Dohráno: Bud Tucker in Double Trouble

Hra měsíce dubna, tedy adventura Bud Tucker in Double Trouble, se zpožděním dohrána. A vlastně nevím, co rozšafného bych vám o ní řekl, je to totiž taková šedivá adventurní kaše, slovy seriálového Anatoly Dyatlova: "Not great, not terrible."

Po stránce vizuální je vše v nejlepším pořádku. Bud Tucker je klasická ručně kreslená adventura, barvami hýří, není skoupá na různé drobné animačky, má jednotný styl, není vůbec na co si stěžovat. Snad možná na rozlišení, rok 1996, ve kterém hra vyšla, se v případě 2D adventur nesl ve znamení přechodu do 640x480, aby vetchý žánr alespoň trochu držel prst na tepu doby, klasika v 320x200 byla na ústupu. Na druhou stranu já tvrdím, že v singularitě 320x200 s 256 barvami bylo dosaženo dokonalosti, takže za tohle body strhávat nebudu.

Stránka akustická je o stupeň níže, hra je sice plně namluvená, nicméně úroveň některých dabérů je diskutabilní, a na hudbu si po dohrání vlastně ani nevzpomenu. Nějaké ty muzikální tóny vás hrou sice provázejí, ale hluboko do mozku se vám rozhodně nezavrtají.

No, a jsme u herní náplně samotné. Mechanicky je to naprostá klasika, kombinujete předměty směry smyslnými i nesmyslnými, prokecáváte postavy, hrabete se ve středně obsáhlém inventáři, zkoušíte všechno na všechno... Hádanky nejsou úplně nepříčetné, nicméně chatrná logika v nich vězící postupem hrou jaksi vyprchává, a čím pokročilejší fáze, tím ujetější kombinace. Za co bych střílel do nohou je pixelhunting, kterým Bud Tucker rozhodně nešetří, a nejen, že jsou některé předměty ukrutně mrňavé, ale mnohdy dokonce splývají s pozadím.

Hledej hřebík!

Vyloženě mě sejřila absence drobných nápověd, např. v rozhovorech, v popisech předmětů, v popisech aktivních prvků na obrazovce apod. Konkrétně popisy jsou vyloženě odfláknuté, většina věcí se ohlásí nějakou univerzální hláškou, často nesmyslnou, vodítka žádná, vše si musíte domyslet a vymyslet sami. Nepříjemné, ovšem ne fatální. Ale konec našlapování kolem horké kaše, úplně nejhorší na Budu Tuckerovi je... Bud Tucker! Tedy nejen on, ale celé to příběhové zasazení, zvolené vyznění, styl humoru...

Je to derivativní a nefunkční. Jako by se autoři až křečovitě snažili udělat cool hru, takže smíchali vše, co jim cool přišlo, ale výsledek je bez hloubky a osobitosti. Trochu jako když pejsek s kočičkou vaří dort: smícháte klasiky komediálně-adventurního subžánru, od Monkey Island po Simon the Sorcerer, přidáte mojo Michael J. Foxe z Back to the Future, a slepíte to pokusy o suchý anglický humor. (Mimochodem, postavy často mluví různými britskými přízvuky, což dává smysl, hru má na triku britské studio, ovšem hlavní hrdina je poslíček pizzy oděný v typické americko-fotbalové bundě. Moc mi to neladilo.)

Humor beru jako tu úplně nejslabší stránku hry, prostě na mě nefungoval. Budův parťák, po kterém pátráte v první třetině hry, je geniální postarší profesor a vynálezce a mluví, jaká sranda, legračním jako-německým přízvukem! Cha. Cha. A když jste spolu zavřeni v těsném výtahu a Bud si postěžuje, že ho do slabin dloube profesorovo pravítko, odvětí profesor, že to není pravítko. Cha. Cha! Kterýžto fór je použit dokonce dvakrát, čímž bylo vrcholu humoru definitivně dosaženo! Plus to naznačuje, že profesor trpí slabostí pro mladé hochy pod zákonem... Prostě to není chytré, není to ani dostatečně ujeté, je to jednoduše blbé.

Podobně blbý je i příběh točící se kolem klonovacího stroje a záporáka jménem Dick Tate (cha, cha!), který se rozhodl ovládnout svět pomocí kopií sebe sama, čemuž Bud s profesorem pochopitelně musí zabránit. Drobné plus příběhu přiznám jen za vyznění poslední třetiny hry, kdy se městečko Barryville, kde se hra odehrává, promění v totalitu ovládanou Dick Tatem, cítil jsem z toho totiž lehký a ušlechtilý závan Normality.

Pochvalu si zaslouží i absence smrtí a slepých konců. Pokud tedy nespadnete do stejné pasti, do které jsem spadl já. Jednou z lokací ve hře je vězeňská cela, ze které je nutné uprchnout. To se vám po několika akcích samozřejmě podaří, ale při dalším postupu hrou se lze ve vězení ocitnout podruhé, a již nelze vykonat akce, které povedou k úniku. Jde o zjevné přehlédnutí a chybu, která nebyla nikdy opravena, a to ani v případě, že hrajete přes ScummVM.

Tak jak to uzavřít?

Hele, až na výše popsanou chybu je Bud Tucker in Double Trouble naprosto funkční a hratelná 2D adventura, a pokud máte žánr rádi, vyložený přešlap s jejím hraním neuděláte. Zároveň ale hra jaksi nemá osobnost, je to takový maňásek neuměle složený z kousků lepších děl. Průměr jak vyšitý, za týden si na Buda ani nevzpomenu.