Indiana Jones a DOSová dobrodružství

Potemnělými kinosály se šourá vetchý Indiana Jones a dává nám s největší pravděpodobností definitivní sbohem, alespoň co se Harrisona Forda týče. Indiana Jones and the Dial of Destiny je dle mého názoru dost dobrý biják, nicméně fakt, že jde o poslední Fordovo vystoupení s bičem, je všeobecně deklarovaný, a nevelké tržby definitivně zabouchly jakákoli zadní vrátka. Na tuhle fedoru už bude jen a jen sedat prach.

Ideální okamžik z něčeho jiného naopak prach sfouknout. Vydejme se tedy společně po stopě, kterou Indy otiskl v DOSu, a pusťme se na dobrodružnou archeologickou výpravu, v rámci které otevřeme pár zapomenutých hrobů a pravděpodobně se chytíme i do několika nevábných pastí. Čekají nás totiž nejen tituly notoricky známé a legendární, ale i tituly, kterým by bylo vhodné proklát kolík srdcem.

Snakes! Why did it have to be snakes?

Indiana Jones in Revenge of the Ancients (1987)

Nejen v našich totalitních luzích a hájích vycházely textovky s Indianou Jonesem, v roce 1987 vyšla oficiální textová adventura Revenge of the Ancients. Ta nesleduje děj žádného z filmů, vydáváte se do neprostupné mexické džungle zkoumat Tepotztecovu pyramidu plnou pastí, bludišť a samozřejmě i pokladů nedozírné ceny. Ale co to, v patách je vám nácek Plebinheim a jeho pohůnci z řad SS! Ti se vydali získat pro Říši mocný artefakt jménem Mazatec Power Key. Je jasné, že vaším úkolem je jim v tom zabránit. Což o to, s nácky by si Indy poradil, v tom má praxi, ale kromě nich se vám pod nohy pletou netopýři, hadi a bandité.

Jelikož hra běží v prostém textovém módu, spustíte jí skutečně na všem, co má aspoň 128kB RAM.

Indiana Jones and the Temple of Doom (1989)

Plošinovka Temple of Doom inspirovaná stejnojmenným filmem vyšla na automatech již roku 1985, verze pro DOS vydána až o čtyři roky později. Zatímco v roce vydání by na PC platformě, po všech stránkách omezené, mohla slavit úspěch, v roce 1989 se už přeci jen blýskalo na lepší časy, a co se takové Amigy týče, tam vydání něčeho podobného hraničilo s drzostí. Přitom původní arkádový originál vypadá k světu, ovšem porty pro domácí šestnáctibitové platformy byly zdá se založeny na portech pro omezené platformy osmibitové. Prostě odfláknutá práce.

Jak bylo řečeno, hra čerpá z druhého dílu filmové série, a nabídne nám tak trojici miniher filmem inspirovaných. Nejprve se vydáme do dolů ve formě plošinovky, následně se svezeme na důlním vozíku, a pak se opět ocitneme v plošinovce, a to přímo v chrámu. Tuhle trojici miniher je nutné projít 4x, přičemž obtížnost se s každým průchodem zvyšuje. Po čtvrtém průchodu konečně staneme tváří v tvář hlavnímu záporákovi, kterým je samozřejmě Mola Ram.

Hraje se to bídně, skrolování je hrubé, ovládání příšerné, obtížnost značná... aspoň že hardwarové nároky jsou skromné, postačí Intel 8088 a hra podporuje grafické standardy CGA / EGA / Tandy / PCjr a EGA, hudbu a zvuky hra cedí přes PC speaker.

Indiana Jones and the Last Crusade: The Action Game (1989)

Další nepříliš povedená akční hra. Vyšla téhož roku jako slavnější adventura stejného jména. Oproti předchozímu pokusu bezesporu krok správným směrem, ale na poli legendárních plošinovek se rozhodně nepohybujeme. Už jen kvůli tomu, že Indy vypadá spíše jako vykulený skautík, než jako neohrožený dobrodruh a archeolog. Pravděpodobně proto, že předobrazem pro postavičku, kterou ovládáte, je nepochopitelně mladý Indy z úvodní sekvence filmu.

V každé ze čtyř úrovní (kobky, Benátky, hrad Brunwald a německá vzducholoď) je vaším úkolem najít konkrétní předmět, např. v úrovni první je to Coronadův kříž. Takže bloudíte v nepohledných bludištích, snažíte se vyhnout ničemně nastraženým pastem a rychle pálícím nepřátelům, a jediné, co máte v arzenálu, jsou pěsti a bič. Hra prostě nešlape, ovládání je dřevěné a detekce kolizí ohavná.

PC verze je z každého úhlu podprůměrnou plošinovkou, a opět platí, že ani na platformách pro tento žánr vyloženě stvořených, tedy Amize či konzoli SEGA Mega Drive, hra nevypadala o moc lépe, a hrála se podobně bídně. Na PCčku lze opět jako drobný klad brát hardwarové požadavky, akční Last Crusade si stále vystačí s 8088, 384kB RAM a grafickým adaptérem standardu CGA, EGA, Tandy / PCjr. Zvučí výhradně přes PC speaker.

Indiana Jones and the Last Crusade: The Graphic Adventure (1989)

Konečně něco pořádného! Adventura střižená dle stejnojmenného filmu sice má své limity, na vývoj bylo sotva sedm měsíců, a i když se Ron Gilbert snažil, seč mohl, kompromisům se nevyhnul, nicméně stále jde o solidní pokrm jak pro fandy Indyho, tak pro fandy žánru.

