Monster in My Pocket – Upír, Monstrum a taky Batman!

Když jsem pod stromečkem v pěti letech rozbalil klon NESu, byla u něj jedna žlutá cartridge s několika desítkami her, kde dominovaly tituly jako Mortal Kombat 2, Super Mario Bros, nebo třeba Duck Hunt. Jedna hra ale vyčnívala a tou byl "Batman". Tedy vlastně Monster in My Pocket.

Hra vychází ze stejnojmenné franšízy, která je u nás prakticky neznámá. Jedná se podle všeho o hračky (převážně figurky příšer), sběratelské kartičky a také komiks a hru ze studia Konami, která vyšla v lednu 1992 a o které si povíme.

No jo, ale jak s tím teda souvisí ten Batman? No, dva hlavní hrdinové hry se jmenují Vampire a The Monster. Jde prostě o upíra a Frankensteinovo monstrum. A teď pozor! V neoriginální verzi hry, která se objevovala právě na žlutých kazetkách, byly sprity jednoho z protagonistů překreslené na Batmana, druhého na Flashe a tahle verze se šířila pod názvem Batman and Flash. Dobrý, co?

Celá hra je ohraničena jednoduchým příběhem. Na začátku oba protagonisté koukají na televizi, když v tom se na ní zjeví jejich rival Warlock, který jim oznámí, že vyslal své nohsledy, aby oba hrdiny polapili a zlikvidovali. Ha! Ha! Ha! (To měl být ďábelský smích)

Upír s Monstrem tedy vyrazí dát na budku Warlockovým posluhovačů a následně to ručně vysvětlit samotnému Warlockovi, že takhle teda ne. Nic kulervoucího, ale pro potřeby hry dostatečné. No a když se na to napasuje Batman, tak to vlastně funguje taky, takže proč sakra ne?

A jak se tedy ten kapesní Batman hraje? Jde o klasickou arkádovou plošinovku, ve které je vaším úkolem se v každém levelu probojovat hromadou příšer až do úkrytu bosse. Po jeho zmlácení level končí. Levely navíc nejsou nijak komplexní. Jde se v podstatě pořád za nosem, což se alespoň některé levely snaží zachránit tím, že dojdete na jednu stranu, vylezete nahoru a jděte opačným směrem. Není ani co sbírat. Občas vám přijde do cesty lahvička se zdravím, ale jinak jen kosíte potvory a levely jako takové ničím nepřekvapí. Nejvíc se tvůrci odvázali až v posledním levelu, kde na vás v chodbě padá strop s bodci a musíte si několikrát kleknout. Jinak se párkrát projedete na výtahu nebo na háku od jeřábu. Na druhou stranu ale jsou levely docela povedené po vizuální stránce. Postavičky jsou totiž malinké, aby odpovídaly velikosti figurek z reálu a v úvodních levelech proto například skáčete po nábytku, po schodech, nebo po kuchyňské lince. Navíc jsou tomu částečně uzpůsobeni i nepřátelé, a tak po vás v kuchyni ptáci hází vajíčka, z kanalizační stoky na vás zase skáčou ryby, v bambusové zahradě jsou potvory z orientu, a tak dále.

Boss fight v lednici

Schopnosti hrdinů nejsou nic neotřelého. Mají jeden útok pěstí, ten způsobí něco mezi zábleskem a šlehnutí plamenem, který zůstane přibližně vteřinu ve vzduchu a dokáže zranit nepřítele, který se ho dotkne i později, než bezprostředně při "výstřelu". Mohou se skrčit a skákat, přičemž ve vzduchu se mohou odrazit ještě jednou, což je potřeba docela často. Vzácně se stane, že můžete sebrat klíč nebo šroub, který můžete po nepřátelích házet, dokud ho neztratíte, tedy nehodíte ho mimo záběr kamery.

Větší rozmanitost dávají hře nepřátelé. Ti mají vycházet z první řady zmiňované franšízy. Potkáte kostlivce, kteří na vás budou po zemi koulet lebky, draky chrlící oheň, různé čaroděje, zombáky, biblické a antické a další potvory. Nepřátel je docela dost, někteří mají svůj útok, jiní jen chodí a zraňují vás čistě tím, že skrz vás projdou. Mezi sebou se liší také tím, že někteří snesou víc než jednu ránu.

O něco odolnější jsou bossové. Ti obvykle ustojí několik desítek zásahů, než konečně padnou. Některé z nich může být dost těžké, nikoliv však nemožné, porazit bez ztráty života. Většinou je potřeba kolem nich skákat a opatrně volit každou příležitost k útoku.

Sprity nepřátel jsou občas vyvedeny dokonce detailněji než v případě hratelných postav. Co mě trochu rozčilovalo, bylo to, že postavičky začnou nepříjemně poblikávat ve chvíli, kdy je jich na obrazovce víc, což mě štvalo hlavně když jsem se snažil udělat nějaký screenshot.

Osobně se mi ve hře líbí hudba, která není nijak vlezlá nebo upištěná, ale v hlavě zůstane na dlouhou dobu. V jednotlivých levelech vašemu hrdinovi tak jako příjemně ladí do kroku, zatímco během boss fightu se změní v o něco chaotičtější a adrenalinovější. Bude šponovat, abyste ho už už domlátili a přestali křečovitě svírat ovladač.

Už jsem naznačil, že ve hře jsou dvě hratelné postavy. Hru je totiž možné hrát ve dvou lidech, kde první hráč ovládá Upíra, či Batmana a druhý se zhostí role Monstra, případně Flashe.

Ještě bych se vrátil k oné neoficiální verzi s Batmanem a Flashem. On si s tím někdo docela vyhrál a skutečně kdo neví, že jde o modifikaci, tak bude myslet, že takhle má hra vypadat. Jsou vyměněná loga a copyright obrazovka od Konami. Nahrazena jsou také slova v názvech úrovní a ukazatel zdraví je místo obdélníků složený ze siluet netopýrů. Co se bohužel tak úplně nepovedlo, je to samotné nahrazení postaviček. Autor nebo autoři modu si dopomohli zinvertováním tmavě modré a oranžové barvy. Sice tím dosáhli ztmavení Upíra do barev Batmana, ale zároveň tím zabili spoustu detailů na spritech nepřátel. Opět, kdo neví, nepozná. Kdo si dá obě hry vedle sebe, ten bude občas divit.

U původní verze jsem měl občas pocit, jako by hra spawnovala více nepřátel, ale ruku do ohně bych za to úplně nedal. Každopádně posledním objektivně rozpoznatelným rozdílem je, že v původní hře máte na začátku tři životy, kdežto zde rovnou devět, což dost pomůže dostat se dál. Nicméně, pokud vám životy dojdou, můžete po stisknutí START restartovat level. Budete bez bodů, za to s plným životem. Nic co by retrogamer nečekal.

Vlevo originál, vpravo Batman

Celkově vzato, Monster in My Pocket nebo Batman and Flash, chcete-li, není špatná hra a asi nejvíce ji charakterizuje slušný průměr, který neurazí, ani příliš nenadchne, ale třeba na ní máte nějaké ty vzpomínky z dětství jako já nebo vás zaujme lehká kurioznost Batman verze. A i kdyby ne, jde pořád celkem o solidní a jednoduchou hru, která se dá za hodinu, maximálně dvě, odehrát jako jednohubka.