Funkey S – coje malé, to je hezké

Občas se tu vyskytne článek o nějakém přenosném herním zařízení, viz naposledy Sledge a jeho kapesní Diablo, tudíž jsem se rozhodl, že také (opět) přispěju svou troškou do mlýna.

Vždycky jsem měl slabost pro různá obskurní herní zařízení, obzvláště pak pro kapesní konzole a handheldy. Jedna z cest, kam se můžou tvůrci těchto věciček vydat, je jejich miniaturizace a zejména pak hledání tenké hranice mezi co nejmenším rozměrem a pohodlnou hratelností. Vývojáři Funkey S, jak se tato konzolka jmenuje, se tento nelehký úkol pokusili splnit a zda se jim to podařilo, se dozvíte v následujícím textu.

Já osobně mám malé věci rád. Mám rád bonsaje, čivavy a malé pivo. I proto jsem si před lety pořídil maličké herní gameboyoidní zařízení jménem Pocketsprite, které s rozměry 55 x 32 x 14mm opravdu nepatří mezi cvalíky. Slabý výkon, hrstka emulátorů, mizerný zvuk, všechno tohle bych překousnul, ale zuby jsem si vylámal na rozlišení displeje tohoto zařízení, 80x64 pixelů. Na tom se kloudně opravdu nic hrát nedá, nečitelné texty, rozmázlá grafika, lemíci o velikosti jednoho a půl pixelu, prostě děs. Proto Pocketsprite rychle putoval do kabinetu kuriozit, kde chytá prach dodnes. Zařekl jsem se, že koncept minihandheldu je hovadský a nebudu už za takové krávoviny vyhazovat peníze...

Jenže člověk je tvor nepoučitelný a tak jsem se ve slabší chvilce opět nechal zlákat leskem miniaturního displeje a pořídil si Funkey S. No, 65 euro zas není taková láce a jestli to bude zase průser, alesoň nebude Pocketspritu v poličce smutno. A přátelé, průser to rozhodně není.

Funkey S, technické parametry:

• ARM Cortex-A7 1.2. GHz
• 64 MB DDR2 RAM
• 1.54" IPS 240x240 displej
• 10mm mono speaker 500 mW
• 410 mAh Li-ion baterie
• vnitřní 32 GB - 128 GB SD karta
• velikost v zavřeném stavu: 42.5 x 44.5 x 13.8 mm
• hmotnost: 30 g

Na rozdíl od Pocketspritu se tvůrci nechali inspirovat rozevíracím GBA SP, což považuji za šťastnou volbu. Schránka je vyrobena z tvrdého plastu, takže displej je chráněn a zaklapnutý Funkey bych se nebál hodit do batohu k ostatním nepostradatelným věcem (teda já bych se bál, mám pouzdro, ale vy víte, jak to myslím).

Po otevření na vás vykoukne displej s poměrem stran 1:1 a úhlopříčce 3.91cm, kterému nemám co vytknout, ono obecně v poslední době není displejům těchto zařízení moc co vytýkat. Ve spodní části se nachází klasický D-pad, ABXY tlačítka, mezi nimi menu button k vyvolání nabídky nastavení konzole, na rozích L1, R1, ve spodní části start a funkční tlačítko, které je zde vtipně pojmenováno FUN key. Toto tlačítko slouží v vyvolání sekundárních funkcí ostatních tlačítek, takže aniž byste se museli hrabat v menu, můžete nastavit hlasitost, jas a poměr stran displeje, můžete si vytípnout snapshot, uložit nebo nahrát pozici a z tlačítek L1 a R1 máte rázem L2 a R2. Bženiálně jednoduché, jednoduše bženiální. Tlačítka pěkně klikají a tak to mám rád. Asi si říkáte, k čemu sakra potřebuju na takovéto blbině L2 a R2? A tím se dostáváme k hlavní věci a tou je samotná emulace.

Vzhledem k hardwaru jsem od toho zas tak moc nečekal, o to víc jsem byl překvapen, co Funkey S zvládne. Není toho málo. V základu je tato konzolka schopna bez problému emulovat tyto systémy: GB, GBC, GBA, NES, SNES, Atari LYNX, TurboGrafx-16/PCengine, Sega Master System, Mega Drive včetně 32X a CD, Game Gear, Neo-Geo Pocket, WonderSwan a teď pozor, tramtadadááá... Playstation 1. Ano, tenhle drobek je plně schopen plynulé emulace PS1 bez pardonu a i přes nižší rozlišení to PS1 hrám na displeji Funkey S opravdu sluší.

