Dohráno: Shadow Man

Shadow Man (1999) tiše vyčkával v mé Steam knihovně a já jsem ho řadu let úspěšně ignoroval. A to mi ještě před tím ležel fyzicky ve skříni ve formě plné hry z časopisu Level. Pár lidí mi říkalo, že je to skvělá hra. Možná je lehce opomíjená a možná se jí nedostává tolik pozornosti, kolik by zasloužila, ale jinak je fajn. Nakonec jsem se tedy dokopal do hraní a vy si na základě toho můžete přečíst tuhle recenzi. :)

Hlavním hrdinou je Michael LeRoi, který je tzv. voodoo bojovník aka Shadow Man. Michael má schopnost cestovat mezi naším světem (Liveside) a světem mrtvých (Deadside). Jeho úkolem je ochránit náš svět před tím druhým.

Blíží se však velká děsivá hrozba - entita jménem Legion chce přinést apokalypsu a ovládnout svět. Legion v Deadsite vybudoval vlastní útočiště jménem Asylum a do něj schoval podivný stroj, který je hlavním zdrojem jeho moci. A aby toho nebylo málo, přenesl do Asylum také duše těch nejzlejších a nejděsivějších sériových vrahů a slíbil jim neomezenou moc, když budou bojovat na jeho straně.

A to je on! Shadow Man!

Shadow Man se musí vydat do Deadsite, nalézt celkem 120 temných duší (Dark Souls), zabít všech pět sériových vrahů, vypnout zmíněný stroj a porazit Legiona. Jednoduchý to úkol.

Mimochodem, pokud jste si mysleli stejně jako já, že hra existuje jen tak sama o sobě, tak ne - vypadá to, že je vytvořená podle stejnojmenného komixu.

Shadow Man je akce z pohledu třetí osoby, která je hodně zaměřená na platforming. Jednotlivé levely jsou propojené portály jménem Coffin Gate, avšak tyhle portály se nedají otevřít jen tak, nýbrž je nutné mít nejdříve určitý počet nasbíraných temných duší (Dark Souls). Mezi jednotlivými (odemčenými) levely se dá zcela libovolně teleportovat a vracet se do nich kdykoliv se vám zachce. Většinou to bude dokonce nutné, protože Shadow Man získá nějakou novou schopnost, (třeba schopnost chodit po lávě), a tak se může vydat do předchozích levelů a dostat se na nová místa, která před tím byla nepřístupná.

Občas se vyskytne pasáž, kdy se budete muset potopit pod vodu a někam doplavat - akorát to není voda, ale krev

Pokud si říkáte: „Sakra, to zní trochu jako něco mezi hub systémem z Hexena a metroidvaniou!“ tak máte pravdu. Shadow Man skutečně žánrově spadá někam sem.

Jakožto metrodvania Shadow Man funguje dobře - hledání duší, prozkoumávání prostředí a získávání nových schopností vám zajistí desítky hodin zábavy.

Když jsem vlezl do jedné temné cely uprostřed blázince, nečekal jsem, že uvnitř naleznu dětský pokojíček...

Ovšem, některá designová rozhodnutí jsou trochu zvláštní. Např. v jedné mapě narazíte na plechovou bednu s otvorem a vedle ní jsou zamčené dveře. V tom samém levelu pak narazíte na klíč jménem Engineer's Key. Když ho nacpete do bedny, odemknete si dveře poblíž a můžete pokračovat. To je v pořádku - naprosto normální situace, kdy najdete klíč od dveří, ne? Ovšem později budete na tyhle bedny narážet pořád a všechny se otvírají tím stejným klíčem. A jakmile klíč seberete, máte ho po zbytek celé hry. Z pohledu herního designu - k čemu je to dobré? Vždyť je to jako kdybyste v Doomu sebrali v první mapě modrý klíč a následně jste měli možnost s ním otvírat všechny modré dveře v celé hře. Trochu mi uniká smysl...

Též je zvláštní, že když opustíte nějakou mapu a později se do ní vrátíte, obnoví se v ní všechna monstra. Je spousta her, kde se monstra obnovují - Diablo II, různé Castlevanie a tak dále. U téhle hry to však nedává příliš smysl, protože tu nejsou žádné RPG prvky (mimo sbírání duší), a vybíjet znovu 150 monster, protože jste si v nějaké mapě zapomněli jeden item, zní jako naprostá ztráta času.

Hlavní doménou hry je platforming...

