Dohráno – Star Trek: Deep Space Nine – Harbinger

Dámy, pánové, mnohonozí mimozemšťané a éterické bytosti všech dimenzí, hra Star Trek: Deep Space Nine - Harbinger, to je takový mrogurt mezi adventurami. Že neznáte mrogurt?

• A: "Chci slušnou adventuru ze světa Star Treku.
• X: "A možná že pána něčím potěším. Vezměte si tohleto, a pozor, způsobuje strašlivé křeče smyslů vinou prokleté grafiky, příšerné navigace a jednoho nehorázného bludiště."
• A: "Ú, to je špatný..."
• X: "Ale je k tomu slušná porce detektivky na stanici Deep Space 9."
• A: "To je dobrý!"
• X: "Deep Space 9 je taky prokletá, akčními pasážemi."
• A: "To je špatný..."
• X: "Ale lze si poslechnout výtečný dabing s herci ze seriálu."
• A: "To je dobrý!"
• X: "Ale chybí Miles O'Brien."
• A: "..."
• X: "To je špatný."
• A: "Už to můžu odinstalovat?"

Star Trek: Deep Space Nine - Harbinger je adventura z roku 1996, které přes všechny její chyby nelze upřít snahu. Bylo by vlastně docela jednoduché pokračovat v zajeté stopě, kterou připravily tituly od Interplay (25th Anniversary, Judgment Rites), ale vývojáři z Stormfront Studios se rozhodli zaobcovat si s plně renderovanou budoucností.

Harbinger se tak prezentuje grafikou, která musela být v roce vydání omračující, ale dnes oku nelahodí. Za celou herní historii asi nic nezestárlo rychleji, než rané 3D rendery, a byť v jejich hrubosti tu a tam mohu spatřit jisté kouzlo, stačí letmé promnutí očí a magie je ta tam.

Zajímavý je pokus zprostředkovat hráči dobrodružství z jeho vlastního pohledu, žel prostředky zvolené k dosažení této iluze jsou zoufale nedostatečné. Herní prostředí je tvořeno statickými obrázky, jejichž pospojování má navodit dojem spojitého prostoru, jenže celé to zabíjí zmatečná, svérázná a nepružná navigace, která se navíc 100% spoléhá na ovládání myší. Je obtížné přesně popsat, jak nepřehledné to je, ale věřte mi, že u této hry skutečně platí, že aspoň po stránce pohybu by byla lepší jako krokovací dungeon.

Prostředí hry je bolestně neinteraktivní, kromě navigace, postav, se kterými lze konverzovat, a sporadických hádanek, se nic "nehlásí". Já vím, že hru jako takovou by to nikam neposunulo, ale pro navození atmosféry, popř. lepší budování příběhu, by krátké vysvětlivky, hlášky a poznámky hlavního hrdiny udělaly ohromnou službu.

A aby toho v kalichu hořkosti nešplouchalo málo, může se Harbinger pochlubit i jedním z klasických adventurních hříchů, přestřeleným bludištěm, jehož hlavním úkolem je natahovat nevydatnou herní dobu. Dalším vroubkem je pak absence titulků, postavy naštěstí nemají neproniknutelné přízvuky.

Takže se hru škrtám jako odpad a článek tímto prohlašují za hotový?
To kur*a ani omylem! :)

Star Trek: Deep Space Nine - Harbinger totiž obsahuje i mnoho vyloženě dobrého! První část hry odehrávající se přímo na vesmírné stanici je báječnou konverzační detektivkou. Zcela absentují předměty, veškerý dějový posun, pominu-li akční pasáže, se odehrává prostřednictvím rozsáhlých a dokonale dabovaných rozhovorů, které jsou tu a tam doplněny o zajímavý hlavolam. Pro fandu Star Treku je radost pohybovat se ve známých prostorách a prokecávat staré kamarády, kterými jsou Sisko, Jadzia Dax, Kyra Nerris, Quark a Odo. Miles O'Brien bohužel chybí, stejně jako Julian Bashir a Worf, což sice trochu zamrzí, ale body bych kvůli tomu rozhodně nestrhával.

