Chained Echoes – skvělý návrat k 16 bitovým JRPG legendám

Musím říct, že jsem v poslední době podlehl novodobým hrám. Lákala mne krásná grafika, přestože hry neměly po herní stránce příliš co nabídnout, prostě jsem si užíval, jak ty hry vypadají, jak znějí.

Stejně jako v životě určitým jídlem, se ovšem i grafikou hráč přejí a já hledal nějaké hry, které by mi přinesly herní zážitky, přestože bych obětoval vizuální stránku. Hledal jsem tedy příležitost, jak si zase užívat dobrodružství, ponořit se do fantastického světa a prožívat příběh, který mě bude bavit, možná i inspirovat. Svět indie her (tedy těch nezávislých) je opravdu bohatý a pokud budete hledat, najdete opravdu skvělé, originální, a i přes svou horší vizuální stránku naprosto skvostné hry. Já tu svou našel, jmenuje se Chained Echoes.

Chained Echoes je to, co si můžete představit jako typické JPRG. Velký fantasy svět, parta nesourodých charakterů s podobným cílem a motivací, tahové souboje, opravdu neuvěřitelné množství textu a, alespoň pro mne, nejlepší herní zážitek roku 2022.

Vím, zní to celkem obyčejně, přeci jenom světy JRPG jsme viděli tolikrát, existuje tolik skvělých her v tomto žánru, přesto mne Chained Echoes chytla a nepustila až do samotného konce, kdy si řeknete, ano, těch 40 hodin za to stálo. Hra totiž opakuje zavedený systém, ale opakuje ho opravdu skvěle.

Příběhem vás nešetří hned od začátku - myslel jsem si, že úvodní scéna bude klasická, hrdina se probere v posteli, milující leč otravná maminka jej vzbudí, ať jde něco užitečného dělat a dalších 10 hodin se prakticky nebude nic dít. Hned na to se ovšem scéna během několika vteřin mění a jste vrženi do nekompromisní války, které se účastníte coby člen elitní žoldácké skupiny, na níž stojí rozhodující část bitvy. Na kontinentě zvaném Valandis, kde se odehrává také samotná hra, totiž po velmi dlouhou dobu zuří válka tří království, jež se snaží tento kontinent ovládnout a získat ho plně pod svou moc. Vaše žoldácká skupina je pověřena velmi důležitým úkolem, který rozhodne válku a nastaví očekávaný mír. Po několika bitvách spíše tréninkového modelu se vaší žoldácké partě vedené neohroženým Glennem podaří úkol splnit, ovšem nejde vše podle plánu, a velká část kontinentu je zničena. To nastartuje příběhová kolesa, která vás potáhnou celou hrou.

Chained Echoes je totiž velmi dobře napsaný, a to nejen samotný děj, ale také hlavní či vedlejší postavy, což je alespoň pro mě, v současné době velmi důležité.

Když se podíváte na obrázky kolem, můžete si říct, že se jedná o hru, která jako by vypadla z doby 16-ti bitů. S tím se hádat nemůžu a ani nebudu. Je to vlastně tak, pixelartová grafika je ovšem vážně krásná, detailní a nabízí často dechberoucí panoramata. Vlastně je celkem neuvěřitelné, jaké emoce může takhle jednoduchá grafika vyvolat.

V poměrně líbivé grafice se ovšem skrývá nekompromisní svět, ve kterém nechybí dospělé a dramatické scény. Rozhodně se nejedná o hru pro děti, jelikož pracuje nejen s tématem války a utrpení, ale také s psychologickým stavem postav. Na druhou stranu se pořád jedná o fantasy příběh s velkou pozorností na věci a události, které v našem světě nemohou fungovat, nebo alespoň zatím nefungují. Mluvím zejména o určité magii, ovládání velkých a zatraceně cool robotů a podobně.

Chained Echoes je opravdu velmi ukecaná hra, ovšem nikdy jsem neměl pocit, že jsou některé rozhovory zbytečné či nemají své opodstatnění. A že si rozhovorů užijete dostatek. Každá informace ovšem odkrývá kousek potřebného lore o světě, postavách, posouvá vás dále v příběhu, dokáže nabídnout vtipná i emocionální témata... Na druhou stranu je nutné, aby pro vás čtení textu a odkrývání příběhu nebyl problém. Já vždy dobrá JRPG bral jako hratelné knihy, kde se hodně čte, je to prostě součást celého kouzla. Příběh totiž velmi rychle nabere nečekané otáčky - velmi křehký mír, kterého bylo dosáhnuto na začátku hry, se rychle tříští a vrhne vás do dění, o kterém se vám ani nesnilo.

Pokud nebudete běhat po světě, prokecávat postavy a posouvat se v příběhu za pomoci textu, budete běhat po světě, prozkoumávat dungeony a bojovat s nepřáteli, u čehož bych se chtěl zastavit. Souboje jsou tahové, na jedné straně stojí nepřítel, na té druhé vaše parta s natavenými dovednostmi, zbraněmi a věcmi, které jste si před soubojem přednastavili. Pokud jste někdy hráli starší díly Final Fantasy nebo jiné podobné hry, pak bude souboj poměrně familiární, i zde ovšem autoři hry přinesli několik změn, jež souboj velmi dobře obzvláštní.

