Star Wars: Jedi Knight – Jedi Academy, kultovní řežba světelným mečem

Je to téměř dvacet let, co LucasArts vydalo pokračování série Jedi Knight, tentokrát oděné do hávu padawana, který se v Nové republice ocitá ve výcviku Jedi. Star Wars: Jedi Knight – Jedi Academy (2003) je hra veskrze profláknutá a já předpokládám, že ji většina z pravidelných čtenářů High Voltage zná. Mno, najdou se i tací fanoušci Star Wars, kteří tuto hru nehráli a donedávna jsem mezi ně patřil také. Sluší doplnit, že se na hru dívám z pohledu hráče, který preferuje spíše autíčka a akční hry hraje příležitostně (střílečky zcela minimálně).

Se spuštěním hry na běžném novodobém železe není žádný problém, a to ani na (neoblíbených) Windows 11. Hra dokonce v základu podporuje full HD rozlišení, takže si oko stále přijde na své.

Hra začíná krátkým filmečkem při letu na akademii na Yavin 4, ve kterém se vám představí budoucí „kolega“, nicméně přílet nejde podle plánu a rozsekáte se. V tu chvíli jste vrženi do hry a následuje úvodní proběhnutí, kde se seznámíte se základy ovládání a odděláte prvních několik nepřátel. Na konci této části vám ustaraný Luke Skywalker dá najevo, že ne všechno v Nové republice je úplně v pořádku. Následuje krátký výcvik, kde získáte některé Jedi schopnosti a už se vydáváte plnit první patero misí.

Luke už zase musí řešit galaktický průser.

Před každou z nich si kromě sekundárních zbraní volíte i typy síly, ve kterých se můžete zlepšit: jak světlé, tak ty temné. První mise jsou možná paradoxně těžší než ty další – ještě nemáte schopnost se sami léčit (síla Health), takže jste odkázáni na štěstí a nacházení lékárniček či opravných štítových generátorů. Postupně se hra stává jednodušší, a to jí paradoxně přidává na zábavnosti, protože se můžete více kochat rozmanitostí prostředí a hezky zpracovanými levely.

Na začátku každé mise jste vrženi do nového prostředí: ocitnete se na celé řadě planet, a to jak těch profláknutých (např. Tatooine či Coruscant), tak na méně známých, kde mohli tvůrci trochu více popustit uzdu fantazii. Jednotlivé „mapy“ jsou dle očekávání více či méně rozvětvené koridory, kde se nedá ztratit. Pokud už máte pocit, že jste zabloudili od pomyslné hlavní cesty, vždy se co nevidět objevíte zpátky. Úplně tak odpadá jakékoliv složité přemýšlení a hra je díky tomu hodně odpočinková – ale zase jen tak, aby vás nenudila. Co se zákysů týče, spočítal bych je na prstech jedné ruky, což je u hry s průměrnou délkou kolem 11 hodin slušné. A v těch pár případech dobře poslouží internet.

Co se nepřátel týče, hra je po vás valí po desítkách a rozhodně to neškodí. Zatímco v sérii KotOR jsou boje nudné a především hodně o náhodě, zde se jedná o zběsilé máchání světelným mečem s prvky FPS (chcete-li, můžete velký počet nepřátel oddělat některou zbraní z docela bohatého arzenálu). Protivníci nejsou vyloženě chytří (kdo z vás by šel s blasterem proti světelnému meči?), zároveň ale jen nestojí tupě na místě. Hýbají se, běhají kolem vás, někdy se snaží trochu poodběhnout a střílet z dálky. Boje zpravidla nejsou o lsti či nějaké taktice, hra vám protivníky dává proto, abyste je rozkrájeli na plátky – a je to neskutečně zábavné. Řezat budete kromě stormtrooperů a imperiálních důstojníků i droidy, písečné lidi, celou řadu druhů námezdních lovců, temné jedi, sithské učedníky a spoustu dalších, na které jsem zapomněl.

Ovládání je velmi arkádové a vychází z FPS stříleček: váš hrdina hopsá, dělá akrobatické kousky, nic z toho mu nečiní žádný problém. Reakce na klávesnici a myš je dobrá, panáček reaguje na povely hbitě, není těžkopádný. Klávesnice a myš postačí, ovšem počítejte s trochu krkolomným používáním síly (standardně pomocí kláves F1-F8). Můžete si sílu přehodit na řádek s čísly, pak se ale hůř trefuje po slepu. To jsou ale spíš detaily, které (minimálně na snadnou obtížnost) nijak nekazí zážitek z hraní.

Řada hráčů na Jedi Academy vzpomíná i díky propracovanému bojovému systému. Postupně se můžete naučit celou řadu „kombíček“: od prostého máchání mečem po vcelku složité akrobatické kousky. Osobně jsem jim ale příliš nepřičichl, mnohdy jsem měl problém s jejich vyvoláním. Ačkoliv jsou v menu všechny útoky popsány včetně ukázky a potřebných kláves, stávalo se mi, že můj hrdina kousky nepředváděl tak, jak jsem chtěl. S ohledem na mou nezručnost předpokládám, že chyba bude kdesi na mé židli. Podstatné je, že hru si lze velmi užít i bez nich s tím, že sem tam se vám náhodou nějaký ten tríček povede, což boje velmi zpestřuje.

Jedi Academy je velmi příjemná hra. Rozdělením na oddělené mise se přímo vybízí k večernímu hraní po práci, mise jsou v průměru dlouhé tak 30 minut, takže se přímo nabízí jít „na jednu“ či dvě. Na nejsnazší obtížnost je to velmi pohodová záležitost a pokud nepotřebujete od počítačové hry výzvu, doporučuji začít právě „na easy“. A ačkoliv jde už o téměř dvacetiletý kousek, technickým provedením, pestrostí prostředí a hbitým akčním gameplayem si vás rozhodně získá.