Rayman 3: Hoodlumská hrozba

Možná se podivujete nad tím, proč je tu text o třetím dílu Raymana, a proč jsem nezačal od toho prvního. Inu, to se má tak, že jsem ostatní díly nikdy nehrál a hrál jsem pouze Rayman 3. Jako malý jsem ho dostal od bráchy k narozeninám a totálně jsem se do něj zažral.

Podle toho, co jsem později četl, se zdá, že je trojka považovaná za jeden z nejslabších dílů série, což mě tedy překvapuje, protože je to úžasná hra, ale je možné, že ostatní díly jsou ještě úžasnější... Těžko říct, neznám je. Zatím.

Rayman je takový zvláštní tvor, který nemá běžné končetiny. Jeho ruce a nohy (a hlava) kolem něj levitují, téměř jako by byly připojené neviditelným lankem. Případně frčí na bluetooth, kdo ví?

Příběh nás zavede do jednoho lesíku, kde žijí červené bludičky (Red Lums). Ty žijí šťastně a spokojeně, dokud se neobjeví André. André je temná bludička, která má schopnost měnit červené bludičky na temné. Postupně si jich vytvoří celou armádu. A co je horší, má také schopnost transformovat temné bludičky do podivných tvorů jménem Hoodlomové. Moucha Murphy a žabák Globox si uvědomí problém a chtějí Raymana varovat. Rayman však spí jak dřevo. Kamarádi se ho pokouší probudit, ale není jim to nic platné. Hoodlomové už se blíží, takže Murphy popadne spícího Raymana za vlasy a letí s ním pryč. A tady už získává kontrolu nad Raymanem hráč a začíná první level.

Třetí kapitola se odehrává v bažině The Bog of Murk a má skvělou atmosféru.

Rayman je jakožto žánr plošinovka a hopsačka, čili už ze začátku si užijete spoustu skákání, spoustu plošinek, spoustu šplhání a tak dále. Rayman také umí svoje vlasy proměnit ve vrtulku, čímž může zpomalit pád a doskočit i na vzdálenější plošinky. Celá první část hry je v podstatě tutoriál, kdy kolem vás stále poletuje moucha Murphy a vysvětluje vám vše, co Rayman umí a jak se to dá využít.

Následně narazíte na Globoxe, který vám vrátí ruce, (ty vám utrhnul, když se vás pokoušel probudit). A s těmi přichází bojový systém. Rayman 3 totiž není jen plošinovkou, ale i akční hrou, neboť Rayman může střílet pěsti. Combat system je každopádně trochu složitější, kdy na začátku úplně nevíte, co se po vás chce, ale jakmile to pochopíte, tak pohoda.

Největší kámen úrazu je strifování. Jedním tlačítkem se Rayman přepne do strife režimu (a to tlačítko bohužel musíte celou dobu držet), což znamená, že šipky doleva/doprava přestanou fungovat jako zatáčení, ale Rayman místo toho chodí do stran (a opisuje pomyslný kruh). Výhodou je, že to zároveň ukotví kameru za zády Raymana a hledíte na nepřátelé přímo před vámi. A co víc, můžete střílet pěsti do stran, které pak letí půlkruhem a narazí do protivníka z boku. Je dobré si tenhle způsob boje osvojit co nejlépe, protože se to docela hodí, ale také vás k tomu hra občas různými způsoby nutí.

Kapitola The Land of the Livid Dead je vizuálně nejzajímavější.

Problémem je, že u toho musíte používat až čtyři klávesy. Jednu pro strifování (tu celou dobu držíte), další dvě pro uhýbání/kroužení a čtvrtou pro útok. Některé klávesnice vám nedovolí stisknout víc, jak tři klávesy zároveň. Když se o to pokusíte, klávesnice udělá PÍP a nic se nestane. Aspoň tak tomu bylo v roce 2003, když Rayman vyšel. A ano, Rayman 3 je hra, na kterou opravdu silně doporučuji gamepad! Na tom se to hraje tak stokrát lépe.

Rayman 3 také obsahuje zvláštní systém power-upů. Nejdříve najdete zelenou plechovku jménem Vortex, která vám dá schopnost střílet víry, co vypadají trochu jako Tasmánský čert, když se promění ve vír. K čemu je to dobré? Občas můžete narazit na plošinku, která je příliš vysoko a nedá se na ni doskočit. Ovšem sloupek, který tuto plošinku podpírá, má závit. Když do něj střelíte vírem, tak se zašroubuje jako žárovka a plošinka se tím sníží. A nyní na ni můžete doskočit. Mimo jiné se tím dá útočit na nepřátele.

Dále je tu modrá plechovka jménem LockJaw, která vám dá schopnost vystřelovat řetězy, co mají na konci čelisti. Tvůrci do jednotlivých úrovní zakomponovali takové poletující hranaté obruče. Když se do nich čelisti zakousnou, můžete se zhoupnout jako Indiana Jones na lasu.

Ještě je tu červená plechovka Heavy Metal Fist, která Raymanovi vykouzlí kovové rukavice. S nimi má silnější údery, čili můžete rozbít různé dřevěné bariéry, nebo porazit silnější protivníky. Žlutá plechovka Throttle Copter dává schopnost vzlétnout do výše. A nakonec oranžová - Shock Rocket - ta umožňuje střílet naváděné rakety.

Kapitola The Desert of the Knaaren je další z mnoha míst, na které se nedá zapomenout.

Nutno podotknout, že všechny schopnosti jsou pouze dočasné. V případě plechovky, co vám dává schopnost létat, je to dokonce jen pár sekund, což stačí na to, abyste se dostali na nějakou plošinku, na kterou normálně nedoskočíte, ale nic víc. Naštěstí plechovky nemizí a dají se sebrat opakovaně.

