druhou polovinu hry jsou vám k ničemu veškeré peníze, protože je nemáte za co utratit.

Za zmínku ještě stojí grafika. Moc se mi nelíbí postavy, protože vypadají, že je někdo dal dohromady v nějakém programu na vytváření 3D modelů a exportoval. Ve výsledku vypadají trochu gumově.

Co se však týče lokací, jejich art-style se mi líbí a připadá mi esteticky velice hezký. Některé momenty tu mají příjemnou atmosféru - třeba, když jste někde v bažinách, kolem dokola je lehká mlha, z mokřin kolem vykukují stébla trávy a tak dále.

Za nejsilnější prvek celé hry však považují hudbu. Možná je to překvapení, ale ta je na vysoké téměř filmové úrovni. Sice je těch tracků jen pár a hrají furt dokola, ale každý z nich mi přišel, že zvedá celou hru na vyšší úroveň.

Co jsem se dočetl na pár místech je to, že hra měla dost malý rozpočet a byla od začátku pojatá trochu skromně. A je to občas vidět. Některé cut-scény jsou třeba jen jeden obrázek, který pomalu zoomuje a hlavní hrdina přes to něco říká, jako „překonal jsem bažinu a blížím se k městu“ apod. Postav je tu jen pár a rozhovory jsou obvykle spíše kraťoučké.

Tak jako tak je to důvod pro mnoho lidí, proč hru trochu shazují, ale u mě je to naopak - naopak je celkem obdivuhodné, když dovedl vzniknout tak rozsáhlý projekt v takových nelehkých podmínkách.

Brány Skeldalu 2 ve výsledku hodnotím pozitivně, protože jsem byl příjemně překvapen. Nečekal jsem nic moc, ale dostal jsem dílko, kde mě celkem zaujal příběh. Dílko, které obsahuje zajímavý mix adventury a RPG, přičemž oba prvky jsou celkem originálně a kreativně propojené. A také dílko, které mě i přes skromný původ zaujalo svou estetickou i hudební složkou. Za mě tedy spokojenost a respekt tvůrcům.