Jak nečekané! Po strastech a mukách, která mnou zmítala při souboji s KKND, jsem hrou měsíce odvážně a naprosto nelogicky zvolil další real-time strategii. A to takovou, jejíž pověst slibovala zážitky ještě podstatně trýznivější. Ovšem nejen, že na muka nedošlo, ale já se při hraní téhle české kopírky Dune 2 dokonce slušně bavil! Paranoia 2 vůbec není zlá!
Což ovšem neznamená, že od prvního dílu ušla Paranoia II bůhvíjaký kus cesty. Naopak, z problémů, které sužovaly jedničku, se nepodařilo vyřešit vlastně nic, ovšem všechny palčivé bolístky byly adresovány aspoň natolik, aby hraní nebylo ekvivalentem urputné konzumace bramborového salátu papírovým brčkem.
Pathfinding je pořád zoufale bídný, což je ovšem zásadní posun od zoufale nejapného. Jednotky stále neoplývají kočičími reflexy, ale už dokáží adekvátně zareagovat na tu drobnou potíž, že do nich nepřátelský tank buší hlava nehlava, a to samé platí pro věže. Osobně bych řekl, že problém není ani tak v algoritmech jako takových, ale ve výpočetním času, který se jim dostává. Chování jednotek totiž v principu docela funguje, ale aby bylo skutečně efektivní, musela by se aktuální situace vyhodnocovat tak 10x častěji. To by ovšem při neefektivitě daných algoritmů pravděpodobně sežralo veškerý dostupný výkon tehdejších PC, proto tento kompromis.
Ovládání stále nedosahuje elegantní efektivity zahraniční konkurence, tzn. zapomeňte na označování jednotek jednoduchým tažením okna, popř. jejich přidělování pod klávesové zkratky. To Paranoia II neumí a stále lpí na nešikovném systému velitelských vozů. Ale! Už vám aspoň dovolí označit více jednotek najednou a co je nejlepší, má tři klávesové zkratky, které jsou vyloženě živou vodou na váš karpální tunel.
Jde o <A> - výběr všech vlastních jednotek, <Q> - výběr všech aktuálně viditelných jednotek a <S> - výběr všech jednotek stejného typu. Útoky se díky tomu promění z naprostého utrpení na docela funkční systém, kdy v továrnách chrlíte aktuálně nejsilnější dostupné jednotky, klávesou [S] je průběžně hromadně označujete, a na druhé straně mapy v základně nepřítele určujete, na co se útočí. Vlastně klasická válečná mašinerie, která na ztráty nehledí a pere na frontu tank za tankem, protože jich má skoro nekonečno. Taková ruská škola.
Vylepšení doznaly i mapy, které už nejsou jen nekonečnou plackou, ale zahrnují útesy, mosty, prolákliny... Zní to honosně, ve skutečnosti jsou to opravdu spíše ony "fleky, přes které se nedá jezdit", jak padlo v recenzi ve SCORE, nicméně nevadí, pořád to dodává mapám variabilitu a umožňuje to postavit hráče před citelně zajímavější výzvy.
Všechno tohle sice nedělá z Paranoii II hvězdnou RTS, ale přesto jde o podstatně poutavější a zábavnější hru, než byla jednička.
Co bohužel zůstalo krystalicky dementní je chování sběračů hopsinek i kombajnů, které oplývají inteligencí hnijícího pařezu, a stane-li se jim, že nemají v blízkém okolí hopsinky, tak prostě stojí a čučí. A pokud jim ručně nedáte nové příkazy, budou tak stát a čučet až do konce věků.
Vizuální stránka hry těží z grafikova poblouznění nějakým mocným 3D renderovacím nástrojem, takže se dočkáme obsáhlého intra i outra, dále spousty různých drobných animací, a také docela slušné herní grafiky. Převelká krása to sice není, ale stejně jako v případě jedničky, tahle jednoduchá, přehledná a spíše schematická grafika bezvadně funguje. Za zmínku stojí jemná rozlišení 800x600 a 1024x768, to je věc nevídaná i ve srovnání se zahraniční konkurencí.
Zajímavé je, že hra nabízí dva grafické sety, mezi kterými lze kdykoli klávesou <F5> přepínat. Primární je set moderní a 3D renderovaný, sekundární set přebírá styl a podklady z první Paranoie. Hráč si tak může sám zvolit, co mu vyhovuje více. Někdy je dokonce přepnutí do sekundárního stylu praktické, je totiž více oddálený od bojiště a poskytuje tak lepší přehled. A ony "fleky, přes které se nedá jezdit" vypadají takto oddáleně podstatně uchopitelněji - tzn. kus šutru opravdu vypadá jak kus šutru, ne jako mumraj šedých pixelů.
Zvuky jsou v zásadě na stejné úrovni jako v jedničce, tzn. nenadchnou, ale ani neurazí, a co se hudby týče, ta odvrhla zastaralou FM syntézu a vydala se cestou CD tracků, ovšem zvolený styl mi příliš neimponuje, takže ho raději nebudu komentovat ;) Snad jen, že na samostatném audio CD bude podle mě fungovat lépe, než jako doprovod ke hře.
Obsahu nabízí Paranoia II poměrně hojnost. V první řadě je tu postupová kampaň o deseti misích, které jsou do jisté míry generovány náhodně, přičemž misi od mise šplháte po pomyslném technologickém žebříku, tzn. až v misi poslední se dostanete ke kompletnímu arzenálu. V řadě druhé je připravena celá čtyřicítka misi bojových. Ty lze hrát v libovolném pořadí, jsou uvozeny krátkým povídáním, mají poměrně proměnlivou náplň, a nikdy předem nevíte, na jaké úrovni technologií se pohybujete. A konečně jsou tu mise cvičné, tedy jakýsi tutorial, čím Paranoia II vlastně předběhla dobu! Úkolem cvičných misí je seznámit vás s principy ovládání a funkcí budov a jednotek.