Podle iniciativy útočíte vy nebo váš nepřítel, můžete využívat obyčejný útok se základním poškozením nebo využívat skilly svých postav, které mohou mít větší poškození, útočit na více nepřátel najednou, otrávit nepřítele a podobně. Každá z postav má navíc ještě pasivní dovednosti, které mohou navyšovat výsledné poškození, navýšit množství zdraví v soubojích atd. Poměrně vítanou změnou je fakt, že po každém souboji se vám obnoví množství zdraví a dovednostních bodů na maximum, odpadá tedy poměrně únavné uzdravování skupiny po každém souboji, jak tomu bylo například u již zmiňovaných starších dílů Final Fantasy, ale také u jiných her podobného ražení.

Vítanou změnou je také ukazatel synchronizace vaší party. Každý souboj začíná v lehké synchronizaci, kdy se poškození postav nijak nemění. Každá akce v souboji ovšem posouvá tento ukazatel směrem do zeleného pole, kde chcete být, v takovém případě je poškození postav větší, mohou využívat speciální komba a zničující útoky.

Vtipné na tomto systému je, že se může tato synchronizace dostat až do červeného pole, zejména v případě, kdy budete neustále bezhlavě útočit a využívat speciální schopnosti postav bez toho, aniž byste daný ukazatel sledovali. Červené pole znamená jednoduše to, že vaše parta schytá mnohem větší poškození, a často se jedná o konec hry. Z červeného pole se můžete dostat využíváním speciálních dovedností postav, které posunou ukazatel směrem k zelenému poli, nebo jednoduše budete skupinu léčit či určitou postavu necháte v tahovém kole vyčkávat. Je to další vrstva souboje, kdy je nutné opravdu taktizovat. zpočátku jsem si na tento systém zvykal, postupem jsem jej přijal a stal se přirozenou součástí mé taktiky a strategie v soubojové části hry.

Další vrstvou v soubojích, například podobně jako ve skvělém JRPG s názvem Xenogears (parádní hra), se dostanete k pilotování speciálních bojových robotů, tedy spíše brnění, které vaše postavy umí, a v určitých částech hry musí, ovládat. Jedná se buď o příběhové nastavení, kdy brnění musíte mít a musíte v něm bojovat, popř. v pozdější fázi hry se budete moci do takového brnění přeměňovat sami, zejména v soubojích s těžšími nepřáteli či nepřátelskou bojovou technikou, na kterou by meče a jiné zbraně, které vaše postavy normálně ovládají, opravdu nestačily. Souboje v brněních jsou rychlé, zábavné, nabízejí graficky moc pěkné útoky a efekty.

To, jak hra vypadá, se můžete podívat na obrázcích, nebo si můžete pustit videa na YouTube. Jedná se o překrásný pixel art, ale to už jsem psal. Co je dalším skvostem je hudba. Tu jsem si užil a pouštěl si některé melodie i mimo hru samotnou. Hudba je vážně skvělá, mám pocit, že dlouho jsem neslyšel takovou parádu, samozřejmě ne všechny skladby jsou povedené, ale většina z nich opravdu zaujme, hodí se do hry, navíc hra upravuje velmi dobře se stupňováním a dávkováním melodií - jiné jsou ve městě, jiné ve vypjatých příběhových konverzacích, jiné v dungeonech a jiné zase v soubojích. Já se zkrátka audiovizuální stránkou strašně bavil.

Ze záporných věcí je nutné připomenout občasné bugy, například se mi jednou vymazal save z posledně uložené hry, což bylo nemilé a opakovat znovu dvě hodiny hry se mi moc nechtělo, stalo se mi to ovšem pouze jednou. Na různých fórech je ovšem možné si přečíst, že se uložené pozice některým hráčům vymazaly zcela. Také je pravda, že co se týče druhé poloviny hry, je určitě o něco slabší než ta první, přeci jenom soubojový systém se malinko vyčerpal, příběh ovšem táhne stále kupředu a mě nedal polevit až do doby, kdy jsem neviděl závěrečné titulky. První problém snad autoři opraví nebo dokonce již opravili, ten druhý závisí na samotném hráči, zda jej bude hra bavit nebo nikoliv.

Pokud jste na tom stejně jako já, a máte nutkání zahrát si krásnou hru s pěkným příběhem, baví vás tahové souboje a nepohrdáte nutnou dávkou JRPG ingrediencí, stojí určitě Chained Echoes za vyzkoušení. Podle mne nejlepší herní zážitek roku 2022, ale to už se jen zase opakuji. Každopádně přeji všem vše nejlepší do Nového roku, mějte se rádi a buďte štastný. Ahoj.