Na planetě Avaron zuří válka. Nepřítel se rozhodl vyhladit lidstvo za pomocí tajné zbraně, kterou je smrtící retrovirus. Ten se rychle rozšířil a zaplavil planetu novými formami života - děsivými monstry!
Přežilo jen pár lidí. Ti se schovali do vesmírné stanice jménem O. P. Odysseus a nechali se zmrazit v kryogenické komoře. Uběhlo tisíce let a jednoho dne je hlavní počítač probudil, protože se planeta Avaron zase stala obyvatelnou, virus je pryč a vše je fajn... Akorát je Avaron stále plný děsivých monster. Ze stanice O. P . Odysseous jsou tedy vyslány čtyři bojové letouny jménem biowarriors, aby se monster zbavily a vytvořily lidem nový domov.
Biowarriors - čtyři útočné letouny. Hráč si na začátku může vybrat, za který chce hrát. Na výběr je třeba něco, co vypadá jako vážka nebo něco, co vypadá jako krunýřovec.
Bio-Hazard Battle je tzv. scrolling shooter / shoot 'em up, což je takový ten jednoduchý typ her, kdy letíte s nějakou vesmírnou raketkou z leva doprava, přičemž obrazovka scrolluje sama, a my se v ní můžeme libovolně pohybovat do různých směrů. Tuhle hru vytvořila v roce 1992 společnost SEGA a vyšla pro konzoli Mega Drive / Genesis. No vida, téhle konzoli už jsem se dlouho nevěnoval, takže proč se Bio-Hazard Battle nepodívat na zoubek? Zvláště když už jsem tuhle hru hrával v dětství se svým starším bráchou.
Úkolem téhle hry je projít osm levelů od začátku do konce, prostřílet se hromadou monster a sem tam porazit nějakého toho bosse. K tomuto úkolu si na začátku můžete zvolit jeden ze čtyř různých bojových letounů jménem biowarriors. U Bio-Hazard Battle hlavní prim hraje to slovo "Bio" v názvu, protože celá hra je velice, ehm, biologická. Zatímco jiné scrolling shooters jsou obvykle spíše "mechanické", tj, ovládáte nějakou raketku vytvořenou z chladných kovů a protivníci jsou také různé rakety a turrety a tak dále. Tady je vše velice... živočišné.
Bio-Hazard Battle má "biologickou" atmosféru. Vše je velmi živočišné...
Už jen ty čtyři bojové letouny biowarriors, u kterých si můžete vybrat, za který chcete hrát, jsou značně biologické. Většina vypadá jako nějaký létající hmyz a jeden dokonce připomíná krunýřovce - to je taková ta ryba, co ráda ožužlává šutry.
Monstra, proti kterým budete bojovat, jsou také značně biologická - různé hmyzí potvory, červy, netopýři a já nevím, co všechno. Některé obludy vypadají docela děsivě a nestyděl by se za ně ani Silent Hill. Mně se každopádně tenhle živočišný styl líbí a myslím, že díky němu má Bio-Hazard Battle velice originální styl a atmosféru.
Řekl bych, že se tu i docela daří zajímavě kombinovat mechanické a kovové věci s těmi živočišnými. Například je tu situace, kdy v jednom levelu bojujete proti jakési vesmírné lodi, která je zcela z kovu a má na sobě zcela normální turrety. Ovšem po chvíli, když se vám loď podaří dostatečně poškodit se objeví prasklina a zní vyjdou chapadla, co mají na koncích oční bulvy. Jak říkám, velice originální art-style.
Pátý level se odehrává pod vodou.
Jednotlivé levely se hrají zhruba takhle: letíte s vaším letounem a střílíte do všeho, co se hne. Váš letoun má k dispozici jen jeden způsob útoku a tím jsou zelené střely. Když podržíte tlačítko útoku trochu déle, můžete se nabít a zelená střela je pak silnější.
Kromě toho máte k dispozici také zaměřovač, který stále poletuje kolem vás a reaguje na váš pohyb. Když plujete kupředu, zaměřovač se odsune za vás. Když začnete couvat, přesune se před vás. Při pohybu dolů se zařadí nahoru nad vás a při pohybu nahoru zase odletí dolů. To znamená, že se chová vždycky opačně, než vy. Ono to zní složitě, ale v praxi je to docela logické a dává to smysl.
Zaměřovač také střílí a na rozdíl od vás může mít několik druhů útoků. Při průletu každým levelem sem tam narazíte na barevná kolečka - zelená, modrá, červená a žlutá - a to jsou zbraně. Když sebere třeba žluté kolečko, váš zaměřovač bude střílet žluté paprsky, když červené, tak váš útok budou červená kolečka a tak dále. Jednotlivé zbraně se však liší dle letounu, který si zvolíte. Dejme tomu, že si vyberete letoun č. 1 a seberete modré kolečko. Pak střílíte modrý laser a ten jde do osmi různých směrů. Pokud ale hrajete za letoun č. 2, tak vám modré kolečko dá útok ve formě bublinek, které letí pomalu k nejbližšímu cíli a pak explodují.
