Stíny noci – textová adventura

Jelikož se tu dlouho neřešila žádná textová adventura (naposledy Saboteur) a česká herní scéna je jich plná, nastal nejvyšší čas se podívat nějaké na zoubek. Tak co třeba Stíny noci?

Ve Stíny noci hrajete za tajného agenta. Vaším úkolem je vloupat se do jedné vily, která se nachází v lesíku za městem, a získat dokument, který obsahuje důležité informace o místním drogovém kšeftu. Dokument je však schovaný v zabezpečeném trezoru, takže ho nebude jednoduché získat. Máme ale štěstí, protože majitel odcestuje někam na služební cestu a toho samozřejmě musíme využít!

Stíny noci je tedy textová adventura. Naštěstí je to jedna z těch, kde nemusíte psát příkazy typu "jdi na sever", ale stačí jen vybírat z několika akcí v menu. Každá akce rozbalí drop-down seznam objektů, u kterých tuhle akci můžete provést. Toť vše. Ovládání je tedy na pohodu.

Tvůrci se také rozhodli, že samotný text nestačí, a tak každou lokaci doplnili kreslenou ilustrací. Sice jsou to jen malé obrázky v levém horním rohu obrazovky, které vypadají, že je někdo splácal v Malování, ale překvapivě při hraní dost pomáhají, zvyšují přehlednost a orientaci. Vždycky víte, kde jste, odkud jste přišli a kudy se dá pokračovat.

Každopádně hlavní předností všech textovek je, ehm, text? A tady si užijete textů habaděj. Akorát bych očekával trochu větší literární úroveň, když už je to hra zaměřená na čtení, ale mnohdy jsou to spíše stručné a jednoduché popisky. No, ale nevadí...

Je tu ale jedna věc, kterou musím zmínit. Od textové hry byste nejspíše očekávali, že to bude naprostý relax. Že se jen tak opřete do křesla, začtete se, příběh vás vtáhne a prostě pohoda. Jenže nikoliv! Za prvé je tu strašně moc míst, kde můžete umřít a sem tam je to docela i absurdní (např. se rozhodnete, že prohledáte hromadu odpadků, ale hlavní hrdina se pořeže o plechovku, vykrvácí a umře). Dále je tu hromada slepých uliček. Např. zapomene sebrat nějaký drobný předmět, pro který se později nejde vrátit, čímž si znemožníte dohrání hry a budete to muset rozehrát znovu. To není všechno! V samotném závěru je nutné projít malinko složitější bludiště v podzemí, což je celkem frustrující. Můžete si vygooglit mapu, která celou věc trochu ulehčí, ale furt je to otrava.

Další problém je, že řešení různých puzzlů nedává moc smysl. Problém: potřebujete se dostat do trezoru. Řešení? 1) Najdete čerpadlo, nacpete ho do rybníka poblíž vily a vyčerpáte všechnu vodu pryč (kam?!). 2) Na dně vypuštěného rybníka najdete tajný poklop do podzemního komplexu nebo základny nebo co to je. 3) Podzemím projdete do vzdáleného města. 4) V koši najdete lístek na metro. 5) Metrem dojedete až na konečnou stanici. 6) Tam náhodou potkáte chlápky, co vás přepadnou a zmlátí. Následně skončíte v nemocnici. 7) V nemocnici ukradnete fonendoskop. 8) Vrátíte se do vily a fonendoskopem otevřete trezor.

WOW! Přesně tak bych to řešil v reálném životě!

Takových nesmyslných věcí je tu plno... Vila je zamčená, ale jak se dostat dovnitř? Inu, poblíž je hromada odpadků a v nich je pohozeno dálkové ovládání, kterým se dá otevřít hlavní vchod. V jeskyni úplně náhodně vykopeme truhlu, ale je zamčená, tak co s tím? Inu, na jednom stromě poblíž se nachází klíček na špagátu, kterým truhlu odemkneme. Potřebujeme sehnat přístupový kód? Na místním hřbitově vykopeme hrob a uvnitř ho najdeme napsaný na papírku. Prostě totální “what the fuck?” logika.

Na druhou stranu musím říct, že to má svoje kouzlo. Je to prostě taková ta typická česká devadesátková adventurní logika, a prostě to k téhle hře tak nějak patří. Neumím si vysvětlit proč, ale nějak mi to tam sedí.

Jinak pokud někomu vadí, že tu spoileruju přes dvacet let starou hru, tak sorry, ale ve všech případech jsem vynechal hromadu dalších informací kolem, které jsou pro další postup zásadní. :)

Docela mi sedl i humor. Není to vyloženě vtipná textovka, ale některé hlášky mě pobavily. Třeba prozkoumáte krabičku zápalek a hlavní hrdina vysvětlí, „že je v ní jen pár sirek, ale na způsobení nějakých těch popálenin by to mohlo stačit“, nebo se nacházíte na okraji města a dočtete se, že „je noc a není tu ani noha, ani ruka, nic.“ apod. Je to prostě takový ten suchý humor, který přijde vždycky nečekaně, ale o to víc pobaví.

Další věc, kterou musím pochválit je noční atmosféra. Během hraní Stíny noci jsem měl opravdu pocit, že se někde někam vkrádám uprostřed noci, kdy už všechno spí. Okolo ticho, klid a hvězdy nad hlavou... Jelikož tahle hra nemá téměř žádnou grafiku, žádné zvuky, hudbu a nic, tak ani nevím, jak se tu atmosféru daří navozovat (možná právě tím), ale prostě jsem to z téhle textovky cítil. Za to bych rád tvůrcům udělil malé bezvýznamné plus.

Když to shrnu, není to tak špatná hra. Nějakým způsobem ji mám rád, dohrál jsem ji hned několikrát, celkově mě vždycky baví a mám slabost pro její humor a noční atmosféru. Osobně bych byl ale raději, kdyby tvůrci trochu sestříhali některé frustrující a otravné prvky (bludiště, slepé uličky, smrt za každým rohem), mírně zapracovali na literárním projevu a snažili se vymyslet aspoň malinko logičtější řešení adventůrných hádanek, ale dopadlo to prostě takhle. Milovníkům českých textovek (existují takoví lidi?) bych doporučil tomu dát šanci a aspoň si to pár minut zkusit.