Některé akční pasáže jsou sice mimořádně otravné, ale proti tomu, co místy předvádí druhá část hry, jsou hratelné a zvládnutelné. Ke hře vlastně sedí, jen bych je pojmul trochu méně nekompromisně, obtížnost je i na nejlehčí navolenou ensign značná. Dokonce vás zde čeká jedna vyloženě povedená akční pasáž, která má díky práci s pípajícím senzorem až jisté vetřelčí kvality.

Nově představená mimozemská rasa inteligentních plazů Scythianů a jejich minimalistický způsob vyjadřování dávají prostor zajímavým situacím, které krásně zapadají do oné detektivky. A detektivka samotná stojí na solidním příběhovém základu.

Coby diplomat Bannick přilétáte k Deep Space 9, po úspěšném kontaktu právě se Scythiany, nově objevenou rasou obývající Gamma kvadrant. Během průletu červí dírou je váš runabout napaden neznámými sondami a poškozen natolik, že setkání se stanicí není ani tak přistání, jako neřízená havárie. Velmi brzy se dozvídáte, že váš diplomatický kontakt na stanici, velvyslanec Karig, byl zavražděn. Na Deep Space 9 se navíc dějí divné věci, a všeobecnému mystériu dále napomáhá fakt, že kvůli probíhající plazmové bouři byla většina osazenstva stanice evakuována. Kde je hergot Jessica Fletcherová, když jí potřebujete?

Naštěstí si poradíte i bez ní, Bannick je totiž nejen schopným diplomatem, ale exceluje též v disciplínách bezpečnosti, ovládání zbraní, a boje proti nájemným vrahům. Co vás v akademii naučí, na diplomatickém banquetu jako když najdete. Vydáváte se tedy vstříc hlubinám Terok Nor, jak stanici říkali její původní majitelé, cardassiané, s cílem rozplést nitky nepřehledného a smrtícího komplotu.

Kladný dojem z první části hry bohužel kazí část druhá, která se odehrává v tajemné mimozemské továrně. Po stránce atmosféry to docela funguje, velmi dobře se hře daří navodit dojem cizosti techniky vytvořené nepozemskou kulturou, jenže hra v této části naprosto mění rytmus, a z konverzační detektivky se stává jen hromádkou nevysvětlených hádanek, které jsou navíc pospojovány skutečně odporným bludištěm. V samotném grande finále se Harbinger trochu vykoupí, ale co naplat, příliš pozdě, příliš málo. Na otravnosti přidá i akční stránka, konkrétně všudypřítomné ozbrojené sondy s kočičími reflexy, funkce save / load se tak stávají vaším důvěrným spojencem.

Za zmínku stojí on-rail akční pasáž, kterou je druhá část uvozena, a která, řekl bych, opisuje od toho druhého universa, konkrétně od Star Wars: Rebel Assault. Prolétáte kaňonem a pálíte po nepřátelských strojích. A opět, šlo by o příjemné zpestření, nebýt zbytečně vysoké obtížnosti. Když už jsou v adventuře akční pasáže, mají být skutečně jen na efekt, a ne jako stěžejní a potenciálně zákysová část.

Takže nalijme si sklenku čistého romulanského piva - Star Trek: Deep Space Nine - Harbinger není bůhvíjak skvělá hra. Srovnání např. s Final Unity, která vyšla téhož roku, jí radši ušetřím, protože výsledky by byly tristní, a mám trochu strach, že moje krabice se hrou by se na protest samovznítila.

Ale na druhou stranu nelze Harbinger úplně odsoudit, z celku mám dojem, že se autoři skutečně snažili přinést něco nového, zajímavého, neviděného. Povedlo se jim to bohužel přinejlepším napůl, tedy na 5/10, a bodík k dobru na 6/10 přidávám jen a pouze za Kyru Nerris, pro kterou jsem měl odjakživa slabost. A také chválím absenci mrtvých konců, pokud nepočítám smrt během akce, nelze se proklikat do slepé větve.