Průlet jeskynní, která je plná krystalů
Bohužel to neznamená, že každý ze čtyř letounů má zcela unikátní zbraně. Ve skutečnosti jsou vždycky dva různé útoky pro každou barvu a každý ze čtyř letounů má zkrátka jinou kombinaci těchto dvou útoků.
Rád bych se také trochu zaměřil na obtížnost hry. Asi nemá moc smysl zmiňovat, že je to neuvěřitelně obtížná a krutá hra, protože takové byly na Mega Drive / Genesis skoro všechny. Ovšem řekl bych, že Bio-Hazard Battle dost vyčnívá, jelikož je to jedna z těch her, kde jakékoliv zranění znamená okamžitou smrt. Nemáte tedy žádný ukazatel zdraví nebo poškození a nic. Prostě ihned umíráte.
To je docela problém, protože od začátku celé hry až do konce se vás všechno bude snažit zabít. Monstra zasypou celou obrazovku a jdou po vás ze všech stran. Cokoliv dalšího může nečekaně vyletět z jakéhokoliv směru. Bio-hazard Battle má velice rychlé tempo a nenechá vás vydechnout ani na vteřinu.
Když poškodíte vesmírnou loď, z prasklin začnou vykukovat tyhle podivné cosi a střílet po vás.
Aby toho nebylo málo, veškerá monstra kromě toho, že jsou nebezpečná jen svou přítomností a svými regulérními útoky, také střílí takové malé červené střely. Když se podíváte na screenshoty kolem, možná víte, o čem mluvím... Malé červené střely jsou prostě hlavní obsah téhle hry - jsou úplně všude, střílí je po vás úplně každý a když vás jedna zasáhne, jste mrtví. Jen tak mimochodem, možná vás překvapí, že když červená kulička zasáhne váš zaměřovač, tak zmizí - to je celkem zajímavý způsob, jak se před nimi ochránit - tj. přesunete váš zaměřovač rychle tam, odkud letí červená střela a necháte ji, aby ho trefila, čímž ji zneškodníte. Avšak tenhle manévr vyžaduje jistý um a postřeh... Lepší tedy bude, když se červené kouli prostě vyhnete.
V hlavním menu hry máte k dispozici hned několik obtížností. Nejdříve je tu obtížnost practice - ta je nejsnazší a nejpohodovější. Problém je, že vás hra nechá odehrát jen pět levelů a následně vám napíše, že si máte nastavit vyšší obtížnost. Pak jsou tu obtížnosti easy, normal, hard a hardest. Rozdíly mezi nimi jsou překvapivě docela výrazné. Jednak definují množství monster a jejich rozmístění v jednotlivých levelech. A jednak definují výdrž monster, což znamená, že na vyšší obtížnost prostě vydrží více. A nakonec se zdá, že každá obtížnost definuje množství malých červených střel, jejich kadenci a rychlost. Platí tedy úměra, že čím proužků, tím víc Addias - pardon, chtěl jsem říct, že čím vyšší obtížnost, tím červenější souboje.
"Doufám, že boss na konci třetího levelu nebude creepy." Boss na konci třetího levelu:
Osobně si myslím, že celková vysoká obtížnost hry je spíše na škodu. Díky tomu si nemůžete jen tak u Bio-Hazard Battle sednout a odpočinou si, relaxovat, vyblbnout se a pohoda. Místo odpočinku si budete možná tak trhat vlasy a praktikovat jeden rage-quit za druhým.
Za zmínku ještě stojí, že hra má také multiplayer, tedy mód pro dva hráče. Hra pro dva hráče se nijak neliší od hry pro jednoho hráče. Prostě si vyberete jeden ze čtyř letounů, váš spoluhráč si vybere také jeden a následně můžete projít všech osm levelů společně.
Poslední věc, o které jsem chtěl mluvit je soundtrack - Bio-Hazard Battle má možná nejoriginálnější a nejzajímavější soundtrack vůbec. Není to nutně chytlavá hudba, kterou byste si dali do sluchátek a poslouchali ji při umývání nádobí, broukali si melodii a tančili do rytmu... Nicméně hudba je velice zajímavá, konzistentní a vytváří silnou unikátní atmosféru, kterou nemá žádná jiná hra. Řekl bych, že tak 50 % atmosféry celé hry tvoří právě soundtrack. Co je ještě zajímavější je, že v každém levelu hraje na pozadí pokaždé jedna a ta samá melodie, ale pokaždé je úplně jinak zremixovaná, a ve výsledku vyzní úplně jinak.
Sedmý level má ponurou industriální atmosféru.
A tím se dostávám ke konci. Bio-Hazard Battle je rozhodně zajímavá akční hra, která má docela originální "živočišnou" atmosféru, unikátní art-style, soundtrack a celkově bych řekl, že ji mám rád. Škoda jen té extrémně přemrštěné obtížnosti, která sice byla v době vydání a zvláště pak u tohohle žánru běžná, ale ve výsledku to trochu zabíjí hratelnost. Pokud vás hra zaujala, klidně jí dejte šanci - koneckonců se dá od roku 2010 zakoupit dokonce i na Steamu.
Nejnovější komentáře