Callisto Protocol – nový Dead Space

V rámci určitých čerstvých dojmů jsem se chtěl v krátkosti podělit o dojmy ze hry Callisto Protocol, na kterou jsem se poměrně dost těšil, jelikož jejím hlavním autorem je otec série Dead Space, která patří mezi nejlepší hororové hry, jaké jsem měl tu čest hrát. Callisto Protocol byla celosvětově očekávaným titulem a zda naplnil očekávání, to se budu snažit vyjádřit v tomto "krátkém", zcela subjektivním textu. Vím, jedná se o novinku, ale já se s vámi chtěl podělit, jelikož se jedná o nástupce skvělého Dead Space, který už do kategorie retro pomalu patří.

Callisto Protocol je sci-fi hororová hra, která se odehrává převážně v nehostinném prostředí druhého největšího měsíce planety Jupiter, kterým je právě Callisto. Vtělíte se do role pilota a tak trošku pašeráka jménem Jacob Lee, je to vlastně takový Han Solo z Hvězdných Válek, který na Callisto převáží určitý kontraband. Zdá se, že se jedná o rutinní zakázku, jakých Jacob za svojí kariéru zvládl stovky. Jenže vše je trošku složitější, než na první pohled vypadá, a postupem času se přesvědčíte, že téměř nikdo není svatý, každý skrývá tajemství nebo lže.

Pomalu se rozjíždějící příběh nabere během několika minut poměrně slušné otáčky. Jacobovi proletí kolem hlavy kulky (jasně, že kulky ze zbraně :D ), havaruje se svou lodí, přijde o svého kopilota a přítele, a je nakonec zachráněn členem vězeňské ochranky, který je doprovázen policejním robotem. Roboti jsou mimochodem jedním z nejděsivějších elementů celé hry, jsou zajímavě ozvučení a dokáží v určitých pasážích nahnat strach. Jacob má pocit, že je zachráněn, což je jen domněnka a velký omyl. Po několika vteřinách je zatčen, omráčen a odveden do jedné z cel místního vězení. Jacob se následně probouzí po několika hodinách ve své cele, jenže... něco nesedí, cela je odemčena a vězení vypadá jako po velmi násilném boji. To, co se bude dít v dalších zhruba 8 hodinách herního času, je velká jízda, která se mi opravdu líbila. Postupně odkrýváte kousky skládačky, co se to děje, proč se lidé mění v krvelačná monstra, jakou roli hraje Jacob v tomto chaosu, a proč je ředitel věznice takový záhadný chlapík, který vám skrz datalink čas od času zavolá.

Jinak jede Callisto, co se rozkrývání příběhu a skládání výše zmíněných částí skládačky týče, v tradičním duchu hororových akčních her. Duchu, který je možné znát právě ze hry Dead Space. Zatímco přeživší vám toho řeknou pomálu, lžou nebo vás vedou do pasti, tak se většinu děje dozvíte od těch mrtvých. Jejich roli, pohnutky a motivace v rámci celého příběhu se dozvídáte z nahrávek, umístěných většinou v blízkosti jejich mrtvých a často zmrzačených těl. V rámci těchto nahrávek se dozvíte důležité informace, rady co udělat dále, a také detaily posledních momentů jedinců předtím, než jsou rozcupováni. Celkově se příběh motá kolem známé formule - nic nevíte, propukla nákaza, lidé se zabíjejí a mění se v monstra, kdo za to může, proč se tak děje, kdo zatím stojí... vše musíte zjistit vy. Příběh není zázračný, ale v rámci sci-fi akční hry s prvky hororu je nosný a dokáže podržet hru až do jejího konce.