Pak je tady platforming - hodně platformingu! Obecně je to ve spoustě her trochu problematický prvek, zvláště pokud je konkrétní hra spíše akce a ne vyloženě plošinovka. Osobně si myslím, že platforming tu funguje docela dobře a různé přeskakování, lezení po lanech, vyhýbání se bodákům, kyvadlům, čepelím a jiným pastem je obecně spíše zábavné než frustrující.

Zároveň se však připravte na to, že vám občas bude trochu lézt na nervy ovládání. Pokud se třeba chytíte lana nebo římsy a chcete přeručkovat, tak to nejde, dokud nestisknete USE. Pokud se držíte římsy, je dobré se pustit klávesou dolů, když omylem místo toho stisknete skok, Shadow Man se nepustí, nýbrž se odrazí a odletí dva metry a dopadne na zem, což vás může stát život, pokud je poblíž třeba láva nebo propast. Před skokem je také nutné schovat věci, které držíte v rukách - pokud držíte třeba v jedné pistoli a v druhé baterku, Shadow Man se nechytí okraje plošinky, ale sletí dolů. Tak pozor!

Combat system je poněkud netradiční

Za zmínku ještě stojí combat. Souboje jsou docela prosté, ale jednotlivá monstra mají celkem výdrž. Když po vás jde třeba zombie, je nutné ji nejdříve ustřílet do takové míry, až ji unavíte. A když je unavená, stačí pár posledních úderů a umře. Pokud ji však nestihnete během únavy eliminovat, zombie se zase uzdraví a otravuje dál. Takovou situaci vám hlavní hrdina dá vědět tím, že řekne “damn” nebo “shit”. A tak vám nezbývá, než se znovu pokusit zombii unavit a eliminovat. Není to složitý systém, ale musíte si na to nejdříve trochu zvyknout.

Jinak možná jsem to měl zmínit hned na začátku, ale Shadow Man je celkem horrorová a bizarní hra. Ono to tedy tak trochu plyne z morbidní zápletky, že jo. Není to tak vysoký level děsu jako třeba u Silent Hillu, ale sem tam narazíte na podivné monstrum nebo nějakou „co to k*rva je?“ věc. Jednotlivé horrorové prvky jsou spíše vzácné a tvůrci s nimi šetří. Paradoxně pak dovedou zapůsobit mnohem lépe, než kdyby byly na každém kroku.

Za zmínku stojí jeden z pozdějších levelů, což je velký strašidelný dům, ve kterém bydlí šílený sériový vrah. Ten své oběti stahuje z kůže a pak z ní vyrábí různé druhy nábytku. Když se pak poflakujete v jeho domě, můžete třeba narazit na židli, která je potažena lidskou kůží... rozkošné.

Shadow Man je občas docela dost strašidelná hra, téměř na úrovni Silent Hillu.

Jinak jedna věc, kterou bych chtěl ještě zkritizovat, je prostředí. Prostředí je samo o sobě super, ale postrádá nápad. Tu se nějaký level odehrává v nějakém industriálním prostředí, kde je spoustu kovových rezavých věcí, strojů a tak dále. Obecně je art-style fajn, o tom žádná, ale když člověk zjistí, že v tomhle prostředí bude trávit polovinu celé hry, tak je to trochu nuda. Prakticky se tu střídají starobylé chrámy a továrny - pořád dokola. Zajímavější nápady se vyskytnou až v samotném závěru hry, ale to už je, no, závěr...

A ještě jedna věc - final boss stojí za úplnej pendrek, protože je to blbě nadesignovanej, otravnej a frustrující damage sponge, do kterýho se nedá ani pořádně trefit. A je trochu škoda, že si jakožto hráč odnáším na závěr celé hry tenhle pocit. Bohužel, her, které jsou fajn, ale mají nudného final bosse, je spousta.

Final boss je podle mého názoru zbytečně obtížný a špatně nadesignovaný

A tím se dostávám ke konci. Když to vezmu kolem a kolem, Shadow Man mě docela příjemně překvapil - je daleko zajímavější, originálnější a propracovanější hrou, než jsem čekal. Dobře jsem se bavil a celé jsem si to užil. Škoda jen opakujícího se prostředí, ne tak úplně user-friendly ovládání u platformingu, podivných designových prvků a absolutně nepovedeného final bosse. Nic z toho ale nejsou tak zásadní věci, že bych Shadow Mana nedoporučil - naopak, někdy tomu určitě dejte šanci. Hra vyšla pro PC (Windows), MacOS X, a konzole PlayStation, SEGA Dreamcast a Nintendo 64. Pokud nemáte nervy na staré hry, můžete zkusit třeba remaster verzi, která vyšla pro PC, PlayStation 4, Xbox One a Nintendo Switch.