Metal Gear Solid: The Twin Snakes – remake klasiky z PlayStationu

Metal Gear Solid je bezesporu jednou z nejlepších her na původní PlayStation. Méně známým faktem je, že tento techno-thriller má i remake, tím je Metal Gear Solid: Twin Snakes. Vyšel roku 2004 na konzoli GameCube, a je to jedna z nejvzácnějších her na tuhle kostku. Samozřejmě nejsou to taková hausnumera jako chtějí za bigbox Bloodu, ale dáte za to víc než za novou AAA hru.

Popsat příběh této hry je trochu těžké. Série Metal Gear Solid se může chlubit nejen tím, co je zmíněno výše, ale i tím, že její příběh je jedním z nejspletitějších, jaký můžeme ve videohrách najít. Snažit se popsat děj do hloubky by znamenalo popsat několik stran textu. Namísto toho nabídnu rychlou synopsi. Na ostrov Shadow Moses, kde je středisko na likvidaci jaderných zbraní, vnikli teroristé a s velkou pravděpodobností se pokoušejí slepit si nějakou tu bombu. Na místo je vyslán jeden z nejlepších vojáků s přezdívkou Solid Snake. Ten ovšem zjistí, že středisko není tak úplně k likvidaci jaderných zbraní, nýbrž k výrobě bojového robota jménem Metal Gear Rex. To nejen zkomplikuje vztahy se Snakeovým vedením, ale ba co hůř, jeden z teroristů je dost možná jeho vlastní krve.

To je jenom pár z mnoha zvratů, které v ději jsou. Vlastně jich je tolik, že jsem se ke konci už místy trochu ztrácel. Vyznat se v tom, jaká organizace za čím stojí, kdo je jejím členem, proč je její součástí, proč ji znenadání podvedl, a co s tím má společného tenhle a tamta... no je toho hodně k odchytání na první dobrou. Věřte ale, že si ale tenhle nával informací budete užívat - filmečky jsou opravdu na prvotřídní úrovni. A není to jen hezké pozlátko, příběh je ta skvělá náplň, pro kterou se je opravdu vyplatí sledovat. Jen je třeba dávat občas větší pozor, než jsem dával já, jelikož jsem si z domýšlivosti, že jsem hrál první díl, říkal, že nemusím dávat takový pozor. Někomu se to možná nemusí líbit, ale v téhle hře strávíte opravdu více času koukáním na filmečky než samotným hraním, speciálně na konci se tenhle poměr překlápí ve prospěch cutscén.

Spousta konverzací proběhne nejen přes filmečky, ale i konverzací přes Codec

No ale nebyla by to japonská hra, kdyby nebyla trochu šílená, že? I přesto, že se tu řeší závažná témata jako nebezpečí nukleárních zbraní, tak postavy se přitom nebojí udělat jeden či dva nepochopitelné vtípky. Zdejší panoptikum čítá zajímavé postavičky, o tom žádná. Třeba takový Revolver Ocelot chodí oblíkán jako pistolník z divokého západu se vším, co k tomu patří, nábojnicový pás a revolver nevyjímaje, a ke všemu je to Rus. Hned o chodbu vedle skáče kybernetický ninja s katanou schopný se zneviditelnit. A i když se Metal Gear Solid tváří jako tvrdý techno-thriller, jsou tu i postavy, které mají psionické schopnosti. Tenhle charakterový mišmaš je hodně japonská věc a zcela chápu, že to může být někomu oproti srsti, ale pokud to dokážete překousnout, zjistíte, že jsou to kvalitně napsané postavy.

Inu...

Na krabičkách s hrami Metal Gear Solid je většinou napsáno Tactical Espionage Action a ano, ta taktika je tu opravdu důležitá. Metal Gear Solid je jedna z prvních skutečných stealth her, kde stealth opravdu funguje, a to je meta, se kterou měly do nedávna problém i největší herní studia. Jako v každé stealthové hře se stanete predátorem lovícím kořist, kterou nesmíte vyplašit, protože ta kořist se dokáže často bránit mnohem efektivněji než vy. Každý krok by měl být promyšlený. Běhat? To v žádném případě. Ale plazit se pod tankem nebo větrací šachtou a lehce někoho uvést do bezvědomí, nebo mu zlomit vaz, to je přípustná cesta. Top down pohled navíc umožňuje o situaci přemýšlet jiným způsobem než u jiných stealth FPS her. Každopádně je důležité moc nevykukovat a připlácnout se na každý roh a důkladně ho zkontrolovat. A když není roh, můžete se třeba schovat do krabice, pochopitelně s příslušným označením komplexového oddílu, nepřátelé přece nejsou hloupí. Tedy až na momenty, kdy se nechají nalákat na otevřený časopis s nahotinkami.

Nepříjemná to situace

Způsobů, jak nepřátele odlákat či přilákat, je mnoho. Můžete je třeba nalákat na své stopy ve sněhu, nebo zaťukat na zeď. A tenhle trik s ťukáním do zdi je využit i jinak, a to si myslím, že na hru dost chytře. V jedné části komplexu máte najít místo, kde je zazděný vchod do místnosti, ten můžete najít buďto podle jiné barvy (asi nestačili nahodit), nebo podle dutého zvuku, který při zaťukání zeď vydává. To je přesně ten detail, kdy poznáte, že si na tom někdo dal opravdu záležet. Takových detailů je tu spousta, takže i když je tu gameplaye jako šafránu, nechá dlouhý ocas.

Abych se ještě vrátil k té japonskosti, lidé ze západu většinu považují za nezdvořilé ba přímo jako drzé chování, když s námi hra mluví napřímo. V našich hrách se moc nestává, že by nějaká postava explicitně řekla Teď zmáčkni akční tlačítko, tady se to děje často. Tahle komunikace zašla až tak daleko, že je na tom zaležená demonstrace síly jednoho z bossů. Konkrétně Psycho Mantis vám řekne Polož ovladač na zem a já ti ukážu svou telekinetickou sílu! Do toho na vás ještě Snake mrkne abyste to skutečně udělali. Opět se to někomu nemusí líbit, ale mě to přidává další hezkou vrstvu zážitku.

Už je to drahně let, co jsem naposledy hrál originál, takže ho nemohu úplně porovnat s touto hrou, ale vím, že to byla skvělá hra, a to platí i o Twin Snakes. Zážitkem se blíží spíš k filmu, ale jako hra taky dokáže obstát, jen je roztříštěná do malých kousků.