Vím, rezence hry nejsou moc pozitivní, když se mrknete na Steam, hra si vysloužila poměrně velké množství palců dolu. Hráči kritizují zejména špatnou optimalizaci, soubojový systém a také četné bugy. Já jsem si během hraní všiml jen několika grafických bugů a glitchů, jinak jsem neměl žádný problém (těsně před začátkem hraní bylo nutné nainstalovat poměrně velký update), hra mi spadla pouze jednou. Zatímco příběh je možné považovat za průměrný, ale dostačující, co dělá ze hry hru dobrou, je hratelnost. Co se týče hratelnosti, to je otázka na další odstavec.

Ještě než okomentuji systém boje, musím se zastavit nad audiovizuální stránkou, která je dle mého názoru naprosto geniální, jen málo her na plné detaily vypadá takhle dobře. Callisto Protocol jede na Unreal Enginu 5 a je to znát. Podoba Jacoba s hercem Joshem Duhamelem (znát ho můžete například z Transformers nebo povedeného seriálu Las Vegas: Kasino) je až dechberoucí a je neuvěřitelné, kam se grafika a celkový vizuál posouvá. Pamatuji si, jak jsem byl dříve unešený z hranatých hlav ve FIFA98, a nyní tu máme téměř fotorealistické postavy. Skvěle vypadá i prostředí, ve kterém se pohybujete. Během hry se kromě rozlehlého komplexu vězení podíváte také do tradičních a velmi nechutných stok, projdete si opuštěné doly, které ale v minulosti měsíce Callisto hrají důležitou roli, podíváte se do experimentálních laboratoří a dalších míst, které do sci-fi prostředí patří a zapadají do něj. Vše opravdu vypadá výtečně, stejně jako se všechno skvěle hýbe a zvučí. Nepřátelé jsou krásně nechutní, zejména z blízkých záběrů vypadají opravdu ohavně. Musím říct, že grafika, hudba a zvuk je to nejlepší, co hra nabízí. Může to znít celkem negativně, ale tak to není.

Známkou toho, že mne hra opravdu baví, je to, že se k ní vracím. Nemám totiž ten luxus (jako za studentských let) hrát hry několik hodin v kuse, je tedy nutné hry a zážitek z nich kouskovat do krátkých intervalů. Jsou hry, které rozehraji a už se k nim nevracím - dávno jsem se naučil, že právě s takovými hrami nesmím ztrácet čas. U Callisto Protocol jsem tento problém neměl, prostě jsem se ke hře každý večer vracel, bavila mě! Bavilo mě to hrát, bavila mě ta atmosféra a bavili mě souboje. Jak jsem psal výše, hodně lidí si právě na soubojový systém stěžuje. I já byl ze začátku překvapen, jak moc je hra zaměřena na boj zblízka. Střelně zbraně zde hrají až sekundární roli. Nejvíce v soubojích budete využívat speciálně upravený obušek, který je schopen rozdávat opravdu velké rány. Střelně zbraně slouží spíše jako doplněk a dodávají souboji zajímavý prvek, kdy se nejdříve postaráte o monstra na blízko a poté je dorazíte dávkou ze své pistole, samopalu či brokovnice. Zbraní není mnoho, jsou ovšem různorodé, každou je možné u speciálních terminálů vylepšit a upravit, což hře dodává další element. Během souboje je nutné správně načasovat úhyb (vypadá to podobně jako u boxu, jestli si pamatujete na Mohammada Alliho, který se vyhýbal úderům bez použití paží), poté je možné přejít do protiútoku, kdy nepřítele naprosto efektivně a efektně seřežete obuškem či ho rozstřílíte vybranou zbraní.

Je potřeba si na tenhle systém boje zvyknout, ze začátku mi to také příliš nesedělo, ale při troše tréninku a zvyku se vlastně jednalo o zajímavý prvek hry a já si ho celkem užíval. Vše je navíc časem okořeněno dalšími možnostmi. V průběhu hraní se Jacob dostane k technologicky vyspělé rukavici, která dokáže upravovat gravitaci, Jacob si tak dokáže přitáhnout vzdálené věci k sobě, jako jsou např. náboje, bedny s předměty a podobně, a stejně tak si může přitáhnout jednotlivá monstra. Vtípek je v tom, že monstra může také zahazovat na poměrně velkou vzdálenost. Můžete tak využít prostředí a přišpendlit nepřátele na háky, bodce nebo je jednoduše rozšmelcovat v obrovském větráku či je zahodit do jámy a podobně.

