The Legend of Zelda: Link’s Awakening – dobrodružství do kapsy

V dalším dobrodružství, do kterého jsem se pustil, a ve kterém figuruje blonďatý hrdina v zelené tunice Link, je The Legend of Zelda: Link’s Awakening. Původně jsem měl v plánu dohrát podruhé remake z roku 2019 na Nintendo Switch, ale z edukativních důvodů, a taky trochu díky tomu, že jsem nevěděl, o čem psát, přišla ke slovu původní verze na GameBoy z roku 1993. Mé ambice byly koupit původní hru na můj opečovávaný GB, ale po zmapování internetových bazarů a cen jsem tuto ideu velmi rychle opustil. Další možnost byl emulátor na telefon, to se ukázalo jako možná ten nejlepší způsob, jak dnes Link's Awakening hrát, pomineme-li Switch verzi. Ale i přesto jsem skončil u PC. Dost natahování, jdeme na hru.

Link je při plavbě lodí smeten bouří, naštěstí je vyplaven na pobřeží ostrova Koholint, kde ho najde dívka jménem Marin. Ta mu toho o ostrově věru moc neprozradí, až později narazí Link na sovu, která mu vyjeví, že jediný způsob, jak se z ostrova dostat, je probudit Wind Fish spící v obřím vejci na vrcholu hory. K tomu bude potřeba osm hudebních nástrojů, ty jsou ale ukryty na různých místech po mapě - v dungeonech.

Každý dungeon, potažmo oblast, kde se nachází, má svou specifickou překážku, proto se nejde dostat kamkoli byste zrovna chtěli. Pořadí oblastí je pevně dáno, jelikož průchodem jednoho dungeonu Link získá předmět, díky kterému může překonat překážku k další části mapy. V dungeonech se kombinuje používání předmětů s různými hádankami jako jsou propadla, tajné místnosti atd. Takže každý kus mapy je v podstatě puzzle, pod nímž je další puzzle.

Vyjma hledání věci, na kterou byste použili svou novou hračku a mohli si tak otevřít cestu dál, můžete dělat i nějaké vedlejší aktivity. Vykopávat mušle, hledat démony umožňující nést např. více bomb, sjíždět na raftu atd. Občas je ale trochu těžké rozlišit, co je jenom vedlejší aktivita, a co důležité pro další postup hrou, třeba výměna věcí s postavami, to se ukáže jako nezbytnost pro další postup. Za mě trochu podpásovky, kdy po zjištění musíte znovu běhat okolo a hledat někoho, kdo chce to, co máte zrovna v kapse.

Ruku na srdce, komu se tohle nikdy nestalo?

Meč a štít nemá Link samozřejmě jen tak pro parádu. Bojem strávíte většinu času, ale ty nejlepší jsou s bossy, a těch je tu opravdu dost. Mini-bossové bývající buďto před, nebo v půlce dungeonu, ti velcí, zde nazýváni Nightmares, jsou vždy na konci. Na většinu z nich neplatí obyčejné máchání mečem, takže musíte přijít na způsob, jak se jim dostat na kobylku. Poslední byl pro mě trochu oříšek a přiznávám, srabácky jsem využil možnost emulátoru ukládat a loadovat kdekoliv, abych nepřišel o nervy. A když jsem u toho, o rozum jsem přišel málem i v osmém dungeonu, u toho jsem měl pocit, že kdyby mi mohl zlomit nohu, tak to udělá… je to pekelný level.

Při hraní jsem si uvědomil jednu věc (pravděpodobně jsem objevil Ameriku), série The Legend of Zelda není klasické RPG. Zabíjením nebo jinými činnostmi nezískáváte body EXP, kterými byste vylepšovali svou postavu. Všechny tyto RPG atributy jsou přetvořeny do formy hry, jako zmiňované hledání démonů apod. Nepřátelé nejsou silnější nebo slabší, zkrátka musíte vědět jak na ně. Tohle je věc, která je Nintendo hrám opravdu vlastní, snaha hry, abyste si s ní hráli. Neříkám, že to takhle ostatní vývojáři / vydavatelé neumí, ale tady je to mnohem dál.

Kdybych měl porovnat Link’s Awakening s Ocarina of Time, byť se to může zdát jako neporovnatelné, ale věřte, tyhle dvě hry se odlišují pouze svou perspektivou, a dokonce trpí minimálně pro mě stejnými neduhy jako třeba to, že jsem několikrát nevěděl, co mám dělat, tak Link’s Awakening je pro mě jasným vítězem. Nevím, jestli je to pocitem z většího dobrodružství, úžasným soundtrackem nebo lehce melancholickým příběhem, ale tenhle díl si rád zahraji za týden znova, což se o Ocarině říct nedá.