A konečně se dostávám k tomu, co činí tenhle pozapomenutý český příspěvek do žánru real-time strategií jedinečným, a to svým způsobem i ve světovém měřítku.
Jak já to vnímám, tak po Dune 2 se žánr real-time strategií, které z této pramáti vycházely, rozdělil a vyvinul ve dva hlavní proudy - westwoodí (Command & Conquer) a blizzardí (Warcraft II). Jeden klade důraz na bezhlavou akci a epické bitvy velkého počtu jednotek, druhý akcentuje mikromanagement a mírně taktičtější přístup. Drtivá většina kopírek a klonů následovala jedno nebo druhé schéma. V tomto kontextu je Paranoia II (a jednička též) unikátní tím, že stále staví přímo na Dune 2. Nebo lépe - ona JE to Dune 2, jen v rámci původních mantinelů vylepšená, tedy bavíme-li se o herních mechanikách.
Zásadní kontrast oproti evolvující konkurenci vnímám v pojetí základen, kdy masivní, rozlehlé a přísně pravoúhlé základny v Dune 2 / Paranoie dosahují až jistých SimCity kvalit, zatímco základny v konkurenčních RTS se vydaly organičtějším, chaotičtějším směrem. Od toho se odvíjí i herní náplň, která stojí primárně na dobývání oněch těžce obrněných základen. V C&C ani Warcraftech se vám rozhodně nestane, že má nepřátel základnu bez přehánění přes půlku mapy, neproniknutelně bráněnou stovkami smrtících věží. Jde vlastně o takové dobývání hradu, kterémuž přirovnání mimochodem konvenuje i fakt, že nepřítele lze vyhladovět, a jde o funkční a validní taktiku. (Ano, počítač v Paranoie 2 nepodvádí, a nemá-li zdroje, je v koncích.)
Přesně tohle mě u hry udrželo a drží stále. Odehrál jsem celou postupovou hru a v tuto chvíli i desítku soubojových misí, a jsem si téměř jist, že dříve či později plnou čtyřicítku uhraju. Jednou za pár dnů bude relaxace u dobývání nepřátelské základny vítaná, a je to styl hry, který mi žádná jiná dobová real-time strategie nenabídne.
Je to prostě zábavné, i přes všechny nesporné masařky. A to jsem ani nezmínil řadu zajímavých nápadů, např. aukce, kdy lze budovu, kterou strádající nepřítel prodává, zakoupit, a to samé může nepřítel udělat vám. Popř. kladení pontonů přes bahno, druhou ze surovin, a tím možné otevření nečekané cesty přes mapu. Nebo přímé ovládání smrtích raket, ekvivalentu death hand z Dune 2, kdy sami můžete navolit úhel a směr, kterým se má raketa vydat vstříc destrukci.
Na závěr konstatuji, že hodnocení mrzkých 3/10 ve SCORE č.38 si hra nezasloužila, že Honza Chlebek to recenzování pěkně odflákl, a že označení "SCORE šit" je odrzle nefér. Paranoia 2 není přebarvená Paranoia 1, na to je těch novinek a vylepšení příliš mnoho, a jde o sice svébytnou, ale v jádru solidní real-time strategii, navíc s pořádnou porcí obsahu, a samozřejmě i síťovou hrou. Kdybych za hru tehdy vyplázl plnou cenu, vůbec bych se nezlobil. Paranoia II se prodávala za za 699 Kč, postarší Dune II za 549 Kč a Command & Conquer za 1499 Kč. Poznám sweet spot, když ho vidím, tohle byla férová nabídka!
Takže co se mě týče, můžu hru doporučit. To, co dělá, dělá vlastně docela dobře ;)
A co nám slibovala krabice se hrou?
- Nová česká realtime strategie se špičkovou inteligencí nepřítele.
- SVGA grafika ve třech rozlišeních (640x480, 800x600, 1024x768)
- Detailní renderovaná grafika v herním poli včetně animací
- Čtyřkanálové stereoefekty a hudební doprovod
- Postupová hra, 10 cvičných a 40 speciálních bojových misí
- Plně volitelná síťová hra až pro 8 hráčů (možnost dedikovaného serveru)
- Sériová hra 2 hráčů po kabelu
- Neomezené možnosti výstavby základen a budování armád
- Originální soundtrack na samostatném CD
- Podpora všech běžných typů zvukových karet
- Několik modifikovatelných způsobů ovládání pomocí myši
- Automatické přizpůsobení hry možnostem počítače
Díky, rád jsem si to přečetl a naprosto souhlasím, že 3/10 je nesmysl, já si tu hru užil
Všimněte si letopočtu 19123 u Sledgeho score. Je to natvrdo řetězec „19“ a k tomu počet let od roku 1900. Přitom v době vzniku (1996) byl rok 2000 za dveřmi, ale asi tvůrci nepočítali, že by to někdo zapnul 4 roky po vydání.
Ja mám otázku, že ako sa dá brániť proti bobardérom pri 80 % územia. Moja základňa vyzerá asi takto: základňa, nádrž, liehovar, stavba opevnení a milión protileteckých veží. Výsledok je taký, že prídu bombardéry, v priebehu minúty dvoch je základňa komplet zlikvidovaná a protiletecké veže nezostrelia ani jeden bombardér. Kedysi boli aj videá s Paranoiou 2 na YT, ale dnes už nie sú.