Musím říct, že mi trvalo asi půlku hry, než jsem si na funkce rukavice zvykl a začal je používat, jakmile se ovšem tak stalo, souboje získaly sílu. V určitých částech je také možné využívat stealth a monstra popravit efektivním kombem zezadu, je tak jen na vás, zda budete hluční a střílet či mlátit, nebo jestli se připlížíte a potichu hrozbu zlikvidujete. Většinou ovšem není stealth možný, jelikož se velmi často stává, že na vás monstra odněkud vyskočí, spadnou nebo se nehybná mrtvola najednou začne hýbat a chce vás sežrat. Tyto věci jsem nevítal s úplnou radostí. Podle mě se jedná o laciné lekačky, kdy monstrum vyskočí z klimatizace společně s nějakým silně přepáleným zvukem. Člověk se přirozeně lekne, ovšem lekne se daného jump scare, nikoliv určité promyšlené věci v rámci hororové atmosféry.

Je hra strašidelná? Určitě. V některých částech je atmosféra opravdu skvělá a dokáže nahánět hrůzu, v jiných částech se hra bohužel spoléhá na výše zmíněné lekačky, kterých je bohužel v některých částech hry až přespříliš. Poměrně zajímavé byly souboje s policejními roboty, kteří v prostorách vězení stále plní své rozkazy, hlídají a zabíjejí. Mají velkou výdrž, jsou nepříjemně rychlí a jejich hlas je znepokojující. Je možné se jim zcela vyhnout nebo je konfrontovat, je ovšem nutné spoléhat se na časté krytí, útěky a přesnou střelbu do hlavy. Odměnou vám bude velké množství kreditů či nábojů.

Již jsem zmínil kredity, je nutné si o nich tedy něco říct. Kredity sbíráte v rámci celé hry. Můžete je najít na různých místech, na stolech, vitrínách, bednách a podobně. Stejně tak najdete náboje, léčivé pistole a atd. Kredity je pak možné u speciálních terminálů proměnit ve vylepšení nebo nákup nábojů do svých zbraní. V případě těžších obtížností (na výběr jsou tři, tedy lehká, střední a těžká) je kreditů až překvapivě málo, na druhou stranu na lehčí obtížnost je jich hojně a upgrady pro vaše zbraně jsou tak dostupnější. Já osobně hrál na střední obtížnost a byl jsem spokojený. Souboje představují výzvu, kreditů a léčiv je tak akorát. Umíral jsem, ale nebyl jsem frustrovaný.

Je tedy nutné shrnout celý "krátký text". Nakonec se z toho stala celkem velká recenze, snažil jsem se sepsat vše, co jsem uznal a poznal. Callisto Protocol je za mě chvalitebná hra. Osobně jsem si jí užil, ale chápu lidi okolo, kteří udělují špatná nebo průměrná hodnocení. Zkrátka jim nesedl celkem překvapivý přístup k soubojovému systému, nebo jim vadily jiné oblasti, jako je nijak zázračný příběh nebo recyklace jiných her (her od autora Dead Space jménem Glen Schofield - geniální pán dle mého). Já to tak neměl. Navzdory všem negativním či nedotaženým skutečnostem jsem spokojený a budu netrpělivě čekat na pokračování. Pokračování, které určitě vyladí slabší stránky hry a bude zase lepší, větší a hezčí.

Takže, je možné hru doporučit? Já říkám ANO. Zůstal Dead Space nepokořen? Bohužel ano, ale já si Callisto Protocol opravdu užil.

P.S. Cenu hry neřeším, Callisto Protocol jsem dostal zdarma ke grafické kartě.