Pokud má někdo zájem o gameplay videa, může zavítat na tuto stránku, kde najde přehledně seřazené odkazy na gameplaye her různých emulátorů. Poměr stran displeje nahrává především GB a GBC hrám, u dalších systémů se buď smíříte s mírně deformovaným obrazem (u 4:3 poměru to zas není tak hrozné a člověk si na to rychle zvykne), obraz si lehce nazoomujete, nebo budete hrát s originálním poměrem stran, ale (již tak malý) obraz bude o to menší. Vyzkoušel jsem většinu emulátorů, hry jsou i přesto, že tlačítka jsou blízko u sebe, bez problémů hratelné.

FunKey-OS je založený na Linuxu a jede na nadstavbě RetroFE, je to přehledné, hezky to vypadá a můžete si zvolit z několika skinů. Jako alternativa je zde možnost přepnutí do známého Gmenu2X launcheru, pod kterým spustíte i (zatím) neoficiální emulátory jako Arcade, Atari 2600, Atari ST, ColecoVision, Commodore 64, Neo Geo, SG-1000, Virtual Boy a mnoho dalších, můžete si tam nahrát pár aplikací, třeba MPlayer na přehrávání videí, pak taky, jak je u těchto Linuxových konzolí zvykem, různé herní porty, namátkou Doom, DN3D, Quake, ScummVM (ten snad radši ani nebudu zkoušet) a je tu i výborný port Super Maria 64.

Emulaci N64 však Funkey S nezvládne, nemůžeme mít všechno, že. Instalace her, emulátorů i novějších verzí OS je trapně jednoduchá, připojíte konzoli kablíkem do PC, přes menu namountujete, a pak už jen kopírujete co je libo do příslušných složek. K romkám her můžete přidat obrázek krabičky v png formátu a pak se radovat, jak je to všechno pěkné. Kompletní dokumentace ke konzoli je pro kutily k dispozici na GitHubu.

Je vidět, že při návrhu této konzole někdo opravdu přemýšlel o jejím primárním účelu, což je takové to chvilkové rychlohraní: A hele, Pollux napsal recenzi na ten starej Metroid, kterej jsem ještě nehrál, šup tam s tím a jede se. Kdykoliv a kdekoliv. Konečně jsem zjistil, k čemu vlastně slouží ta malá kapsička u džínsů. Není totiž na prezervativy, ni na kapesní hodinky, ale na Funkey S. Pokud jste prasák, pankáč, nebo obojí, můžete si konzoli klidně přidělat bez pouzdra na klíče a drtit jí v kapse.

Výtečné je taky to, že když se při zaklapnutí konzole vypne, zároveň se uloží savestate rozehrané hry a po opětovném otevření/zapnutí můžete po pár sekundách pokračovat, kde jste přestali. Stejně tak se savestate uloží v okamžiku vybití baterie (což se vzhledem k její chabé výdrži stává dost často) a nepřijdete tak o dosažený postup. Detail, ale potěší.

Tím jsme se dostali k negativům. V rámci miniaturizace zařízení muselo samozřejmě dojít ke kompromisům, baterie vydrží maximálně dvě hodiny, záleží na nastavení jasu displeje a náročnosti emulátoru. Micro USB místo USB-C mi nevadí, chybí mi ale výstup na sluchátka, repráček se sice snaží co může, ale deset milimetrů je prostě jen centimetr, z toho se žádný kloudný zvuk dostat nedá. A pak ta velikost. Pokud jste dřevorubec, který v dlani schová pecen chleba, můžete si leda tak klapat displejem pro radost, a jestli nosíte dioptrické brýle ve stylu dna zavařovacích sklenic, odloženou konzolku už možná vůbec nenajdete, a pokud se náhodou zadaří, hraní s konzolí v jedné a s lupou v druhé ruce taky není zrovna to pravé ořechové.

Takže splnili tvůrci Funkey S vytyčený cíl? Fuck yeah! Vlastně můžu říct, že ze všech retrokonzolí používám tuhle nejvíc, mám jí stále u sebe a pořád mě baví. Celkem jsem zvědav, co budeme mít v kapsiškách, milášku, za dvacet let. Funkey S Ultra s výkonem současné generace konzolí? No potěš koště. Retropařbě zdar!