Klasické FPS akce devadesátkového střihu jsou aktuálně docela v módě, ideální příležitost zapátrat v archivech dob minulých. Jedním z takových zajímavých střípků minulosti je hra prostého názvu FATE.
Hru vyvíjela společnost Capstone Software (*), dceřiná firma vydavatele Intracorp Entertainment. Tyto firmy nám přinesly takové poklady, jako jsou Operation Body Count, Corridor 7: Alien Invasion, Witchaven či William Shatner's TekWar, budeme-li se držet žánru FPS akcí. Rovnou vám prozradím, že veskrze průměrný Witchaven je tím nejlepším, co z produkce Capstone Software vyšlo, a nedokončená FATE s tím, aspoň lze-li soudit z hratelného dema, neměla šanci zahýbat.
(* jiné zdroje uvádění jako vývojáře studio DogBone Software)
Ano, nedokončená - v roce 1996 vyšlo demo obsahující čtyři mapy, ale plná hra nikdy světlo světa nespatřila, vydavatel bohužel stihl zkrachovat, a dceřiné společnosti vzal sebou. Je to škoda, protože ač FATE neměla nakročeno k legendám, pár zajímavých nápadů je v demu vidět, a s trochou péče by se z toho nadprůměrná střílečka vyloupla. Už jen použitý engine, tedy proslulý BUILD, sliboval jistou základní kvalitu.
Hra se prezentuje poměrně propracovaným příběhem, tedy alespoň v rámci konvencí žánru. Vypráví o civilizaci, která se tváří v tvář nadcházející katastrofě rozdělila ve dví - na ty, kteří zůstali, a na ty, kteří rodnou planetu opustili. Bohužel ti, kteří zvolili útěk, sebou vzali i posvátný artefakt All-Father, který se v nadcházejících stoletích stal jablkem sváru. Hnáni pomstou, vydávají se Lesysrgiané vstříc konfliktu s uprchnuvšími kolonisty, kteří zapustili kořeny na planetě Pymandros. Jenže ani původní obyvatelé Pymandrosu nechtějí sedět v koutě, a tak, zaslepeni touhou po onom artefaktu, kolonisty napadnou a zmasakrují. V ten okamžik přilétá na planetu flotila Lesyrgianů a nachází a posléze uvrhne do žaláře jediného přeživšího z kolonistů - vás.
Hráč se tedy ocitá neozbrojen v cele a hra mu hned předloží jeden ze zajímavých momentů. Z cely je totiž nutné uprchnout a to lze zařídit dvěma způsoby. Buďto začnete bušit do stěny, což rozzuří stráže, kteří rozstřílejí vchodové dveře, cesta k útěku (a samozřejmě i akci) je tedy rázem volná. Nebo posunete sud pod šachtu ventilace, vyskočíte nahoru, rozbijete mřížku a proplížíte se pryč. Druhá akce bohužel odhalí jedno ze slabých míst enginu, sud je totiž řešen coby sprajt, a prostorová manipulace s dvourozměrným objektem je jednoduše poněkud jalová.
První kroky mapou odhalí důraz kladený na nasvětlení scén, autoři se zjevně snažili využít hry světla a stínu k omračujícím efektům, bohužel jim to většinou moc nevyšlo, a výsledkem je to, že se většina mapy utápí ve tmě, a co je horší, z oné tmy do vás často pálí protivník. Lze to kompenzovat vytažením jasu na maximum (klávesa F11), ale pak hra vypadá jak na tripu. Grafika je jinak docela ucházející, byť nenápaditá, textury jsou nekreativně popisné, snad jen na některých z nepřátel se grafici trochu vyřádili. Vyloženě prohřešek jsou místy ohyzdně nenavazující textury, konkrétně v rozích místností to bije do očí.
Pochválit musím vyladění pohybu hráče, který má jistou setrvačnost, jestli mi rozumíte. Jde o jeden z drobných faktorů, který má za následek, že FATE není cítit jako BUILDovka. Druhým faktorem budiž levely, které svou relativní plochostí a nepropracovaností evokují spíše úvodní mapy z první vlny doomovek (Doom, Heretic...). Ze všech her na BUILDu mám dojem jakési lacinosti a papundeklovitosti, protože se na nepříliš schopném engine pokoušejí ztvárnit reálná prostředí, ale FATE má blíže k té původní abstrakci, ostatně stejně jako jeho souputník Witchaven.
Výše uvedené je v těžkém rozporu s tvrzením vývojářů, že FATE měla být "ground-breaking" hrou. Skutečně nevím, v jakém ohledu měla být ohromující, obsah předložený demem je prostě jen fantasy / sci-fi doomovka, která akci zpomaluje občasnou lehkou hádankou, toť vše. Ani arzenál není zajímavý, máme tu základní palnou zbraň, jakousi magickou hůl, a dále palnou zbraň vyšší kadence. A samozřejmě vlastní pěst, ale s tou díru ani do zdi, ani do světa neuděláte. A ani možnost kombinování předmětů v inventáři hru nespasí.
Co mě zklamalo dokonale je design levelů. Nejde o to, že nepracují s vertikálním směrem tak, jako jiné BUILDovky, naopak, jednoduchost plošších map mnohdy spíše vítám, nezvrhnou-li se do nepřehledných bludišť. Ale případě FATE je to prostě nemastné, neslané, bez vtipu, a navíc plné otravných míst, jako jsou např. ze stropu sjíždějící sloupy, které vás mohou rozmáčknout, nebo ornamenty na zdi, ze kterých vylétají firebally, a které lze deaktivovat až po nalezení příslušného switche. Tu a tam budiž, ale zde je to nadužívané a často schválně zkombinované tak, aby vás to skutečně sralo.
Technické poznámky:
- hru spusťte s parametrem -vidmode pro nastavení 640x480
- klávesou F8 zapínáte GOD mód
- do jednotlivých map se dostanete parametrem mapname, mapy jsou START, POWER, POWER2, BASMENT
- v přiloženém readme.txt najdete hinty k jednotlivým levelům
Takže jak už jsem uvedl - legenda by z FATE nebyla, ale v kategorii budgetová FPS akce mohla hra obstát, i když na demu je vidět, že vývojáři byli spíše rutinéři než kreativci. Ale kdo ví, možná se někdy plná hra objeví, protože stejně jako doomovky, i různé leaky jsou dnes v kurzu, a já pak třeba budu muset předstoupit s omluvou a poklonit se před nadpozemsky vyladěnou řežbou, protože autoři si to nejlepší nechtěli vyplácat ve volně dostupném demu :)
Zajímavost: existuje projekt Fate: A Doom Total Conversion, který převádí levely z dema FATE do enginu GZDoom, a také doplňuje vlastní obsah - mapy, zbraně, nepřátele.
Tak trochu v tom vidím Strife…Za mne určitě věc co bych tehdá zahrál ,ale jako demo v době internetu ani CD Rom nemajíc to šlo prostě mimo mne :).
Z Blooda jsem tedy pocit lacinosti a papundeklovosi nemel ale ten, pravda, pouzival pro nektere objekty voxely.