S power-upy se také pojí dost netradiční level design. Řekněme, že celá řada plošinovek ve 3D je značně lineární a úkolem je jít stále za nosem. Typicky to tak je třeba ve 3D hrách se Sonicem či Crashem Bandicootem. Jako by se stále snažily kopírovat ten styl, který měly původně ve 2D. Každopádně, Rayman 3 na to jde trochu jinak.

Typicky level vypadá asi takhle: Rayman projde tunelem na takové větší prostranství. Raymanovi nad hlavou poletují plošinky, ale ještě se na ně nedostane. Nejdříve se objeví hromada Hoodlumů a začíná souboj. Až je všechny porazíte, z jednoho vypadne žlutá plechovka, co vám dá schopnost létat. A tak vyletíte na nejdostupnější plošinku, a tam vám power-up vyprší. Přeskáčete po plošinkách až se dostanete na jednu, na které je modrá plechovka. Ta dává schopnost střílet řetězy s čelistmi. Přeskáčete přes hromadu obručí, přes hromady balónků a nahoře seberete oranžovou plechovku. Ta dává schopnost střílet naváděné rakety. S ní tedy sestřelíte visící klícku, ve které jsou uvěznění mužíci Teensies, (ty musíte celou hru postupně osvobozovat z klíček). Ti vám za odměnu vykouzlí červenou plechovku. Tu seberete, rozrazíte kovovou pěstí dřevěnou bariéru poblíž, která blokuje vchod do jeskyně a tam level končí.

A to všechno se odehrálo na jednom místě. Na prostranství, nad kterém poletovala hromada plošinek, obrouček, balónků a... to je celé. Prostě jako by se tvůrci snažili využít prostor na maximum. Podle mě je to strašně zajímavé a konečně je vidět snaha se zbavit toho prokletí linearity, kterým 3D plošinovky obecně trpí.

V jednom levelu si užijete plavbu po moři.

Za zmínku ještě stojí, že je Rayman 3 poměrně těžká hra. Je to docela zvláštní, když vezmeme v potaz fakt, že se vlastně jedná o hru pro děti. Člověk by očekával, že to bude hračka, piece of cake, ale nikoliv! Některé pasáže jsou natolik tuhé, že si budete trhat vlasy a sežerete gamepad. Přesto ale musím říct, že je obtížnost mnohdy naprosto férová a rozhodně vám dost odpouští chyby. Pády z plošinek obvykle neznamenají smrt, ale jen to, že spadnete někam, odkud se můžete dostat (např. vyšplhat po žebříku) a zkusit to znovu. Některé červené bludičky, které doplňují zdraví, se neustále obnovují (třeba i během boss fightů). A tak dále. Dá se to tedy zvládnout.

Možná některé zklame, že se Rayman 3 nedá libovolně ukládat, ale pozice se ukládá sama automaticky na určitých checkpointech. Ty jsou naštěstí docela blízko sebe... Aspoň ze začátku. Na konci jsou pak už některé levely docela velikánské, nervy drásající a vy je musíte projít celé naráz.

Osobně jsem moc také nemusel kameru. Většinou se snaží držet za zády Raymana, což má docela blízko do běžného third-person pohledu. Ovšem ve spoustu případech je to spíše volná kamera, která poletuje kolem vás a snaží se zabírat různá místa jako scény ve filmu. Do jistí míry nad ní máte kontrolu, protože si ji můžete přivolat za záda (strifováním). Někdy je však trochu nešikovná, uteče vám někam, kam nechcete nebo zabírá scénu z takového úhlu, což celou hru značně zkreslí a vytvoří dost divnou perspektivu. Pak se může stát, že budete skákat na nějakou plošinku a myslíte si, že na ni Rayman hezky dopadne, ale najednou propadnete skrz, protože to třeba ze strany vypadalo, že je blíž k vám, jenže je ve skutečnosti trochu dál.

Kapitola The Longest Shortcut je jediná, kde je méně akce, zato jsou tam různé logické hádanky. Některé i docela nápadité.

Ok, už mi ten text začíná docela bobtnat, takže teď už jen stručně...

Grafická stránka... WOW! Grafika v téhle hře je prostě nádherná. Textury a modely vypadají hezky a ostře. Na Rayman 3 se dobře koukalo už ve své době. A dobře se na něj kouká i dnes. A ne, nemluvím o později vydané HD verzi pro Xbox, ale o originálu, který je stále naprosto top. Vzpomínám si, že jsem tehdy, v roce 2003, měl hrozně pomalý a starý PC. Mafia, GTÁčka, to vše se mi načítalo celkem dlouho. Avšak Rayman 3, navzdory tomu, jak dobře vypadal, mi nejenomže fungoval plynule, ale loading screen se objevil vždy tak na pár vteřin. Taková optimalizace se jen tak nevidí.

A grafická stránka není fascinující jen technologicky, nýbrž obecně bychom mohli říct, že se jedná o celkem vizuálně originální dílo s celou řadou dechberoucích míst. Prvotřídní art-style, vskutku.

A poslední věc - hudba. Soundtrack je v Rayman 3 absolutní bomba. Je originální, hravý a nápaditý. Skladatel se nebál experimentovat a opravdu se tady vyblbnul. Spousta tracků se dá poslouchat i mimo hru samostatně.

A hle! Jsme na konci. Co k tomu dodat? Rayman 3: Hoodlum Havok je velice zajímavá, kreativní a pozoruhodná plošinovka, která i dvacet let po vydání stále vypadá dobře, dobře se i hraje, a tak vůbec. Milovníkům plošinovek prostě nemůžu jinak, než doporučit. A také se dá snadno sehnat na GOGu, takže není co řešit!