Dějová linka zhruba kopíruje dění filmu, včetně věrného zpracování úvodní pasáže ve vlaku. Zavítáme do lokací důvěrně známých ze stříbrného plátna, budeme pátrat po Svatém Grálu a setkáme se s mnoha známými postavami. Za zmínku stojí Henry Jones, Marcus Brody či... Adolf Hitler! Ano, v tomto Indym narazíte na samotného Führera a co víc, můžete mu napálit pěstí. Zamrzí jen otravná bludiště, jejichž jediným úkolem je natahovat krátkou herní dobu, a obešel bych se i bez primitivních soubojových pasáží, ve kterých boxujete s nácky.

Technické zpracování je konečně důstojné, hra nejprve vyšla v šestnáctibarevná EGA verzi, později i v parádní VGA s 256 barvami. Povýšila i zvuková stránka, můžete si užít libozvučné FM syntézy OPL2 čipu. Hardwarové nároky zůstaly překvapivě při zemi, ale osobně bych je bral s rezervou, protože ač krabice uvádí Intel 8088 / 8086, ani na NEC V20/10MHz to není žádná hitparáda.

Indiana Jones and the Fate of Atlantis: The Action Game (1992)

Pozoruhodný příspěvek do rodiny her s Indiana Jonesem. Ne snad, že by takhle "akčárna" prolomila prokletí a konečně hráči nabídla opravdovou zábavu, ale na rozdíl od předchozích akčních kousků se jí nedá upřít jakási snaha. Fate of Atlantis: The Action Game je zpracována mírně zajímavě, a to jako akční adventura z izometrického pohledu, ve které ovládáte jak Indyho, tak Sophii Hapgood, a kromě rychlých pěstí budete tu a tam nuceni drobně zaměstnat i mozek.

Hra v obrysech kopíruje děj slavnějšího adventurního souputníka, začínáte v kasinu v Monte Carlu, a vydáte se hledat disky otevírající dveře bájné Atlantidy. Na svých cestách zavítáte například do útrob nacistické ponorky, na exotické ostrovy, a do Atlantidy samotné. Po technické stránce to není tak odfláknuté peklo, jako předchozí akční pokusy, ale srovnání se stejnojmennou adventurou hra prostě nesnese. Je ošklivější, bez vtipu, a vsadím se, že dokonce i pro hráče akčních her je nudnější. Boj je totiž zpracovaný mdle, prostě se jen natočíte kýženým směrem a bušíte do klávesy, bez jakékoli zajímavé odezvy, bez taktizování... a po zbytek hraní bloudíte v nepřehledných levelech.

Grafická stránka je veskrze průměrná, a hudební jakbysmet. Hra sice běží ve VGA, ale více než 16 barev napočítáte málokdy. Dalšími podporovanými standardy jsou EGA, MCGA, Tandy / PCjr. Úvodní znělka nezní špatně, ale bledne před dokonalostí adventurního druha ve zbrani. Hardwarové nároky jsou opět nízké, vybavenější turboXT klon s 640kB RAM si s během poradí.

Indiana Jones and the Fate of Atlantis (1992)

Grande finále, labutí píseň Indyho DOSových dobrodružství a zároveň jednoznačně nejlepší z nich. Fate of Atlantis se dodnes dává za vzor a je obecně považována za jednu z nejlepších her kdysi slavného žánru point'n'click adventur. A Indymu přemýšlivá adventura prostě sluší mnohem víc, než jakákoli akční záležitost, ať už 2D nebo 3D.

Jak známo, v této hře se Indy osvobodil z okovů filmových předloh a vydal se cestou zbrusu nového dobrodružství, které si ovšem zpracováním, napínavostí a propracovaností děje s těmi filmovými nezadá. Spolu se sličnou Sophií budete pátrat po tajemství bájné Atlantidy, a jak se na správné dobrodružství s Indiana Jonesem sluší a patří, motat do cesty se vám budou proradní náckové. Kromě několika menších bludišť, která ovšem na rozdíl od podobných pokusů z jiných her docela fungují a nepřehání to s rozsahem, je Fate of Atlantis v podstatě perfektní adventurou, na které si smlsnete i dnes. Na té hře nelze najít zásadnějších chyb. Je to napínavé, strhující, atmosférické, a co je nejdůležitější - skutečně indiana-jonesovské.

I audiovizuální stránka zestárla se ctí. Pestrobarevný pixelart v tradičním VGA zpracování s 320x200 pixely a v 256 barvách si uchoval kouzlo, hudba je jednoduše nadpozemská, a to jak FM syntéza, tak pokročilejší Roland MT-32. Hardwarové nároky trochu stouply, ale na rok 1992 se pohybujeme velmi nízko - postačí PC vybavené procesorem Intel 286 a 640kB RAM, podporovány jsou grafické standardy EGA, MCGA a VGA.

Pokud se ptáte, která z uvedených her stojí i dnes za pařanskou seanci, pak vám mohu dát jedinou odpověď - samozřejmě adventuru Fate of Atlantis. Akční hry lze zatratit komplet, tam kvalita není a nebyla, textovka je vyloženě pro fajnšmekry, a adventurní Last Crusade je i přes své kvality příliš derivativní. Ovšem dobrodružná Fate of Atlantis? To je nestárnoucí poklad! :)